Nádherná Mšenská desítka. Z vančurovských lázní přes kokořínské rokle pod skalkami
Sdílet
Mám rád závody, kdy jejich říďa taky běží. Jeho dvojjediná role vypovídá o vztahu k běhu, závodu a koneckonců i manažerské práci. A když dosáhne i na stupně a ostatní mu vzdají hold, musí mít radost trojnásobnou (Miloš Smrčka pětinásobnou, ten při Lesním běhu doma v Říčanech navíc vyhrával a fotil se, vzpomínáte?). Martin Kauler ze Mšena si to zasloužil teď v neděli. Za parádní a náročnou trať mezi skalkami v kokořínských lesích i vlastní osobáček z těžkého bláta.
Okruh pro Mšenskou desítku – přesně asi devět a půl, ale kdo by tady řešil džípíesky – vytyčil už před mnoha lety Martin Mach pro nezávodní Běh Terryho Foxe. Tehdy známý charitativní projekt k nám přišel po Listopadu z Kanady, po letech i odešel…, ale tady ho nahradil Běh naděje. Sám jeho tvůrce, nynější starosta městyse, pomáhal i letos poctivě na občerstvovačce.
Výprava za běžeckým poznáním přinesla do náhrdelníku zážitkových přírodních terénů další klenot, věřte.
Říďa a jeho rozprava. 
Pohoda před startem.
Vede z půvabných Městských lázní ve stylu art deco nejdřív asi kilák a půl vzhůru okolo přírodního divadla na Rovinu (398 metrů). Následuje dvoukilometrový sešup Boudeckou roklí, trailík z části po prkenné dřevěnce (turisti by mohli trošku přiložit ruku k dílu na uvolněná a polámaná žebra…). Pak od Pšovky pozvolna lesní cestou pod skalami, po nedávných deštích proměněnou v bahenní strouhu (díky moje skvělý boty Dynafit Feline Up!) na hřeben Močidel. Když už vydupnete poslední krpál a chcete si vydechnout, čeká ještě skoro kiláček úvozem alejí a pak teprve seběh okrajem louky s posledními desítkami metrů prudkou cestu zpět do lázeňské brány. Převýšení 201 metrů.
Běželo se už pošesté v nové éře, kdy se závodu chopila tahle partička, pořádající zde i třídílný mšenský seriál a terénní triatlon. K tomu navíc tady a ještě o kus dál devětadvacítku na konci prázdnin, to je řádné lákadlo! Však i letos ho ocenila zajímavá sestava účastníků z Prahy, okolních městeček i z Jizerek. Navzdory náročnému terénu padly traťové rekordy většiny kategorií.
Lesním úvozem vzhůru. 
Občerstvovačka.
Včetně toho absolutního (36:00 o půl minuty), o nějž se postaral Jan Flašar, původem jihočeský orientační běžec, působící v Praze. „Moc se mi to líbilo. Našel jsem si to náhodou, jindy v plné sezoně jsem neměl čas. Kluci se z kopce ještě drželi, já si běžel svoje a najednou za mnou nebyli,“ komentoval vývoj závodu. Druhý skončil Matyáš Pokorný (37:35) z Vlašimi, druhé místo mezi nejstaršími veterány tu bral i jeho táta Miroslav (54:41). Třetí absolutně byl Tomáš Kolařík (37:47) z Cvikova, čtvrtý obhájce prvenství Vlastimil Flegl (38:29) z Jelenice.
Ještě za ním pátý Tomáš Lisý (40:05), fotograf, lezec a všestranný vytrvalec z Libčic. O víkendu stihl i s bolavým lýtkem v punčoše dvojboj se sobotními Úněticemi. „Pořadatelé jsou kamarádi, mám to tady rád, chtěl jsem se na ně podívat. Závod mají moc pěkný, trať těžká, užil jsem si to,“ líčil v cíli. A pak se spokojeně zanořil do bazénu a jeho hodně studené vody, klokotající sem ze skalního pramenu Stříbrníku. Jako jeden z mála celý, ostatní jen ledovali zmožené nohy…
Mezi ženami vyhrála stejně jako loni Jana Lenčová (44:04, hájící barvy AC Jičín) z Polabské roviny v Nymburce. „Jo, ty kopce, hlavně dolů, mi moc nejdou,“ usmála se. Ale držela se statečně i po mírném zaváhání na křižovatce zhruba uprostřed okruhu, kde se pak promíchala asi sedmičlenná skupinka. Druhá Veronika Králová (Run The World) zůstala pořád jen nadohled (45:45), hned v patách ji skončila Ita Kraftová (Cvikov, 46:19).
Vyhlášení otvírá letní provoz lázní. 
Nejvýš je mistr Flašar. 
Obhájkyně Lenčová. 
Městské Lázně v Mšeně u Mělníka.
Památku v podobě diplomu dostali veřejně všichni, ti nejlepší pak dřevěnou medaili a velkou lahev ležáku Podkováň – dvanáctky. Celý zážitek za padesátku (která jde navíc na onkologii), jako by se tu v lázních zastavil čas ve vančurovsky romantickém Rozmarném létě.
Výsledky a další info o Mšenských bězích najdete zde: http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=4677
foto: Luboš Švácha, Tomáš Nohejl
