Klaebo získal nezapomenutelné vítězství. Nechal zlato Iversenovi

Ještě v úterý v 16.30 podala norská lyžařská federace odvolání k diskvalifikaci Johannese Klaeba v nedělní bitvě na 50 km v běhu na lyžích na mistrovství světa v Oberstdorfu. FIS měla 72 hodin na rozhodnutí a případnou revizi. Ve středu večer od protestu sám mladý lyžař odstoupil. Tím nepřiznal vinu. Naopak ukázal sílu. Vyhrál. Jako člověk. Protahovaný v emocích zmítaný závod po třech dnech skončil…

“Měl jsem těžké dny a cítil se jako na horské dráze. Vyžadovalo to spoustu energie a nechci tomu věnovat více času a úsilí. Narodil jsem se a vyrůstal na lyžařských závodech v Nilsbyenu. A nyní se má rozhodnout o výsledku v kanceláři? To je špatně. Měl jsem nejlepší dny na svém nejlepším mistrovství světa a postarám se o to, že už nikdy nebudu v této situaci. Nebylo by stejné získat zlatou medaili několik dní po mém nejlepším závodě kariéry. V neděli jsem ten pocit ztratil. Vždy budu věřit, že jsem neudělal nic špatného… Soustředím se na nedělní finále světového poháru a blahopřeji Emilovi (Iversenovi) k vítězství… Také Bolšunovovi k jeho stříbrné medaili, je to skvělý lyžař. V budoucnu nás čeká mnoho náročných soutěží,” napsal a ukončil tak debaty. Jeho gesto ocenila brzy i ruská média v čele se Sport Expressem – to nebývá běžné.

Johannes Hosflot Klaebo je fenoménem bílé stopy. Od středečního večera ještě větším než doposud. Nejmladší vítěz světového poháru (a už držitel rekordního počtu 40 výher), Tour de ski i olympiády, šestinásobný mistr světa – to vše teprve ve čtyřiadvaceti letech. Vzorný chlapec, který v Norsku navázal na excentrického divocha Northuga. Právě ten mu okamžitě vyjádřil podporu. Klaebo se mohl stát po Northugovi teprve druhým lyžařem, který by na světovém šampionátu triumfoval ve sprintu i v maratonu, takový je pašák. Jenže to je jinak. Získal tam „jen“ tři zlaté medaile.

Připomeňme si, co se stalo. Mnozí jste to viděli sami – v Norsku sledovalo přímý přenos 1,11 milionů diváků. Možná jsme to všichni rozebrali už mnohokrát. Jen krátce zopakujme situaci, jejíž hodnocení jistě není jednoznačné. Po sjezdu na stadion do cílové rovinky se držel mírně vpředu ruský obr Bolšunov. Subtilnější Klaebo ho objížděl zprava v zatáčce, těsně před nájezdem do stop. Bolšunov necuknul ani o píď, přestože měl vlevo místo, Nora málem vytlačil mimo značený koridor. Ve vypjaté tlačenici Klaebo zavadil o jeho hůlku, Bolšunov si ji píchl mezi nohy a sám zlomil. Do cíle dojel první Klaebo, druhý Iversen a třetí Bolšunov.

Rus usedl k hrazení a rozplakal se, Klaebo se za ním ihned vydal s omluvou, z rozuzlení nebyl zrovna šťastný. Původně vyhlášený mistr však byl po 82 minutách a 32 sekundách po projetí cílem diskvalifikován. Zklamaný Bolšunov, který už tu vyhrál skiatlon, odmítl převzít stříbro. „Nedává mi to smysl, není to fér,“ prohlásil. A rozjela se vzrušená debata.

Pravidlo ICR 343.10, na základě jehož se rozhodlo, zní zjednodušeně takto: Za správné předjetí je odpovědný ten, kdo předjíždí zezadu. A posuzuje se to podle toho, kdo má lyže víc vpředu. Ale vykládat se to dá různě: Kdože činil překážku a kdo měl tedy skutečně přednost? „Neměl jsem jinou možnost, nemohl jsem jet jinudy,“ hájil se Klaebo. „Nejtěžší den mé kariéry,“ napsal pak později večer na Instagramu. Přesto se způsobně vydal na týmovou večeři na rozlučku se šampionátem.

Nejspíš mohl volit předjížděcí manévr zleva, s největší pravděpodobností by ve spurtu udolal Bolšunova i tak. Ale v extázi po téměř dvouhodinové vypjaté bitvě nemůžete chladnou hlavou promýšlet varianty a jejich následky. Skutečně se dopustil takového „zločinu“, že zasloužil být ze závodu vyloučen? Běžci na lyžích už dávno nejezdí do cíle s komfortními odstupy. V hromadných závodech, nemluvě o sprintech, se to slušně řeže. Včetně maratonů ze Ski Classics.

• 

• 

Doplňme pár následných konsekvencí. Už večer se Bolšunov fotil s rozjetou partičkou ruského týmu v mnohem lepší náladě… A Klaeba pozval do Ruska na dubnovou svatbu se svoji snoubenkou. Norští experti v čele s bývalým mistrem světa Thomasem Alsgaardem i média označují rozhodnutí za skandál. Chudák Iversen, muž, na kterého zbylo zlato, se cítí „stříbrně“ a za „morálního vítěze považuje Johannese (Klaeba).“ Ještě den před startem říkal do novin, že si myslí, že Bolšunov jezdí tak agresivně záměrně, že chce soupeře zlikvidovat. „Jezdí přímo strašidelně,“ řekl přesně.

Naopak Rusové v čele s carem Putinem velebí geroje Bolšunova, který se postavil nepřátelskému „západu“ – který, jak známo, zlovolně intrikuje na ruské sportovce dopingové causy… Šéfka ruského svazu, bývalá šampionka Jelena Vjälbeová, jen přitakává a ani náznakem neukáže pochybnost nad podporou svého koně.

„Nechci být soudcem,“ krčí jen rameny slavný norský běžec Odvar Braa, který zlomil hůl ve finiši památného souboje štafet se Sověty na mistrovství světa v roce 1982. Mladší bratr Klaeba, 19letý Ola, po incidentu tak zuřivě doma kopal do protipožárních dveří, až si zranil nohu a dostal na čtyři týdny dlahu a berle. “Byl to jeho nejlepší závod v životě a takhle dopadl,” vrtí hlavou.

Další okolnosti: Klaebo je považován za příkladného skromného chlapce, i koronavirové časy trávil způsobně raději doma, jen aby se mohl připravit na mistrovství světa, oželel i světové poháry. Zato stejně starý Bolšunov, lídr sezony, je výbušný rabachor, který nedávno při štafetách sestřelil a ještě v cíli napadl Fina Mäkiho, který ho podle jeho názoru zblokoval ve finiši, za což byl Rus potrestán.

Zajímavá je i české stopa případu. Zástupcem ředitele závodu byl Michal Lamplot, jedním ze dvou členů „diskvalifikačního“ komanda byl Jakub Tejchman (druhým Nor Marte Aegesen Trondsen). V odvolací komisi FIS, která měla do 72 hodin rozhodnout, nesměl být Rus nebo Nor… Ředitel závodu Pierre Mignerey jen dodal: „Všechny národy tvrdí, že pracujeme pro jiné. To si nemůžeme brát…“

Bolšunov brzy po dojezdu navrhoval, že měli zlatou dostat oba dva – on i Klaebo. Ale to by byl alibistický kompromis, nemyslíte? Přesto tak brutální zásah zvenčí, tedy rozhodčích, jsme v běhu na lyžích ještě nezažili. „Fyzické“ sporty jsou přece mnohem méně závislé na „řízení“ dalších osob jako hry v čele s fotbalem, anebo „umělecká“ odvětví typu gymnastiky a krasobruslení. Proto zcela souzním s názorem bývalého mistra světa v běhu na 50 km Martina Koukala (ano, on jel ve Val di Fiemme 2003 ještě sám v distančním závodě…), že měl zůstat zachován výsledek „za hřiště“, byť byl jakkoliv tvrdý.

“Byl to úžasný závod, kdy o vítězství tvrdě bojovali dva nejlepší závodníci současnosti. Za mě to byl čestný souboj na hraně, kdy jeden z něj vyšel jako vítěz a druhý byl poražený. Bez ohledu na rozhodnutí od zeleného stolu, to je to, co si budu pamatovat! Byl bych nerad, kdyby se z lyžování stal přepravidlovaný bezkontaktní sport,” napsal.

A ještě jedna perlička. Už v neděli může dojít k odvetě. Jede se padesátka, byť odlišně volným stylem, ve finále světového poháru ve švýcarském Samedanu, v Engadinu… Den předtím čeká borce patnáctka. „Není to ideální výchozí situace, ale Johannes bude připravený,“ řekl už v pondělí jeho otec Haakon Klaebo. “Teď se zdá všechno temné. Ale budu zpět, jen potřebuju čas,” dodal tehdy syn. Jak řekl, tak učinil. Neznám nikoho, kdo by mu nepřál v neděli vítězství. I když? I bez něho bude vítězem. Navždy.

P. S. Finále světového poháru na 50 km: 4. Klaebo, 6. Bolšunov, 4 desetiny vteřiny za ním…

O mistrovství světa jsme psali i zde.

Foto: VG