Kostelecká dvanáctka Černými lesy. Za vycpanou vydrou i černou sviní
Sdílet
Teprve během je žízeň krásná. I proto, že si ji musíte náležitě zasloužit. A pak ji tišíte Dešťoffkou (10), Svatým Martinem (11,11), Vycpanou vydrou (12) nebo Černou sviní (13). Ale jenom na Kostelecké dvanáctce, nádherné přírodní trati v Černých lesech na Podlipansku, na východ od Prahy (mezi Říčany a Českým Brodem), s cílem v pivovaru.
Běželo se už pošesté, ale po dvouleté pauze. Loni přerušil běžecký potlach covid, rok předtím delší zahraniční cesty pořadatelů, naštěstí v roce 2018 se doběhlo v bezpečí až do cíle, přestože se v lese, kudy vede trať, postříleli myslivci…
Běželo se poprvé na nové delší trati, ta oproti původní desítce vedla opačným směrem. Dolů křivolakými uličkami městečka, pak do lesa přes lávky přes Jalový potok, podél arboreta i okolo dvou půvabných rybníčků, blízko obce Krupá a zpět. Po lesních cestách, často zapadaných listím a někdy i větvemi, rozrytými dřevaři, v závěru až traily. Jen minimální asfaltové přeběhy.
Houpavě nahoru a dolů s převýšením 280 metrů. A úžasná kulisa probudivší se zimy. Na startu byla nula, slunce jiskřilo na bíle pocukrovaných lukách i mýtinách. Značení v pátek večer vysypané moukou se muselo časně zrána přestříkávat oražovým ekologickým sprejem. Jen první závodní exploze mrazivého vzduchu v plicích porušila libé zážitky běžců. Přešla až opět jako vždy v cíli na nádvoří stylového pivovaru Liechsteinů, který píše dohledatelně historii už od roku 1558! A možná už dokonce od Slavníkovců, kteří se ve zdejším kraji usadili v roce 996…
Atmosféra pohodová, až rodinná. Vyhlášeni byli všichni účastníci, víc než polovina pak odměněna lahodným pivem z místních zdrojů, ostatně běžel (velmi dobře) i jeden ze správců pivovaru Milan Starec.
Třetí vítězství si zapsal Tomáš Mach ze Strašína, podle svých slov víc lezec než běžec. Vyrazil za ním svižně už od startu z náměstí, kdy nasadil o jeden stupeň vyšší rychlost než ostatní. „Byla mi zima, chtěl jsem se zahřát,“ smál se. Výborně běžel i dál, ale ani pro něj to ale nebyla snadná trať, jak připustil. „Ale v závěru už jsem toho měl docela dost,“ dodal. Přitom náskok v cíli (za 50:05) činil 5:31.
Druhý byl také jasně Antonio Loškoski, sedmá absolutně nejlepší (jeho) žena Alexandra Loškoski (59:16), oba z Roudnice. Až o třetí místo se relativně závodilo, borci byli po většinu trati na dohled. Ale zaslouženě nejlepší z nich byl ten, co zůstal vepředu po celou dobu, domácí Radim Prahl.
Lepší sobotní dopoledne jste tenhle den nemohli zažít. „Už se těšíme na další rok,“ loučila se za pořadatele Jana Littmannová. My taky.
Kompletní výsledky zde.
