Pošuk honil jeleny ve skalnatém kaňonu Šembery. A vyhrál Beránek před Kozlíkem…

Lesní údolí se skalnatým kaňonem řeky Šembery a Lázného potoka vytváří „šumavskou“ krajinu jen kousek za východním okrajem Prahy u Českého Brodu. Žijí tu jeleni, lišky i pstruzi. A mají tu trvale vyznačený 16kilometrový běžecký okruh – Pošemberský ultrakros. (Nejen) v sobotu, když na závod konečně přisvítilo jarní slunce, tady bylo nádherně.

Až osobní zážitek dovoluje důkladnější popis z očekávání vzbuzující trati. Epicentrum leželo za Doubravčicemi v údolí řeky Šembery v chatové minienklávě. Z popisu trati se daly očekávat čtyři významnější kopce, bylo jich šest, sedm… zkrátka víc. Po zaváděcím kolečku na poznání zdejšího lesa se pokračovalo údolím, následoval druhý výstup na východní hřbet. Tady se to dalo rozběhnout až k prudkému pádu zpět dolů. Přitom jste měli přímo před očima ještě prudší a (nej)delší stojku.

Před ní jste ještě oběhli rybník, mohli prohlédnout zříceninu v Tuchorazi a potěšit oko místními bike traily. A pak to přišlo. Říkají tomu „sjezdovka“ a skutečně si člověk rozvzpomenul na někdejší šplhání do Stohu při krkonošském Trail Running Cupu. Za odměnu pak dostaly přec jen už lehce zrajblované nohy houpavé lesní cestičky v traverzu pod Pětihvozdím. Objevil se ještě jeden stoupák a pak už delší seběh do údolí. Móóóc pěkný…

Další triumf slavil 28letý Šimon Beránek, objev loňské sezony, jak sám říká intuitivní běžec, ve výborném čase (1:05:40), což znamená tempo pod 4 minuty na kilák v terénu s převýšením okolo 500 metrů. Ani tady neznal profily, jen běžel… „V první části se dalo rozběhnout, pak jsem nevěděl. Snad to můžu říct, že to nebylo nesportovní. Pořadatelé mi pak říkali, jaký seběh nebo jak dlouhé stoupání mě čeká, to mi pomohlo,“ vyprávěl v cíli. Teprve tři týdny řádně trénuje v Kerteamu a prohání Petra Pechka, jen o pár dní víc používá sportovní hodinky… Tady si dal kafe s domácím perníkem, sedl na kolo, jak má ve zvyku, a odjel domů do Kolodějí.

„Běžel opravdu velmi dobře, asi bych na něj neměl,“ uznal zkušený držitel zdejšího traťového rekordu Lukáš Kozlík z Mělníka. Tentokrát stíhal z trati natáčet videjka a tak zaostal 3:16 minuty za vítězem. Třetí pak skončil lyžař Matěj Jakoubek (Trailpoint & eDsystem Silvini team). Dařilo se i početné triatlonové ekipě, třeba dvoumetrový habán Pavel Mužíček byl jedenáctý (1:17:34), ironman Ondřej Teplý dvacátý (1:24:07).

Mezi ženami vyhrála a půvabného vyřezávaného jelínka si odnesla Jana Teplá z Joskatel teamu (1:18:07). Tady se nenechte zmást shodou jmen, Ondra má taky manželku Janu, která běhá… Jenže tahle Jana má taky manžela Ondru, který běhá. A na dálku sledují své výkony a poměřují si součty časů, neboť v jednom páru mají lepšího muže a ve druhém ženu.

Tady začala zvolna, ani ona ještě neznala záludnosti trati. „V druhé části mi ty kopce daly zabrat. Nejsem na ně zvyklá, vždyť jsem od Kolína,“ přiznala. Až se chytla drobného běžce před sebou a držela se zuby nehty. Paradoxně, byl to chlapík z rovinatých Pardubic… nejlepší padesátník Mojmír Svoboda.

Ten jen o pět vteřin nechal za sebou naopak znalce zdejších terénů Radka Skálu. „Kdybych nespadl, možná bych ho měl,“ vrčel a ukazoval hluboké odřeniny. „Po padesátce nějak blbě vidím, jak se střídá světlo a stín, prostě jsem zakopl,“ vysvětloval. Přesto ho neminula cena pro nejlepšího Broďáka, slibovaný metr dřeva.

Mezi dalšími povětšinou místními borci – „děláme to pro kamarády,“ říká jeden z pořadatelského triumvirátu Filip Ulík – se ukázali v akci i Pražáci, kupříkladu Makedonec Sašo Belovski, jeden z manažerů největší tuzemské série RunCzech, si dal sám do těla před finišem příprav pražského maratonu. Mezi 82 doběhnuvšími jste našli věkové rozpětí 17 až 67, když nepočítáme děti… Za rok jistě přijdou na tenhle lesní potlach, připomínající pohodou třeba podzimní senohrabský Lesní běh lyžařů, zas.

Kompletní výsledky najdete zde.

foto: Pošuk