Pětidenní etapák Okolo Belgie rozhodly setiny vteřiny. Až za cílovou čarou. Po loktovačce

Až poslední den, poslední metry anebo až dokonce na cílové čáře? Jistě, klidně, možná… Ale až pár minut za ní, aby se rozhodl pětidenní etapový závod, to už velká cyklistika dlouho nezažila. Až teď do Okolo Belgie.

V modrém dresu lídra projel 22letý Mauro Schmid cílem, chvíli se radoval z vítězného spurtu týmového parťáka z QuickStepu/Alpha Vinyl, nizozemského cyklisty Fabio Jacobsena, ale spíš hodně vyčerpaně vydechoval… až po drahném čase se konečně pořádně usmál. Stal se vítězem 91. ročníku Okolo Belgie!

Neděle dopadla pro jeho tým double triumfem přesně tak, jak si přál a předpovídal. Jacobsen dobyl desáté vítězství v sezoně, své celkem už 35. Schmid tady získal první velké švýcarské vítězství, i bájný Cancellara vyhrál „jen“ etapu – před devatenácti lety. Schmid je prvním cizincem na trůnu po deseti letech od tříleté vlády německého „Pancerfausta“ Tonyho Martina. A dalším, kdo má tu čest, zařadit se do dlouhé listiny vítězů i vedle Eddyho Merckxe.

Ač se Okolo Belgie (kategorie 2.Pro) ocitl poněkud ve stínu delšího a většího Okolo Švýcarska, nebo možná i rovnocenného Pogačarova Slovinska – a to teď myšleno čistě obrazně, prakticky teplotně rozhodně ne – pět dní přineslo zajímavou podívanou.

Hned první den se dostal do čela Mads Pedersen (Alpecin/Fenix), mistr světa z roku 2019 a vítěz dvou letošních jarních klasik Gent-Wevelgem a Kuurne-Brusel-Kuurne. Druhý den vyhrál jeho týmový druh Jasper Philipsen a třetí časovku Yves Lampaert (QuickStep/Alpha Vinyl), ale Pedersen držel dál vedení. V královské sobotní etapě, před níž jaksi paradoxně jeho tým oznámil, že mu o dva roky prodloužil smlouvu, však všechno ztratil.

Jely se čtyři okruhy okolo města Durbuy s celkem 24 kopci. Ještě přibližně třicet kilometrů před cílem hlavní skupina i s Pedersenem měla šestičlennou skupinku uprchlíku na dohled necelé půl minuty. Pak si ji však nechala odjet až do drtivé cílové ztráty dvou a půl minut. Teprve druhý profi triumf na silnici si v tu v závěrečné „zdi“ Mur de Durbuy vydobyl také jeden z účastnících se mnoha elitních cyklokrosařů Quinten Hermans, zde v barvách Hirtova Intermarché/Wanity.

Hlavně však došlo k neuvěřitelné shodě před finále. Schmid i Wellens měli celkově (na vteřiny) stejný čas. Musely se tak dopočítat i skutečně najeté setiny vteřiny, podle nich byl o malinko rychlejší Schmid. A tak to i zůstalo po dalších 179,9 rovinatých kilometrech v nedělním cíli ve dříve hornickém městě Beringenu.

Přitom po celý průběh etapy nebyl vidět, jeho týmoví bodyguardi ho vezli ukrytého jako cenné zboží. Zato červenobílé dresy Lotto/Soudal si neděli pěkně odpracovaly, když tahaly hlavní pole za dlouho vedoucí skupinkou. A šest kilometrů před cílem dovezli zkušeného Wellense k vítězství v prvním třívteřinovém bonifikačním sprintu. Jenže hned v tom dalším dojel druhý Schmid. A ve třetím byl opět druhý Schmid a třetí Wellens. Časově jsme tedy byli znovu na nule, na shodě. Mezitím na pár set metrech oba týmy bojovaly o pozice pro své lídry, že byla vidět pořádná „loktovačka.“

„Tady Okolo Belgie… zrovna Belgičan mě připravil o vítězství,“ stěžoval si pak Tim Wellens na krajana Yvese Lampaerta, který byl později diskvalifikován a dostal pokutu. „Myslím, že to proběhlo férově, i když se strkalo,“ říkal ještě předtím. „Jsem zklamaný, ale nejsem si vědom, že bychom něco udělali špatně,“ krčil rameny Wellens, muž, který usiloval o prvenství jen pár kilometrů od svého domova. Další rozladění přinesl pro jeho stáj i fakt, že Lotto/Soudal je v tuto chvíli (po letech 2020-22) první pod čarou, tedy devatenáctý v boji o WorldTour licence pro příští sezonu.

„Neviděl jsem to, nevím, co se stalo. Myslím, že oba týmy udělaly všechno pro to, aby získaly potřebné vteřinky. Na mých bedrch byl tlak, ale zvládl jsem to a mám radost. Jsem vděčný týmuk za pomoc k dalšímu důležitému kroku v mé kariéře,“ komentoval stížnosti Schmid.

„Celkové vítězství bylo dnes samozřejmě důležitější, takže jsem počítal, že do spurtu budu muset jít víc sám za sebe než obvykle. Poslední okruh vypadal jako kritérium, neustále jsem si hledal lepší pozici. Někde okolo 150 metrů do cíle jsem vyrazil a získal výhru, po které jsem moc toužil a dodá mi opravdu hodně sebevědomí do dalších závodů,“ říkal ještě Jakobsen.

Pedersenovi zůsal aspoň červený dres pro vítěze bodovací soutěže. On, stejně jako Schmid, Wellens, Hermans (Okolo Belgie celkově čtvrtý) nebo Campenaerts (pátý) jsou v předběžných nominacích svých týmů pro Tour de France.