Běhy

Puma Deviate Nitro. Kočka skáče s karbonem do jiné dimenze

Tomáš Nohejl 5. 6. 2021

Kdo neochutnal, nepocítil, nemůže soudit… Karbon v běžecké botě patří k nejzásadnějším technologickým novinkám poslední doby. Jak působí, jak se chová, jak ho přijme senzitivně zhýčkaná až zhůvěřilá noha běžcova? Běhal jsem v nových Puma Deviate Nitro.

Puma je klasická běžecká značka, už 75 let staré druhé dítě klanu Dasslerů z německého Herzogenaurachu. Sice už dávno globální hráč, v poslední době však poněkud ve stínu. Ať už zásluhou průrazné ofenzívy akčnějších specializovaných menších značek. Anebo vlastním ústupem spíše do světa street módy. Přesto i náročná běžecká klientela si dokázala v nabídce vybrat. Naposledy jsem měl nenápadnou lehkou silniční Fass 300 – asi před šesti lety – ta vůbec nebyla špatná, a vyběhne dodnes.

Karbonová řada čtyř modelů (závodky Liberate, objemovky Deviate, všestranné Eternity nebo Velocity) s technologií Nitro 2021 však představuje důrazný vlom na aktuální běžeckou scénu. Puma tvrdí, že jim věnovala roky výzkumů a testů. Běžcům slibuje pomoci spotřebovat méně energie a běhat pohodlněji. Jak se to povedlo?

Už design vyhlíží velmi moderně, ale ne futuristicky, prostě tak akorát. Lososově růžovou s oranžovým nádechem vlní do bílého odpružení na patě, v němž je „zaseknutý“ šedivý karbonový plátek. Linii dodává černý pruh značky a dostatečně viditelná kočka ve skoku na špici.

Vzhledem k běžeckému charakteru subtilní bota vypadá na první pohled robustně. Což vás ovšem nemusí vyděsit. Stačí už jen mohutná podešev, do níž se chodidlo nenoří na rozdíl třeba od například progresívních Hoka One. Pak i poměrně široký střih, ponechávající svobodu prstům jako u „barefoot“ stylu. Tady se cítí volně, ale tolik vůle nemají, opět platí: pocitoví tradicionalisté se bát nemusí.

Nejzajímavější je patrně vlastní svršek boty. Jemný až průhledný, dýchající, přičemž podržící chodidlo v dostatečně stabilní poloze. Stará se o to vnitřní ponožka na přední části nártu spojená s jazykem, který se díky tomu neshrnuje do stran. A pak manžeta pod kotníkem – volná, nepružná, ani nepolstrovaná jako u drtivě většiny ostatních běžeckých bot.

Usazení na nohu zajišťuje až dva „utěsňující“ plátky po stranách pod ní. Při optimálním utažení tkaniček to skutečně funguje. I když pozor, vůle je minimální, proto ji ponechte v počátku naddimenzovanou, neboť z nezvyku hrozí puchýře mezi achilovkou a patou. Nikde v zadní části není ani milimetr změkčení navíc.

Vynikající samostatné hodnocení zaslouží i systém utažení. Dírky jsou ve speciální zpevněné konstrukci zataveném do okraje boty nad jazykem v sestavě 5+1. A ploché tkaničky perfektně drží i ve smyčce, vůbec nekloužou. Poctivé dotažení podrží nohu v botě velmi pevně a spolehlivě, takže se při strojovém tempu ani ve vyšší frekvenci nemusíte bát podvrtnutí ani „bačkorovité“ vyměklosti.

První pocitové odlišnosti zasloužily obsáhlejší exkurs, ale jo, nebojte, už se konečně rozběhneme. Stojí to za to. Základní vjem už letitého odpírače odpružených bot přichází ihned: Tři centimetry pod patou, přesně 32 mm (vpředu 24 mm…), vážně a opravdu jsem jak na chůdách! Co až se dám do pohybu? Při posledním připomenutí konzervativního odpružení (značku z piety nejmenuji…) jsem si málem musel brát kinedryl, tak jsem se rozhoupal, až jsem to nebyl schopen udržet… a po pár kilometrech se musel zcela (ro)zviklaný vrátit.

Teď ne. Podešev sice pruží, ale zároveň vnímáte pevný a stabilní odraz. Tahle rigorózně nekodifikovatelná veličina se přesně tady dotýká ideálu. Drop, tedy rozdíl mezi výškou špičky a paty tvoří 8 mm, což je o 2 mm míň než obvykle. I to zřejmě hraje roli. Důležitější part pak má pěna Nitro, naplněná plynným dusíkem, kombinující právě citlivost, odpružení a nízkou váhu.

Jakmile pak chytíte svižný rytmus, jako by vás v mezipodešvi ukrytý karbon vystřeloval do jiné dimenze. Tak nějak zněly zážitky zkušených běžců s revoluční novinkou. Nebyla to přehnaná vypravěčská představivost, následek opojení. Tak to zkrátka je, věřte. Fyzikálně tu prý zabírá princip páky, dává vám péro do odpichu.

Bota nejlíp maká na tvrdém povrchu, tam má nejtutovější odraz. Zásluhou podrážky se ani nehne. Sem jednoduše patří. Ale vůbec se nemusíte bát vběhnout na šotolinu nebo zpevněnou cestu či do suchého terénu. I tady drží jistě, podešev dokáže zpracovat drobné nerovnosti, kameny, odlišný povrch. Nepřijdou si na ni ani seběhy či zatáčky. Puma Grip na podrážce ustojí i mokrou silnici. Snad až na vlhkém kamení či v blátě poznáte limity – ne podešve, ale spíše hloubky vzorku podrážky. Ale to není třeba pitvat, proto přece máme víc druhů bot, že?

Deviate Nitro odvedla výtečnou práci při nejrůznějším druhu zátěže. Ta hned první se z okouzlení proměnila v patnáctikilometrový ostrý tempový běh. Na druhý den se neobjevil v lýtku žádný cizí tonus, jak bývá u nových bot obvyklé, ani otlaky na chodidle nebo záprstních kloubech. Podobně se do nohy nezapsala terénnější dvacítka, ale ani asfaltové rovinky. Hle, jak těžko pátrám po nedostatcích. Uvidíme, jak dopadne trvanlivost, ale ani ta není nekonečná. Nechci zde určovat přesné kilometry. Plus dostávají v tomto kritériu boty, kde skrytá „živost“ přežije fyzickou kapacitu materiálu. Což bývá obecně 1:1.

Takže závěr? Výborná objemová bota pro až maratonské štrekaře, s níž se nemusíte vyhýbat terénu, ani si švihnout rychlejší tempo. A i pro neodpružené trailaře velmi zajímavé zpestření botníku. Všechny modely jsou k dispozici i v dámské variantě, Deviate si chválí třeba americká maratonkyně Molly Seidelová, která se chystá na olympiádu. Jsem moc zvědavý, jak se s karbonem popasují terénní specialisté. Silničáři teď mají mírný náskok.

Pumy se prodávají v Sanasportech, concept storu v pražském Palladiu nebo na www.puma.com.