Bezva služba Decathlonu. Nekupuj, půjčuj si! Anebo prodej starší, kup novější…

„Toužil jsem si zkusit cyklistiku na silnici. Naladit se na Tour de France. Opřít se do pedálů. Byl tu drobný problém. Neměl jsem na to bicykl. Vyřešil jsem ho. V Decathlonu za pár stovek,“ píše známý novinář (hlavně Bez frází a Víkend v MF Dnes) a výborný   běžec Jakub Hlaváč a podělil se o zajímavou zkušenost.

Sportovní nadšenci mají dva problémy. Tím prvním je čas a těžko ho kdy odstraníme. Na všechny lákavé disciplíny ho nebudeme mít nikdy dost. Vždycky bude těžká volba, zda se věnovat běhu, kolu, skialpům či snad lezení na skalách. Druhým problémem pak často nedostupnost sportovního vybavení. Zaprvé není vždy prostor na jeho skladování. A za druhé na něj (v požadované kvalitě) nejsou peníze.

Copak si budu kupovat silniční speciál, abych na něm strávil pár dní v roce? Ne, nevyplatí se mi to. Cenovky často začínají na hodnotě mého auta, musel bych se do této disciplíny ponořit all-in. A rezignovat na lyže, třeba… Tady však, na rozdíl od času, existuje řešení. Vymyslel ho pro nás Decathlon. Začal půjčovat zboží v hodnotě desítek tisíc za pár stovek.

„Chápeme, že Češi mají pořád zakódováno, že chtějí věci vlastnit. Snažíme se je naučit, že to není nutné,“ usměje se Matěj Formánek z českého zastoupení francouzského sportovního řetězce. „Lyže, kola není pro většinu lidí nutné mít v garáži celý rok. Pokud jedou na dovolenou na pár týdnů ročně, mohou si tohle vybavení půjčit. Dostanou od nás kvalitu, která je navíc servisovaná, perfektně seřízená,“ pokračuje.

Je to služba geniální. Při nedávné dotazu, zda nevyrazíme na silniční kola do Rakouska jsem uměl odpovědět srdcem jasně a hlasitě: „Hned.“ Až pak jsem musel řešit problém. Nemám na to vhodný stroj. Napadlo mě optat se přátel. A pak hledat půjčovnu na internetu. Vyskočil na mě právě Decathlon a v tu chvíli začalo jít všechno hladce.

V nabídce jsou různé modely, vybírám si stroj Van Rysel NCR s karbonovým rámem a řazením Tiagra. Nový lze koupit za necelých 40 tisíc, výpůjčka vyjde na sedm stovek na den. Neváhám a na pár kliknutí dokončuji objednávku v „domovském“ Decathlonu.

„Snažíme se přidávat do naší půjčovny další a další sortiment, rozšiřovat nabídku. S tím roste i zájem zákazníků, ale pořád cítíme, že potenciál je větší,“ říká upřímně Formánek, když se následně ptám na filozofii značky. „Nejžádanější jsou bezkonkurenčně stany na auto, ty máme rozebrané už v zimě,“ dodá.

Samotná předávka na prodejně těžko může jít lépe. Kolo mám připravené, natavujeme posez, mechanik ještě jednou zkontroluje hladkou funkčnost přehazovačky, brzd. Do půl hodiny už jsem v sedle.

Nejtěžší na celém procesu je naopak vrácení. Po perfektním víkendu bych si „své“ encéerko nejradši nechal. Reálně o tom uvažuji. Poměr cena-výkon je jako tradičně u Decathlonu výborný. „Neboj, zase si ho půjčíš,“ rozsekne rozum souboj racionálního myšlení a toho emocionálního.

Doslova pět minut před nedělní zavíračkou tedy předávám kolo – s najetými víc než třemi stovkami kilometrů ve třech dnech v kopcovitém rakouském kraji Mühlviertelu kousek za českou hranicí zpátky do rukou mechanika. A ten ho přijímá s úsměvem. „Vše bylo v pořádku? Nebyl nějaký problém?“ ptá se velmi mile a se zjevným potěšením poslouchá mou chválu. „Nejvíc v kurzu jsou asi elektrická kola. Lidi si je berou ze zvědavosti, chtějí si to zkusit. Někteří si ho následně koupí, jiní půjčují opakovaně, protože jim vyhovuje, že to je bezstarostné.“

Chápu. Nemuset si dělat starosti s péčí o řetěz, převodovku nebo třeba skluznici a hrany lyží beru ve zrychleném světě neustálých řetězících se úkolů jako obrovské plus. V cyklistice se navíc Decathlon posouvá do elitní sféry. V sezóně 2025 startuje pod názvem Decathlon/Ag2R La Mondiale jeho tým znovu i na Tour de France. Dokonce ho plánuje už na příští sezonu ročně podpořit 40 miliony eur a celou Starou dámu, vlastně krajanku, roztočit do vítězného tance. Maximální péči chce nabídnout i zákazníkům.

„Cyklistika je rozhodně jednou z našich vlajkových lodí, svědčí o tom i speciální Proshop otevřený v prodejně na pražském Chodově. Najednou můžeme nabídnout profesionální bike fitting, nastavit kolo přesně pro potřeby daného zájemce,“ vysvětluje ještě Formánek.  „Naším cílem je být stále značkou pro začátečníky, mírně pokročilé. Zároveň se vyvíjíme ve vybraných odvětvích právě směrem k elitě. Kromě kol jsou to běžecké boty, kopačky. S naším míčem se hraje Evropská liga.“

I v půjčovně mám prostor jít výš. Pokud bych snad cítil, že mé schopnosti NCR přerostly, je k dispozici model Van Rysel RCR Force s ještě lepší aerodynamikou (a cenovkou nad sto tisíci korunami). „Sázíme na to, že si lidé vyzkoušený sport oblíbí, zůstanou u něj a my jim budeme schopni nabídnout doplňky, které si koupí,“ odhaluje Formánek strategii, která je podpořena vírou ve vlastní kvalitu. Tahle značka už opravdu není vnímána jako laciný second hand, něco, za co by se měl sportovec ve vybrané společnosti stydět.

I když… second hand, respektive second life, je dalším projektem Francouzů, který se postupně rozjíždí a získává na popularitě. „Vykupujeme naše produkty zpátky, repasujeme, opravíme a nabídneme znovu za výhodnou cenu. Výborně to funguje například u vybavení pro děti, kterým kola či koloběžky vydrží často na jednu sezonu a rychle z nich vyrostou.“ Ušetřit tímto stylem ale mohou i dospělí, potažmo znovu upgradovat a získat kus investice do vyššího modelu zpátky prodejem toho nižšího.

Mimochodem, v nabídce půjčovny jsou i fitness stroje. Už teď jsem nahlodaný, zda si na dlouhé zimní večery domů nenechat dovézt běžecký pás. Začínají na 45 korunách za den, a to je investice, kterou si snad mé tělo zaslouží. Děti pro změnu potřebují na dovolenou paddleboard, já bych klidně zkusil na Vltavě kajak.

A vy? Podívejte se sami na rent.decathlon.cz

Text a foto: Jakub Hlaváč