Běželi jste Rubenczala? Pak jste poznali svého ducha a stali se součástí odkazu Hanče a Vrbaty…
Sdílet
Ještě před vypuknutím zimy ukázal praotec pohanských krkonošských božstev svoji příznivou tvář. Za nádherného podzimního počasí se odehrál patnáctý ročník ultimátního běžeckého závodu Rubenczal, jehož účastníci mu tak vzdali svoji poctu.
Trasa nabídla opět velezajímavý okruh, vedoucí po cestách, trailech i skrytých chodnících národního parku z Portášek přes Růžohorky, odtud dolů do Pece, pak vzhůru Javoiřím dolem na Černou horu a zpět okolo Valšových bud do údolí Velké Úpy, z nichž ještě zbývalo vydupnout Šramlem zpět k Horské chatě Portášky, závodnímu epicentru. Lehce přes 23 kilometrů, kde aktuální drobné úpravy navýšily počet nastoupených metrů na 1392 metrů. To vše tradičně bez omezujících omezení přírody i turismu s virtuálním značením a vlastní časomírou.
Svůj čtvrtý start tady proměnil v první vítězství Petr Marhoun. „Moc hezká trať, oproti minulosti ještě vylepšená. Počasí bylo teplejší, všechno klaplo,“ usmíval se spokojeně 44letý všestranný vytrvalec, původem z Tábora, teď už z Jablonce nad Nisou. Hlavně běžec na lyžích, ale i cyklista, lyžař a vodák, profesí ajťák. Ani snad neuvěříte, že týdně čistě naběhá pouhých dvacet kilometrů… „Ale sportuju každý den,“ upravuje obavy o připravenost.
„Znám druhého, Marka Sádovského, to je výborný cyklista, ale v běhu jsem si na něj věřil. Dopředu jsem šel hned v seběhu z Růžohorek, tam jsem dobrý. Dával jsem si pak pozor nahoru na Černou horu, abych nepřepálil tempo. Ještě na otočce jsem ho tam viděl kousek za sebou. Ale měl jsem dost sil a věděl, že nás čeká dlouhý seběh, takže jsem zůstal v klidu. Poslední stoupání jsem se nebál přejít místy na chůzi, místy jsem popoběhl,“ popsal vývoj na špici. V cíli byl za 2:15 (loni polský vítěz Pawel Kochel za 2:11). Převzal cenu a spěchal dál, neboť už na druhý den ho čekalo sjetí Vavřineckého potoka kdesi u Kolína na kanoi…
Druhý Sádovský tedy protnul cílovou linii o jedenáct minut později, třetí Adam Štruma ještě dalších deset. Statečně se vydali do hory i jablonečtí atleti vrhači, kteří zde na Portáškách trávili čas na všeobecném soustředění.
Pole uzavřela manželská dvojice Oldřich Bálek – Petra Bálková (4:43) podobně jako před rokem. Pouze jeden účastník s lehce zvrtlou nohou štrapáci nedokončil.
Nejlepší ženou se stala zkušená trailová běžkyně Iveta Vlčková z kultovního běžeckého spolku v Babicích u Prahy. „O závodě jsem už slyšela, ale nikdy se na něj nedostala, protože se mi to vždycky s něčím potkalo. Ale teď zrušili závod ve slovenských horách a konečně se to povedlo,“ vyprávěla, jak se dočkala startu. Však řadu pasáží zná i na sněhu ze skialpové Noci tuleních pásů.
„Většinu úseků už jsem si někdy proběhla, ale takhle vcelku nikdy. Hlavně ten seběh z Růžové hory byl nádherný, i když jsem se v jednom místě trochu zaběhla. Hodně jsem běžela sama, bylo to těžký, ale věděla jsem na známých kopcích, kdy to utrpení končí. A poslední Šraml jsem si i kousek popošla,“ komentovala svůj výkon v čase 2:47, který ji vynesl na výborné páté místo v absolutním pořadí. Loni běžela polská vítězka Sandra Mojeková na minutu stejně… Mezi ženami skončila druhá Veronika Fílová (2:58) a třetí 16letá Vendula Červená (3:08), nová nejmladší finišerka historie, právě jablonecká atletka.
Po předání parádních originálních trofejí, samozřejmě vyřezávaných ze dřeva, a cen od peckého Intersportu, města Pec pod Sněžkou i aparthotelu Svatý Vavřinec následovala tradiční a zasloužená afterpárty. S živou muzikou až do časného rána. Kam na tyhle držáky s večerkou!
„Stali jste se součástí odkazu Hanče a Vrbaty, poznali jste svého ducha,“ loučili se s nimi hrdě otci zakladatelé a ředitelé podniku ve dvojjediné roli Michal John a Leoš Kratochvíl. Trasa zůstává vytyčena online a pořadatelé zaznamenají po celý rok zaběhnuté časy, aby v den dalšího startu v říjnu 2026 vyhlásili nejlepšího.
Kompletní výsledky a detaily najdete na http://www.rubenczal.cz/
