Cesty

Ondrův tvrdý souboj v Perfecto Mundo. Soutěžte o knihy

Tomáš Nohejl 4. 2. 2021

Už zase v plné práci do (snad už konečně) olympijského roku je Adam Ondra na nové brněnské stěně. Stihl si ale užít třítýdenního svátečního volna. Po měsíčním pobytu v Perfecto Mundo, kam se mohl díky/vinou podivného roku vypravit, si ho zasloužil. Až si přečtete náš článek, můžete se pustit do soutěže o knihu Adama Ondry Lezec tělem a duší, kterou vydal Albatrosmedia (xyz).

Do katalánského Margalefu se vydal už v listopadu s touhou po zlezení tamější cesty obtížnosti 9b+, která pro něho znamenala velkou výzvu. A kterou před ním zdolali jen Alex Megos, Stefano Ghisolfi a začátkem loňského roku Jacob Schubert. O Adamově nenaplnění vyprávějí dva nádherné patnáctiminutové snímky Animal Style a Final Countdown, které jsou ke shlédnutí na jeho webu www.adamondra.com.

„Když jsem se loni vydal lézt na skálu, byly to většinou jen jednodenní výlety v okolí mého domova. O to víc jsem se těšil na lezení na skále v listopadu. Vybral jsem si Perfecto Mundo. Řekl bych, že to byla docela jasná volba, jasná výzva, se kterou jsem se chtěl poprat,“ napsal Adam Ondra.

Do Španělska zamířil s pětičlenným týmem, který ho podporoval a zaznamenával jeho cestu. Včetně stavby campus boardu, tréninkové dřevěné konstrukce na terase pronajatého domu i „rozcvičky „ na dvou prstech.“ Ostatně vidět jsou na několika záběrech: Ondra bojuje se stěnou a vedle zavěšené na laně čtyři postavy s kamerami i bez. Režisér snímků Laco Korbel, kameraman Adam Ligocki, obchodní manažer Pavel Blažek, fotograf Petr Chodura a asistentka pro média a logistiku Kateřina Kuřátková.

Příprava byla velmi důkladná, protože vzhledem k podmínkám by „on sight bylo nejisté,“ jak potvrdil sám lezec. „Cesta je otočená na sever a skála tvarem připomíná uzavřený amfiteátr, takže vítr musí vát ze severu, aby měl šanci se tam dostat. Bez větru a s vlhkostí mezi 70 – 80 % pro mě bylo nemožné tu cestu vylézt,“ konstatoval.

K prvnímu pokusu se dostal až po deseti dnech čekání v prosinci – bylo chladno, foukalo. Celkem strávil na místě 44 dní. „Připadal jsem si jistý, ale udělal jsem dost chybek. V jednoprstovce jsem měl dost sil a byl jsem strašně blízko udržet ten další stisk. Pak bych měl velkou šanci se udržet… a možná to dokončit,“ komentoval první pokus. Nevyšel ani druhý v ten samý den. „Cítil jsem se slabší, ale byl jsem zase blízko,“ říkal.

Na druhý den konstatoval: „Za přijatelných podmínek se to dá vylézt. Jestli to dokážu…“ Nedokázal. Nebyl to boj s „brankami, body a vteřinami,“ jako při závodech, ale se stěnou. Skála se mu stala jediným tvrdým soupeřem. Kterého protentokrát neudolal.

Ani když ho v dalších dnech přijela podpořit jeho přítelkyně Iva Vejmolová. „Adam měl k téhle stěně vždycky respekt. Nesedí mu a věděl, že ho bude stát hodně úsilí, aby o ní mohl zabojovat,“ prozradila. On sám před dalšími ataky jen dodal: „Jsem netrpělivý, nečekal jsem, že budu muset tak moc bojovat. Potřeboval bych, aby bylo sušejc´ .“

Muž versus stěna na několik kol. „Držel jsem to perfektně, už to líp nešlo… a pak mi vypadly nohy,“ hlásil zklamaně po dalším nadějném útoku. „Doufal jsem, že si užiju na skále nějakou zábavu, že si budu moct pořádně zalézt, a že si dobiju baterky do budoucna, ale nedobré podmínky bohužel udělaly přesný opak. Lezl jsem jen minimálně a nepovedlo se mi přelézt můj projekt.“ Ale jak konstatuje titulek v záběru druhého filmu: „Tohle není konec příběhu…“

foto: Petr Chodura

Reportáž z lezení s Adamem Ondrou v Trentinu je zde.

Tady film z youtube: