Rwanda je cyklistice zaslíbená, vědí už i Froome a Češi
Sdílet
Pokud jste to náhodou ještě netušili, pak po nedávné Tour de Rwanda je zase jasnější, že se tahle země uprostřed Afriky může stát cyklistickým rájem. Potvrdí vám to Chris Froome, René Andrle, Jakub Ťoupalík a nejpozději za dva roky i účastníci mistrovství světa, které se na zdejších silnicích bude konat.
Ano, silnicích. Můžete se divit, ale to je všechno, co se s tím dá dělat. Ty, po kterých vedlo 1130 kilometrů osmi etap letošní 15. Tour de Rwanda, mají méně děr a záplat než ty české, po kterých se pojede Sazka tour. Mimochodem, závod stejné UCI kategorie 2.1. A to hlavní město a centrum závodů i nadcházejícího šampionátu 2025 Kigali leží jen o pár metrů níž než Sněžka. Při TdR se teď stoupalo až do téměř 2500 metrů.
„Celá Rwanda je vysoko, byl to pro nás šok, přijeli jsme jen dva dny před startem. Některé týmy spojili pobyt s přípravou na delší dobu, ti to pobrali líp,“ říká Jakub Ťoupalík po své závodní premiéře v development týmu EF Education. „Ve čtvrté etapě už jsem jel v první skupině třiceti lidí a cítil se líp, ale tělo to nevzalo. Nejspíš z jídla se mi přes noc udělalo špatně, dával jsem si sice pozor, ale pořád to je Afrika… Druhý den jsem už nemohl jet a strávil dokonce den v nemocnici s podezřením na malárii. Naštěstí se to nepotvrdilo a už zase můžu na kolo,“ dodává dva dny po návratu domů. Odstoupil v páté etapě z 38. místa.
Až do cíle dojel Chris Froome 24. se ztrátou 28:35. Předvedl se ovšem v páté etapě. Poprvé od osmdesátikilometrové sólové jízdy do Bardonecchie na Giru 2018 vyrazil do úniku. „Věděl jsem, že to bude těžký a chtěl jsem zkusit, co mám v nohou. I když ještě nejsem v plné formě, kterou směřuju k Tour de France. A nebyl jsem daleko, dát poslední kopec, do cíle zbývalo kousek,“ vyprávěl. V dešti jel sám 75 km a dostal se až na tři minuty náskoku. Jenže píchnul přední kolo. Neutrální doprovodný vůz mu sice poskytl náhradní, jenže to nepasovalo a musel měnit podruhé. Zbývalo asi 40 km… Pak ještě mocně dotahoval i ve sjezdu, jenže při vyhýbání se stojícímu týmovému vozu QuickStepu vyletěl do příkopu. „Sice jsem se poškrábal, ale naštěstí nedošlo ke zranění. Tam mi zhasla světla,“ vydechl si.
V ne tak daleké Keni narozený Froome se vrátil do Afriky na závody po 14 letech. Měl tady i další povinnosti, otvíral Field of Dreams, cyklistické centrum s pumptrackem a dráhou v Bugeseře. „To je projekt, který tady mění hru. Považuji ho za velké vítězství, my v Keni jsme takové zázemí neměli,“ povídal spokojeně. „Byl to zážitek s ním jet v balíku. Je velmi příjemný, nebrání se prohodit slovo. A řekl bych, že byla cítit úcta ostatních, jak se okolo něho pohybovali, aby ho náhodou někdo nesrazil,“ doplnil 21letý český cyklista.
S podporu cyklistiky v Africe má Froome velké ambice, jak naznačil v našem rozhovoru při nedávné návštěvě Prahy. „Jestliže v minulém desetiletí přibylo do špičky světového pelotonu hodně cyklistů z Jižní Ameriky v čele s Kolumbijci, pak jsem přesvědčený o tom, že v tom dalším to budou Afričané,“ prohlásil. „Souhlasím s ním, jen se potřebují ještě víc naučit závodit, což chce čas a zkušenosti z větších týmů,“ dodal Ťoupalík.
Myslet mohli i na vítěze, 23letého Henoka Mulubrhana z Eritreje. Už před dvěma lety jezdil za Qhubeku a teď má kontrakt v Bardiani CSF, tady se předvedl ve skvělé formě. „Díky Bohu a rodině, můj nejdůležitější den, o které jsem dlouho snil. Doufám, že to takhle bude pokračovat dál,“ rozplýval se. Žlutý dres si ale dovezl až zásluhou vítězství v poslední etapě, neboť čas měl na vteřinu stejný i druhý Walter Calzoni, Ital z Q36.5 teamu. Však pak také po čtyřech okruhových 6,8% stoupáních po dlažbě na Mur de Kigali náležitě láteřil. Získal jen trikot nejlepšího mladíka. Ale co, aspoň bude mít najetou trať na mistrovství světa, právě tudy povede! „Já tam byl jen při tréninku a bude to masakr,“ potvrzuje Ťoupalík.
Těší se však na atmosféru, i teď byla báječná. „Podobnou jsem zažil snad jen na mistrovství světa ve Flandrech,“ podivuje se. Stovky až tisíce nadšených fanoušků podél trati, nejen ve městech, ale i v daleké přírodě, rezervaci horských goril i jinde. „Povzbuzovali nás i na tréninkových vyjížďkách. V cíli jsem ani nevypnul garmin už mi brali bidony z kola. Bylo to náročné,“ usmívá se Ťoupalík.
„Závod byl na opravdu vysoké úrovni. Ať už sportovně, startovaly tu development teamy QuickStepu a EF Education, s nimi Euskatel/Euskadi, Totalenergies nebo Novo/Nordisk, národní výběry Velké Británie, Rwandy či Eritreje, a trasa byla hodně náročná. To samé organizačně, což měla v režii ASO, pořadatelé Tour de France. Rwanda má pro cyklistiku obrovský potenciál,“ přidal René Andrle, který tu plnil roli sportovního ředitele Froomeho týmu Israel/Premier Tech.
Republika, dříve ovládaná Němci a Belgií, zažila v devadesátých letech krutou genocidu Tutsiů, ale poté prožívá období vzestupu. Patří k progresivním africkým ekonomikám s množstvím start-upů a díky bezpečnosti a přírodním krásám se stává vyhledávanou destinací. Kromě parků se zvířaty tu mají i ledovec a nejvyšší vrchol Mont Karisimbi dosahuje 4507 metrů. A kolo je tu velmi oblíbené nejen jako dopravní prostředek. Vždyť už na olympiádě v Londýně jel XC za Jardou Kulhavým i místní biker Adrien Niyonshuti. O rozvoji zdejší cyklistiky vznikl celosvětově známý zajímavý dokument Risinf from Ashes. A teď předával ceny i prezident Kagame.
Kompletí výsledky zde.