Pechek dál vládne Běhu lyžařů v Senohrabech. I ve sněhu a na blátě
Sdílet
Když běh lyžařů, tak má aspoň sněžit, že jo. V oblíbených Senoškách na Vávrově palouku, unikátním biotopu za odbočkou na Benešov z D1, se to v neděli povedlo. V 65. ročníku vyhlášeného podniku triumfoval poosmé Petr Pechek, zdejší král.
Chumelilo už po ránu, teploměr oproti sobotě mírně stoupnul nad nulu, takže stačilo pár průběhů náročnějším terénem a blátíčko začalo pěkně čvachtat. To tady už nějaký čas chybělo! Loni svítilo slunce, před tím bylo umrzlo. I tak ale místní srdcaři lesní trať opět perfektně připravili a vyznačili.
Zdejší osmička i kratší čtyřka patří ke skutečně lahůdkovým, pestré a členité, náročné, přitom svižně běhavé. Ani v sebězích se tu neodpočívá, ale potřebujete aktivně pracovat. Běhá se intervalově po trojících, pestré pole od lyžařů přes vodáky až k běžcům, bývá nabité, rozhodují vteřiny.
Zkušený maratonec a horský běžec Pechek (Kerteam, Maratonstav Úpice), 38letý člen běžecké dynastie (však zde nemohl chybět ani táta František 4. na 4 km), účastník mnoha závodů všeho druhu, sem jezdí pravidelně už i s rodinkou. Tuhle trať má rád, sedí mu. Pořadatelé „nalosovali“ tentokrát do jedné trojky hlavní favority. Pechek vyrazil společně s Poláškem a Mrázkem.
„Asi na druhém kilometru, tam nahoře, jsem šel dopředu. Pořád se mi zdálo, že je za sebou cítím, ale neohlížel jsem se, nevím, kde byli. Běželo se mi dobře, dojíždím sezonu, teprve teď budu trochu odpočívat,“ říkal v cíli. Vybral taky nejlepší obutí, norské orienťácké VJ Boldy s hřebíčky v gumových špuntech. I na těžkém blátě dal stálou trať pod třicet, za 29:57, líp než loni, kdy se tu běžela vinou anitcovidových vládních opatření individuální časovka.
Také lyžař Jan Ferdinand Polášek (VSK MFF UK) sem jezdí často, rád a běhá tady dobře. Předloni dokonce vyhrál spolu s Pechkem v „mrtvém“ závodě za 29:30. Teď ztratil v přímém souboji 50 vteřin. „Péťa běžel nejlíp, nestačili jsme mu,“ připustil uznale. Třetí skončil (31:10) nejvíc kanoista z divoké vody, ale také výtečný běžec do těchto terénů, Lukáš Kubričan (VSK Humanita).
Tím potvrdil zdejší prolnutí závodního pole od lyžařů přes vodáky, triatlonisty až k běžcům, kteří tu musí čelit atakům „nespecialistů“. Známý orientační běžec Jan Mrázek (Inov-8) skončil za ním 14 vteřin. A ještě dalších 35 další kvalitní běžec Jan Flašar. Nezdolný veterán Miloš Smrčka, bojující s bolístkami, dokázal i v 67 letech stále ještě obsadit 25. místo, potkali jste jako vždy i další všemožné milé tváře. Aspoň u ohně a čaje s rumem při vyhlášení.
Zaběhli si i členové pořadatelského týmu včetně nové šéfky, pečlivé a svědomité Aleny Skořepové. Ve slušném čase 45:09 už ale na synka Matěje nestačila. Litera všech bezpečnostně- hygienických nařízení byla samozřejmě naplněna… Účast byla oproti normálu bohužel zkrátka slabší, i když od rána běhaly i děti.
Mezi ženami byla na osmičce nejlepší Zuzana Weissová (38:02), Žižkovská tygřice z Kerteamu, který tak oslavil double. Jen o vteřinu za ní skončila Lucie Davidová z Babic! Klára Jakešová (taktéž Babice) zůstala za nimi už přes tři minuty, Čtyřku pak vyhrála Michaela Treglerová (18:37) před Zuzanou Kynclovou (-46) a triatlonistkou Lenkou Fanturovou (-2:10).
Kompletní výsledky najdete zde.
Loňská reportáž je tady.
