Když se Peklo (severu) změní v (cyklistický) ráj… A hned dvakrát. Začal Road Cup

Dva závody ve dvou dnech na dvou místech, to je cyklistická euforie víc než na druhou. V Krásné Lípě v Českém Švýcarsku odstartoval nejen letošní Road Cup, ale také dosud v cyklistice neobjevený koncept propojení hobíků s eliťáky. Vyšlo to parádně.

První den se zároveň po osmadvaceti letech oživila tradice závodu O putovní pohár rumburské vzpoury, kontinuitu přivezl i tehdejší poslední vítěz Pavel Ponížil. Okruh měl 12,4 km s převýšením 210 metrů a jel se pětkrát.

Novou trofej získal Filip Šlajchrt (Kolokrám) za 1:36:49. Za ním dojeli týmoví kolegové z Lawi stars, o čtyři vteřiny druhý Jonáš Vojtěch a o šestnáct třetí Filip Endler.

„Milé překvapení. První závod sezony, nevěděl jsem, co čekat od sebe, co od soupeřů,“ vyprávěl skromně vítěz, už čtyřicátník z Teplic, profesí technolog ze sklárny v Dubí. Na kolo vyráží odpoledne po práci, s přítelkyní Pavlínou Schäferovou, předloňskou královnou Road Cupu. Dává až 25 hodin týdně! A po nedávném desetidenním vydařeném soustředění na Mallorce mu to jelo. „Povedlo se mi být vždycky na správném místě. A jak jsem se vyhoupl na poslední horizont jako první, už nezbývalo než založit nejtěžší převod…“

Takhle komentoval vývoj Jonáš Vojtěch, vítěz loňského seriálu Road Cupu: „Ve druhém kole se jel rychle kopec a vpředu se utrhla skupina asi osmi lidí, dobře se spolupracovalo. V posledním kole jsem zkusil nastoupit pod kopcem, získal jsem náskok, ale dva kluci mě dojeli, a Filip pak byl nejsilnější přes závěrečný kopec.“

Mezi dámami byla nejlepší už maminka Jana Milec Jiřincová (1:54:11), která za sebou nechala 23letá dvojčata Marschnerova z nedaleké Vlčí Hory, studentky mezinárodního marketinku na Technické univerzitě v Liberci a členky rumburského týmu Unlimited KM, Viktorii a za ní ještě šest vteřin Adrianu. A pak i zdejší legendu české Xterry Ivanu Loubkovou.

„Známe se ze závodů a víme, jak jsme na tom podobně. Když se jede s chlapama, chce to se udržet co nejdéle. Ujeli jsme se ségrou, ale pak se za námi objevily další dvě. Jana se udržela a nakonec odjela sama. Říkali nám, že máme minutu, ale už jsme to nedotáhly. Posledních čtyři sta metrů jsme jely špici, Ivana odpadala, vzaly jsme za to znovu, a po dalších dvě stě metrech jsem zůstala sama na druhém místě,“ popisovala Viktoria Marschnerová.

„Organizačně jsme to zvládli, po dvanácté už bylo na okruhu volno a v jednu mohla vyrazit elita do Českého poháru. Měli jsme nádherně a oba pořadatelské týmy si pomohly,“ hodnotila spokojeně ředitelka závodu Simona Davídková. „Rádi bychom takhle pokračovali i v dalších letech.“

Také ohlasy z pelotonu, jehož pořadí bylo následně součástí  Českolipského silničního poháru a Severočeské amatérské ligy, byly báječné. „Krásný závod, krásný zážitky, krásné místo, perfektně zařízený závod. Já nemám co vytknout. Byl to ideální den strávený sportem. Moc děkujeme,“ napsal Iwany Armasaja. „Mělo to opravdu vysokou úroveň. Všichni jsme byli rádi, na jak zajištěném závodě jsme se mohli vyblbnout,“ podtrhnul vítěz Šlajchrt.

Kompletní výsledky najdete zde.

Peklo (severu) se stalo rájem i napodruhé v České Kamenici

Také o den později z druhé strany kopce se i se zhoršeným počasím za drobného mrholení koncept „double“ závodu Peklo Severu Road (teď No2) povedl. Náročný okruh 25,4 km s 500 m převýšení se startem do kopce brzy a postupně důkladně roztrhal pole. Jel se dvakrát.

Tady vyhrál v sobotu pátý Jan Brňák (ML Tuning-CykloTrener.com) za 1:24:15, který si odvezl nádhernou plastiku od Miloslava Petráška, mistra kovářského a zároveň provozovatele Lučního baru na Kamenné Horce. O šest desetin za sebou nechal Filipa Endlera (Lawi stars) a o čtrnáct Jaromíra Svobodu (Kuchyně Lípa). Loňský vítěz seriálu a o den dříve druhý Jonáš Vojtěch (Lawi Stars) skončil pátý.

„Měl jsem tenhle víkend jako cíl celé jaro, bohužel dva dny před startem jsem chytil teplotu. V sobotu jsem ještě trpěl, a v noci se potil, ale v neděli už to vyšlo,“ říkal čerstvý inženýr a teď už účetní rodinné firmy z Žandova u Děčína. Zdejší okruhy zná nazpaměť… „Zaútočil jsem v kopci do Rynartic, a pak v technickém sjezdu jsem to vyslal naplno. Zůstali jsme ve třech, podrželi tempo a na zakroucených silničkách odjeli skupině za námi,“ popisoval. „Jeli jsme před balíkem vysoké tempo, zkoušel jsem nastupovat, ale až do Kamenice jsme zbyli ve dvou a já si na spurta už věřil,“ líčil bývalý sparťan, který se chystá na celý Road Cup a rád by se znovu ukázal hlavně na l´Etape.

„Bylo to těžší. Neseděly mi prudké krátké kopce, tam mi odjížděli. Zkoušel jsem je sám dojet, ale nakonec jsem se zlomil. Na výlet krásný místo, ale na závod na úzkých silnicích opravdu hodně těžký,“ komentoval Jonáš Vojtěch, také jezdec se sparťanskou zkušeností. Sám měl těžkou volbu, zda jet hobby nebo elitu. „Ale mám najeto polovinu toho, co Michal Kollert, a taky chci sbírat raději body tady v celém seriálu,“ doplnil nakonec s úsměvem důvody rozhodnutí. „Ale i u nás byla uzavřená trať, člověk se cítí úplně jinak bezpečně. Nemusíš přemýšlet, kde vyjede auto,“ ocenil vděčně.

Sobotní král Šlajchrt (ano, exparťan…) tentokrát také vyrazil do elity, ale nedojel. „Chtěl jsem snad po dvaceti letech ochutnat znovu český pohár. Odjel jsem stovku, držel se v hlavním poli. Ale pak jsem odpadl, zbývala dvě kola, já měl z tréninkového pohledu splněno a psychicky jsem se zlomil,“ připustil. „Ale příští dlouhý závod, obnovené Sudety z Road cupu, mě lákají,“ dodal.

Stejně dopadl loňský vítěz Superpoháru (součtu celého seriálu Road cupu i Road Marathon cupu) Michael Kollert, který se vydal na český pohár s elitou po oba dny, ale nedokončil ani jednou. „V pátek jsem se vzbudil nemocný se střevní virózou s nachlazením, a už nešlo změnit přihlášku. Ale chtěl jsem u toho být, nechtěl se toho vzdát. V sobotu jsem odjel hodinu a trápil se, v neděli zkusil dvě hodiny v závodním tempu, ale nemohl jsem už jíst a nemělo to budoucnost,“ vysvětlil.

Ale vůbec si na ránu osudu nestěžoval. „Jinak se mi všechno líbilo. Skvělé propojení, k tomu výborné tratě, ta nedělní zvlášť, spravedlivá a technická, jaké u nás jinde nenajdete, hezké prostředí. Závod měl všechny ingredience, atmosféru. O to víc mě to mrzelo… Podařilo se to, tenhle koncept má budoucnost a třeba se inspirují i další organizátoři.  Pro nás v týmu je lepší, že může společně vyrazit a pomoci si víc lidí. Přímo u nás se tady třeba junior Jirka Pospíšil ukázal jako silný člen do týmu,“ vyprávěl ještě.

Mezi ženami bojovala o pódium stejná čtyřka. Viktoria Marschnerová (1:40:17) porazila ve finiši tentokrát Ivanu Loubkovou i Janu Milec Jiřincovou, její sestra Adriana tentokrát ztratila přes čtyři minuty. „V neděli byly ještě těžší a delší kopce. Jely jsme od začátku spolu, ségra odpadla ve druhém kole, a my zbylé tak dojely ve třech. Mně se jelo líp, na začátek sezony jsem spokojená s formou,“ říkala spokojeně mladá cyklistka, která na velkou kariéru zatím nemyslí, přitom ročně už natočí něco přes deset tisíc kilometrů.

Oba pořadatelské týmy si pomohly s personálním obsazením, společně se podělily na nákladech na technickém zabezpečení. „Práce bylo hodně a úplně jiná než při horských kolech, museli jsme sehnat taky víc dobrovolníků. Ale jsme rádi, že jsme do toho šli. Zvládli jsme to, myslím, dostali jsme pozitivní ohlasy od závodníků, kteří si užívali perfektně zabezpečenou trať, i občanů Kamenice, ti zase dostali celodenní zábavu,“ hodnotil novou zkušenost ředitel Roman Horký, který v posledních letech zajišťuje seriál Peklo severu horských kol. Ještě zpětná vazba ze svazu, který zajišťoval pořadatelskou nadstavbu českého poháru včetně plůtků i brandingu, bude hrát roli v jeho rozhodování, zda do toho půjde znovu.

Na první pohled hrůzostrašně vyhlížející havárie sparťana Dominika Glänznera v českém poháru byla podle něho chybou jezdce. „Dojížděl si do balíku mezi auty a při nevhodném předjíždění vjel na kraj na štěrk, napálil to do značky i do doprovodného auta, kterému rozbil okno. Strávil noc v nemocnici s otřesem mozku a zašitou ránou na rameni a druhý den ho pustili,“ oddechl si.

Kompletní výsledky najdete zde.

Road Cup pokračuje Sudety tour 21. května, kde je nachystána klasická (101 km) i maratonská trasa (170 km).

foto: Road Cup