Covid uvěznil českou triatlonovou reprezentaci na Kanárech

Zachraňte vojína Ryana? Ne, celou jednotku. Patnáctičlenná výprava české reprezentace triatlonistů je zavřena v karanténě v hotelích ostrovů v Atlantiku. Kanáry jsou oázou svobody, exponovanějšími než Mallorca, kde donedávna vládla přísnější opatření.

Buď jste doma pod knutou komické koalice Ba-Ha s rudými kývači v zádech, anebo vyrazíte za (nejen tréninkovou) oponu všedních dní. Jenže existuje i varianta 3, kombinovaná. Uvězněni ve svobodném světě… Jako čeští triatlonisté.

Na Gran Canarii se v polovině února vydal celý tým bez dvou hlavních (posledních) hvězd – Venduly Frintové a Petry Kuříkové, které se připravují dlouhodobě raději po vlastní ose, i bez domácího mistra Jana Volára. Na místě se rozdělili do dvou skupin (15 lidí) a nadšeně zahájili přípravu. Plavání v bazénu i v moři, kolo ve skupinkách, běhání na pláži, na silnici i na dráze, dokonce i posilovna. „Cítíš se dobře? Tak se nechtěj cítit ještě líp…“ Rada osobního trenéra části týmu Zbyška Zemana, bývalého plzeňského triatlonisty, který zůstal v Česku, se minulé pondělí, čtyři dny před koncem pobytu jako by stala prokletím.

Dva muži padli do postele. „Začal jsem se cítit slabě, ani po dvouhodinovém dopoledním spánku jsem málem nevyšel schody do pokoje v prvním patře,“ vzpomíná nejlepší český Ironman a zároveň fyzioterapeut výpravy Petr Soukup. Ten si k vlastnímu tréniku přidával každý den i tříhodinovou šichtu nad těly zmožených parťáků.

Vzápětí zaregistroval první pozitivní výsledek covidového testu. Naštěstí ve vedlejší skupině. Sám vyrazil pro jistotu na test, uff, byl negativní. Přesto zůstal s horečkou v posteli. Druhý test den před plánovaným odletem však prodloužil kanárské soustředění celému týmu (nejmíň) o dva týdny.

Celkem šest pozitivních testů, z toho jeden člověk zůstal bez příznaků. Následek? Desetidenní karanténa pro kompletní sestavu. Tři negativní z této druhé skupiny se okamžitě odstěhovali jinam, ostatní zůstali na svých místech – zavřeni v hotelových pokojích.

„Tři dny jsem ležel s horečkami, cítil jsem se jako při normální chřipce. Teplota mezi 37,5-38 a svalová slabost. Jen mi nezabral paralen jako obvykle. Jenom jsem ležel, pil čaj a dojedl zbytek céčka, co jsem si přivezl z domova,“ popisuje průběh. „Poslali nás zpátky do hotelu, ze kterého tě nesmějí vystěhovat, s telefonním číslem, kam se nedovoláš. Ale do 24 hodin se ti ozve místní hygiena a dvakrát denně tě telefonicky kontrolují. Jak se daří, jestli nepotřebuješ nákup, postarají se,“ doplňuje „státní“ servis, o němž si v tuzemsku můžete nechat jen zdát.

Všichni nemocní po pár dnech vstali z postele, vrátil se jim čich i chuť a už shánějí cyklistické trenažéry, aby mohli šlapat na střídačku aspoň u otevřeného okna. „Střídám leh v posteli se sedem na gauči a vymýšlíme, jak aspoň trochu plodně zabít čas,“ hlásí Soukup. Letenky jim napoprvé přebukovali, prodloužené ubytování má údajně zaplatit automaticky pojišťovna. Na další test se chystají příští pátek 12., aby o den později mohli odletět domů. Pokud by neprošli, čekala by je zde patrně další desetidenní karanténa. „Už jsme v pohodě, ale nevím, jak se to projeví dál. Vím, že někdo měl potíže pár týdnů i měsíců. Každopádně trochu jsme si taky odpočinuli, nemůžeš do toho pořád řezat,“ loučí se Petr Soukup s úsměvem z vyhnanství.

foto: archiv Petra Soukupa

Ostatně triatlonisté tak oslavili stylově koronavirový rok, vzpomínáte na loňský příběh Honzy Volára?