Zrodil se Ladermon Skymarathon, Perun z hanácké roviny
Sdílet
Je docela možné, že nedaleko Olomouce mezi vesnicemi Hlubočky a Hrubá Voda se 1. máje roku 2020 začala psát historie jednoho z nejtěžších běžeckých závodů široko daleko. V období rušení všech sportovních akcí kvůli pandemii koronaviru došlo samozřejmě i na beskydský Perun Skymarathon, který se měl konat 2. května 2020. A tak aby nepřišla vniveč dlouhodobá tréninková dřina a běžci neztratili jeden z vrcholů sezóny, vymysleli dva olomoučtí skyrunneři Radek Leszczynski spolu se svým kamarádem Karlem Axmannem plnohodnotnou náhradu – Hrubovodský Ladermon SkyMarathon Perun.
Hrubovodské sutě na úpatí Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů se svými strmými břidlicovými svahy tvořící údolí řeky Bystřice, zelenajícími se bukovými lesy a kamenitými pěšinami, nahradily prostředí beskydských kotárů více než dokonale.
Nejsou Beskydy jako Beskydy
Aby se parametry co nejvíce přiblížily beskydskému mistrovství ČR ve skymarathonu, vsadili organizátoři na okruh s délkou pouze 2800 m s převýšením +210 m, který si v tréninku mnohokrát vyzkoušeli a postupně i vylepšovali o další technicky náročné seběhy i stoupání. Jako pověstné perunovské Grande Finale byl pak přidán 1100 metrů dlouhý okruh s výstupem na vrchol tamního kopce Vrábl (510 m.n.m.) s průměrným sklonem 45′.
Podtrženo sečteno, 14 + 1 okruh s náběhem a doběhem do cíle dal dohromady trasu dlouhou 42 km s převýšením +3200 metrů. Aby bylo dodrženo aktuální nařízení vlády, byla účast limitována na deset běžců a byly dodržovány minimální rozestupy na startu i během akce.
Start tohoto neoficiálního “tréninkového závodu” byl ohlášen na sedmou hodinu ranní a tak všem nezbývalo, než si nařídit budík alespoň na pět. Na louku pod okruhem se účastníci postupně sjížděli asi třicet minut před startem a bylo jen nutné, aby si každý připravil nezbytné propriety a hlavně svou vlastní feedzónu. To se ukázalo jako velká výhoda. Běžci tak mohli celou trasu absolvovat nalehko bez batohu.
V noci zapršelo, les se zapařil a aspoň se tak neprášilo, a začínalo se při teplotě 8°C. Za podpory několika členů domácího Ladermon Teamu z Hluboček v čele s Katkou a Karlem Šiškovými bylo odstartováno pár minut po sedmé hodině a osm účastníků, z nichž však jen čtyři měli v plánu celý skymarathon dokončit, vyrazili na náročnou šestihodinovou šichtu, přesto však ale na krásnou a atraktivní trať.
Nedovedl jsem si to představit!
Začátek byl dost svižný a po prvním seznamovacím kole za úctyhodných 19.30 minuty víceméně všichni přemýšleli, jestli takové tempo vydrží více než 5 hodin… A jakoby se Perun – bůh bouře s bájnou místní postavou Ladermonem domluvili a zhruba po dvou hodinách začalo relativně dost pršet, ochladilo se a nahoře nepříjemně foukalo.
Po neúspěšném pokusu dokončit beskydského Peruna v roce 2018, si chtěl Tomáš Krátký spravit chuť a vynahradit si vše tady. Už měl za sebou dokonce i B7 a několik tréninků nad 50 km s velkým převýšením v horách, ale tohle bylo jiné: “Nečekal bych před dvěma měsíci, že trať parametrů Peruna zvládnu a ještě k tomu v pohodě, bez významnější krize a v dobrém čase. Tempo jsem držel, jaké jsem si předsevzal, na víc momentálně nemám, takže cca 6.20 čistého času je vlastně nadplán. Zkusit to o minutu na okruh rychleji, zničil bych se a neužil si to tak,” řekl.
“Všichni jsme se, myslím, snažili jít rozumně vlastním tempem a čekali jsme, jak se poperem s krizí někdy mezi 8. – 11. okruhem. Kroužení mělo své výhody – občerstvování, možnost vypnout hlavu – i nevýhody – psychická náročnost na “morál”, ” prozradil svou taktiku hlavní favorit Karel Axmann.
Po doběhu se také přiznal Pavel Koranda (třetí v cíli, v čase 5.39), známý výborný ultraskymaratonec a účastník TransAlpineRun 2019. “Perun na okruhu 2,8 km? Tak to jsem si nedovedl vůbec představit! Okruh jsem znal dobře, ale můj maximální trénink na této trati byl kolem dvou hodin. Měl jsem respekt z toho, že tam budu muset kroužit minimálně 5,5 hodiny.”
Na okruhu měl v minulosti v tréninku nejvíc nakrouženo Radek Leszczynski, který tyto terény objevil už zhruba před deseti lety a pravidelně se tam připravuje na horské maratony. To však vůbec nezaručovalo, že po trailech bude pobíhat lehce jako ryba ve vodě: “Přiznávám, že jsem měl docela velké obavy, co nastane po desátém okruhu. V tréninku jsem tam dal maximum devět kousků. A taky že jo. Po desátém kole jsem se dostal do útlumu, nohy ztěžkly a to mě provázelo až do cíle”, uvedl druhý v cíli v čase 5.31.
“Překvapil mě Radek, který nás nechal běžet s Karlem a šel si svoje. Po třech až čtyřech kolech mě s přehledem předbíhá. Najednou jsem byl sám, nikdo přede mnou ani za mnou. V průběhu nás pak přišel povzbudit Ceky (Martin Cekl z pořádajícího týmu, pozn.autora), se kterým jsem si dal dvě kola a znovu mě rozběhl do kopce. Asi v desátém kole jsem předběhl Toma o kolo. Čtrnáct okruhů za mnou a hurá na grande finále!,” popsal průběh Pavel Koranda.
Černá sjezdovka? To ne, spíše čertova stěna
Jak už bylo řečeno, po vzoru beskydského Perunu bylo po čtrnáctikolovém kroužení připraveno pověstné Grande Finale, které bylo svým sklonem a délkou asi ještě těžší, než originál, tedy černá sjezdovka na Javorový. Seběh do cíle taky nebyl pro nikoho jednoduchý. Trasa vedla naprosto mimo cesty drsným volným terénem, klouzalo to po kamení, větvích, v listí a člověk musel dávat pozor kam šlape.
“To bylo jako na pravém Perunovi! Utrpení! Vůbec mi to nechutnalo. V některých pasážích jsem musel lézt po čtyřech. Vypadl jsem z tempa hlavního okruhu a trápil se na vrch Vráblu”, dodává Pavel Koranda.
Pro všechny účastníky byla celá akce velice příjemným překvapením se super fanzónou Ladermon Teamu. I v této úsporné komorní vaiantě všichni fandili, neskutečně povzbuzovali a fotili.
Čtyři borci tedy dokončili celý skymarathon. Karel Axmann se zapsal jako držitel traťového rekordu (5:21), Radek Leszczynski (5:31), Pavel Koranda (5:39) a Tomáš Krátký (6:20). Po čtyřech okruzích pak v tréninkovém tempu naběhala Katka Šišková, Laďa Hejda a Martin Cekl.
Antivirus aneb jak vytěžit z krize i něco dobrého
Jak ještě správně dodal po konci akce vítěz Karel Axmann, nešlo sice o závod, ale boj se na trati takových parametrů dal očekávat. Poprat se však musel především každý sám se sebou. Hlavní pointou ale bylo ukázat (a dokázat), že horské ultra se vším všudy se dá běžet i 15 km od Olomouce. A když k tomu najdeme pár podobně naladěných magorů a vyjde počasí, můžeme zažít den, na který budeme dlouho vzpomínat, nehledě na to jak blízko či daleko je pandemický armageddon.
Spousta běžců využila neblahé situace uplynulých měsíců a dala volný průchod svému koníčku. Běhání po lese a kopcích je v tomhle ohledu – na rozdíl od jiných sportů – úplně ideální. A kdo ví, možná tím byla založena tradice závodu, který se bude konat, i když termínovku závodů nebude ovlivňovat koronavirus….
Text: Radek Leszczynski
Foto: Karel Šiška a Václav Kajaba
