Čtyřka má čtyřstovku. Běžecká škola slaví

Ve znamení čtyřek probíhají oslavy nejstarší běžecké alma mater v metropoli. Běžecká škola Prahy 4 měla 400. hodinu. Každý čtvrtek běží už skoro osm let, to je unikátní úkaz kontinuity i ducha.

Nabídnout pravidelné společné běžecké setkání lidem všech kategorií i stupňů výkonnosti, kteří by se sami třeba ani neodhodlali. To byla první idea, která se objevila v čase největšího běžeckého boomu. „A potěšilo, že s ní přišla sama radnice městské části Prahy 4, která nabízí hodně přírodního prostoru na sportování,“ vzpomíná Martin Dvořák, bývalý reprezentant v plavání a triatlonu, nyní pořadatel sportovních akcí, mj. seriálu Trail Running Cupu, který v Praze 4 sám celý život bydlí.

Napoprvé se u rybníka Labutě na kraji Krčského lesa sešly téměř tři desítky běžců. Vychrtlí chlapíci, lehce zakulacené dámy i rozjívené děti. Dostali rozcvičku, poznali běžeckou abecedu a pak se šli proběhnout po lese. A takhle se to opakuje týden co týden, v létě v Krčském lese, v zimě podél Vltavy se startem ve Žlutých lázních.

Jako zpestření přibyla testování běžecké obuvi, společné posezení před Vánoci, novoroční výběh a dvakrát dokonce i celý běžecký festival, happening. Objevují se tu i známé tváře, třeba olympijský vítěz David Svoboda, přední horský běžec Ondřej Fejfar, nebo moderátor a herec Petr Vágner. Účastníci se časem obměňují, někteří se i po víceleté pauze vracejí, najde se i pár veteránů, „přeživších“ celých osm let.

Jen zkusmo počítejte, 400 lekcí/hodin po v průměru dvaceti lidech, to je okolo osmi tisíc rozběhaných! K tomu několik koučů, z nichž nejvytrvalejším je Dušan Erbs, evropský šampion v canicrossu. „Najdete tu řadu příběhů. Škola mnoha lidem pomohla, splnit si běžecký cíl, zhubnout nebo jen najít kamarády, kteří jim třeba chyběli,“ dodává spokojeně Dvořák. I proto oceňuje dlouhodobou stabilní podporu a zájem radnice i přes pochopitelné personální změny.

A co chystá dál? „Budeme běhat, každý čtvrtek od šesti,“ směje se. Teď v zimě v Podolí a se změnou letního času opět v Krčském lese. „Nejen žíti, běhat je nutno,“ jak zní jedno sportovní, nebo vlastně spíš životní moudro.