Jak jsem potkal Sagana aneb železňáci na Kanárech

Úředníci vám zavřou bazén, vy se naštvete, odletíte na Kanáry a tam… se potkáte a pokecáte s Peterem Saganem. Blbá doba přinese občas i bezvadný zážitek. Jako třeba Michalu Barešovi.

S plaveckými parťáky Danielem Machkem, rekordně dlouholetým československým rekordmanem a později Ironmanem, Michalem Vostatkem, Ondřejem Křenkem a dalším železným mužem a trenérem Janem Jakubíčkem, se vydali spravit si náladu do jistoty cyklistického ráje v Atlantiku. Na leden bylo i tady nádherné teplo, slunce svítilo, teploměr vyšplhal na pětadvacet. Objevili tu i Pilsner Pub, kde se potkávají čeští sportovci, kteří sem jezdí za přípravou.

„Přijeli jsme seshora ze San Bartolomeu do Santa Lucie, poseděli na kafíčku, pak se zvedáme a jdeme si vedle do krámku koupit vodu… A najednou se tam přiřítilo asi sedm kluků z Bory, mezi nimi Sagan,“ popisuje zážitek. „Na první pohled stehna jako já jsem v pase,“ ukazuje Bareš, který tak úplně nepatří mezi chrtí figury.

Pokecali, jak se daří, jak trénují. Sagan prozradil, jaké jezdí úseky ve čtyřhodinové vyjížďce, co je všechno čeká. Taky jim ukázal čerstvě nabourané koleno, odřeniny, které mu zelenou dezinfekcí napatlal brácha Juraj, si prý nadělil k 31. narozeninám o pár hodin dříve (26. ledna). „Byl přirozený, úplně v pohodě, pak jsme se vyfotili a odjeli,“ oceňuje Bareš, ostřílený chlápek, který si už jen tak z něčeho na zadek nesedne. Ostatně stejný dojem platí i pro novinářskou zkušenost se Saganem. Dostat se k němu na samostatný rozhovor je nemožné. Ale když už vás pozve jeho tým Bora/hansgrohe na předsezonní prezentaci do německého Černého lesa, povídá si příjemně a bez zábran. Jako byste zašli na jedno.

„Obdivuju ho, co umí na kole, a taky co vyhrál, třikrát mistr světa, mnoho etap na Grand Tours. Kdo má rád cyklistiku, musí ho mít rád. A vůbec mi nevadí, že je tvrdej v dojezdech. Jenže podle poslední Tour už mu ty mladý rychlý vlákna začínají ubývat a taky nemá tak kvalitní týmovou podporu…. No, to jsem mu samozřejmě hned napoprvé neříkal. Na to má lidi kolem sebe. Vnímám ho velmi pozitivně a jsem rád, že jsem ho takhle mohl potkat,“ dodává.

Pražák Bareš teď už zase brousí krkonošské svahy na skialpech, ale silný zážitek zůstává jako motivace do dalšího sportování. I jako šedesátník zvládá makat deset i víc hodin týdně, jezdí na fatbiku, doma šlape na válcích, třikrát týdně plave tři kilometry. Rád se nají i napije, ale leží jen v pondělí, jak říká.

Přitom nedávno prožil o co méně příjemnou, o to silnější příhodu. „Dvakrát mě nahazovali, mám fibrilaci síní, levá komora mi bouchala 300 tepů. Pustili do mě 2000 voltů a srovnalo se to, srdíčko mi teď drží,“ vykládá. K tomu má od dětství potíže s kyčlemi, což se věkem zhoršuje, ale na výměnu kloubu se mu nechce.

„Nikdy jsem nebyl běžec, a teď moc neběhám, ale zbytek pohybu si užívám. Rok nebo dva ještě vydržím. V Podersdorfu, kde se jezdí rychlý Ironman, prý vypsali soutěž jen v plavání a kole někdy na začátek sezony. To je přesně pro mě. Anebo v nejhorším někde dopajdám střeďák,“ plánuje.

Původem reprezentační plavec, pak obávaný šutér týmu Seno a vidle z fotbalové Hanspaulky a poté triatlonista. Nejvíc si váží výkonu 5:04 v plavecké polohovce na dlouhém bazénu, díky němuž se stal v 45 letech světovým rekordmanem mezi veterány.  Pak získal i titul mistra světa v kvadriatlonu, jako evropský šampion v terénním triatlonu se dvakrát vypravil i na světový šampionát Xterra na havajský ostrov Maui a před pěti lety zajel Ironmana v Rothu za 10:15. Kdo z vás to má, pánové?!

Foto: facebook Petera Sagana, archiv Michala Bareše