Můj běžecký okruh 1: Tonova Praha, Čihadla
Sdílet
Venku začíná vonět jaro. A tak ač doba zlá – koronavirová utahuje šrouby a řinčí kosou, radujme se z drobných událostí všedního dne, utečme stresotikům poletujícím ovzduším a valícím se z většiny médií.
Nemůžeme (zatím) na závody, cestovat, sledovat oblíbené sporty. To se dá pár dní vydržet. Zklidněním tempa, není třeba (ani možné) se tolik honit. Kdy jste mohli strávit tolik času se spolubydlícími, povětšinou rodinou? Nebo si přečíst knihu? Anebo si v klidu vychutnat svůj domácí, nejbližší okruh? Napište nám o něm (posílejte mailem na tonohejl@gmail.com) – nejlepší tři příspěvky třeba za měsíc odměníme knihou.
Na čtrnáctce sedmička… i víc
Nejsem dítě módního trendu, běhám už pár desítek let. Vyrostl jsem v malšovickém lese na východě Hradce Králové, dostal se i na Havaj, Tasmánii nebo sopku Fudži, evropská města, parky a hory nepočítám. Ale nejvíc natočených kilometrů mám určitě v Praze, která nabízí mnoho zajímavých terénů všeho druhu. Zvu vás teď domů, do oázy poklidu Čihadla mezi Kyjemi, Černým mostem, Dolními Počernicemi a Hostavicemi.
Přijet můžete S-bahnem, tři zastávky z Masaryčky na Kolín za deset minut. Nebo busem z Jarova, Palmovky či od Hostivaře a Štěrbohol nebo Čakovic a Čerňáku. Anebo autem po Českobrodské, v protisměru, kudy se běhá z Běchovic do Prahy.
Za dvěma viadukty, pod něž uhnete u jahodnického Alberta, začíná až neuvěřitelně ukrytá přírodní enkláva, dokonce chráněná rezervace s mokřinami, vzácným ptactvem, srnkami i divočáky.
Jakýsi „vnitroblok“ mezi vesnickým poklidem Dolních Počernic a mohutným tepem sídlištního šrumce „downtownu“ Černého mostu. To je můj okruh číslo jedna, sedmička s jedním kopečkem.
Z hostavické čtvrti řadových domků (na křižovatce Jansova a Minaříkova) spadnu po pár krocích k rybníku V pískovně, z něhož trčí zbytky kmenů a zvlášť v zamračenějších časech vytvářejí podivně ponurou kulisu. Odtud doleva podél pole a dolním okrajem lesíka pod Čihadly, zdejším vrcholem až k sousedním Kyjím. Tam míjíte suchý, vlastně již znovu zatopený poldr na místě bývalého psího cvičistě.
Uprostřed asi kilometrového hřebene nahoře se nedávno vztyčila nádherná a unikátní rozhledna Doubravka z akátových kmínků. Zasloužil se o ni hodně zdejší starosta Radek Vondra, však tu občas taky běhá i jezdí na kole. Slušné bikové terény tu najdete taky, další na dosah na Smetance, kde trénuje už legendární Michal Prokop.
Zpevněná stezka vedoucí okolo rozhledny ústí k asfaltovému chodníku na jihu Černého mostu II. Tady se tři roky vlekle upravovali ladem ležící plochu velikosti několika fotbalových hřišť v oddechovou zónu pro maminky s kočárky, seniory i in-line bruslaře. Po obvodu měří asi dva kilometry.
Když přeskočíte potok, vběhnete do areálu golfového hřiště, to je další trojčička navíc. Anebo pokračujete okolo rybníka Martiňáku. Naproti němu stojí malá zahrádkářská kolonie s rodinnou hospůdkou, odkud vyhrává Country rádio a večer se dá posedět u ohně.
Běžet se dál můžete buď po asfaltovém chodníčku k dolnopočernickému hřbitovu, anebo po cestičce na rozhraní pole a ptačí rezervace, ta je hezčí. Na bývalé skládce tady vznikl parčík a přírodní geologické muzeum a my jsme se dostali z druhé strany rybníka V pískovně.
Na pár set metrech probíháme koňskou pastvinou, přeskočíme koryto s tekoucím proudem za hrází a procvičíme kotníky přes kořeny divoce se klikaticích stromů. Pár kroků přes lávku, po ní kamenitou alejí zvanou Vidlák a jsme v cíli.
Na téměř stejné trati se dvakrát konal Běh Prahy 14 (a letos se snad znovu poběží charitativní běh v rámci akce Stop zevling 19. 9.) se dvěma tratěmi 7 a 14 km. Okruh můžete dát plynule tempem podle chuti (i pokynů tréninkového plánu), klidně za pětadvacet minut. Anebo ho pojmete fartlekově, díky členitosti proložíte minutovými výběhy do kopce, anebo i technickými seběhy, prďáky. Můžete ho běhat denně, za ranního rozbřeskum přes den, nebo i večer. V létě, v zimě, ale pokaždé jinak. I proto ho mám tak rád. Z mnoha odboček se pak dá vydat za vzdálenějšími obzory.
Tahle východní část Prahy totiž začíná už na Jarově, odkud sem doběhnete asi 6 km nenápadně skrytým hrdlořezským údolím. Anebo už z centra Prahy, třeba ze Stromovky nejprve podél Vltavy přes Libeň, pak po břehu Rokytky protnete Vysočany a Hloubětín, dvacítka jako vyšitá.
V samotném Klánovickém lese (začíná tím Svépravickým za prstencem Jižní spojky svírajícím výše zmíněné golfové hřiště) až k Úvalům hravě obkroužíte klidně čtyřicet až padesát kiláků. Vždyť je to největší park v Praze, má 2222, 8 hektarů…
Tak se tu třeba někdy potkáme.
Foto: Simona Vlašimská, Tomáš Nohejl
