Velká Deštná jako první vrchol 7 pohoří. Vyběhnuto, zdoláno!
Sdílet
Tak už to půjde, resp. poběží. První podnik letošního seriálu 7 pohoří se v Deštném v Orlických horách startoval intervalově. Všichni si užili parádní horskou trať – přírodní, pestrou, s kopci, ale běhavou, po měkoučkých stezičkách, kamenitých trailech, blátivých slatích i šutrových korytech. A že si na výsledky počkali až v cíli, vůbec nevadilo.
Itinerář nebo spíše profil byl nastaven tak, že by hned zpočátku stejně rychle nadělil pole. Vyběhlo se z parkoviště pod lyžařskými vleky na Martě a krátkým protočením zklidněnou obcí se cesta brzy vztyčila vzhůru. A zanořila do lesa. Náš popis sleduje hlavní štreku 24 km, kratší 12 i 5 z ní však jen o něco dřív uhnuly.
Lesem s jedním hupem jsme zamířili k Šerlišskému Mlýnu, ale tady to na pivko na zahrádce ještě nebylo. Ostatně už dole vítala přeprška a tady se přidala vlhká mlhovina. Stoupání k ptačí rezervaci Bukačka a na hraniční hřeben k Masarykově chatě na Šerlichu přineslo i malé bažiny. A nahoře i pěkně fučelo, ještě že se běželo podél tyčového značení! Okruh se stočil zpět k Mlýnu a dolů do Deštné, zde jen vypadl z lesa u lávky u hotelu Orlice. A pak se zase nadechnul vzhůru.
Žena v běhu. 
Vítěz Hak. 
Slota na hřebeni. 
Trasa měla čtyři rovnocenné části – stoupání, klesání, nahoru, dolů – takže i delší vzdálenost pěkně ubíhala. Navíc sklony kopce tak akorát dovolily pořád běžet, přinejhorším pár kroků projít na změnu rytmu. Právě v těchto pasážích se ale cik-cak „výtah“ zdál až nekonečný. K nové rozhledně na Velké Deštné (1116 metrů), vrcholu pohoří, to trvalo přes šest kilometrů… Až řídnoucí vegetace oživila motory!
Pak šupem dolů korytem potoka po kamenech až do Luisina údolí, tady už nohy dostávaly co proto. Což daly najevo při krátkém přeběhu silničky mezi chalupami před posledním, ještě strmějším a krkolomnějším seběhem zpátky k (hotelu) Orlici. Odtud zbývaly poslední dva kiláčky traverzem s vysekaným porostem nad chatou Alba. Jako by za odměnu vystrčilo slunce (konečně!) hřejivé paprsky, dole před doběhem do cílové brány se k vám přidali vedle za ohradou rozdovádění koníci…
„Šlo to samo. Ani nebylo s kým se honit, ze začátku hned do kopce jsem jenom předbíhal a pak už skoro nikoho nepotkával,“ říkal pozdější vítěz Tomáš Hak, který se vydal na trať s číslem 37. „Až ke konci jsem ještě doběhl Táňu Metelkovou,“ připomenul ještě symbolické setkání vládců Orlických hor těsně před cílovou branou.
„Ten sklon mi vyhovoval, i do kopců se dalo pohodlně běžet. A dolů přes ty šutry to mě hrozně baví,“ rozplýval se. „Počasí bylo ideální, zaplaťpánbůh že se neochladilo, jak to vypadalo. Dlouhý rukáv byl tak akorát, zvolil jsem dobře,“ dodal 43letý přírodňák z Vítězné u Dvora Králové, kde dělá provozáka v restauraci.
Zdálo by se, že měl tedy v posledních měsících dost času na trénink. „Běhám teprve pět let a týdně dávám okolo deseti hodin, teď spíš do kvality, vydá mi to tak 400 kiláků měsíčně, přidávám si postupně,“ prozradil. Přitom se zaměřuje víc na dlouhé závody, teď ho čeká Čertovskej ultratrail, pak dokonce Beskydská 7. Běháním se ale baví narámně. V zimě si vyběhal do louky nad Kuksem do mapky nádherný obrázek vánočního anděla a jeho trasa mu vydala na jedenadvacet kilometrů…
Roli favoritky potvrdila Táňa Metelková, ta toho má na kontě mnohem víc. Skvělá běžkyně, 11násobná reprezentantka na vrcholných šampionátech v běhu do vrchu, učitelka a máma tří dětí navzdory 49 letům věku. Za sebou dvě čerstvé operace kolen, meniskus na jednom a bursu na druhém, teď ještě trápení s výrůstkem na patě, kterou tak tak nasouká do boty. „Jsem spokojená. Užila jsem si to moc, i když teď nemůžu ze schodů, jak nejsem tolik zvyklá. Protože jeden den běhám a dva dny se z toho sbírám. Ale tahle bolest je mnohem lepší, než ta ze zranění,“ vyprávěla o den později.
„Byla jsem přihlášená už loni a tak jsem to nemohla nechat. Říkala jsem si, když to nepůjde, po první části to dole zabalím. Ale i když to ve druhé půlce už tak rychlý nebylo, běžela jsem si podle svého, předbíhala a až v poslední seběhu, tam jsem přece jenom musela opatrně, mě dostal jeden rychlý běžec,“ popisovala pocity a potkání s pozdějším vítězem.
Ještě kousek… …přes lávku… …a cíl!
„Máme to tady prochozený i proježděný na běžkách, ale obě stoupání, ze Šerlišského Mlýna na hřeben a pak na Velkou Deštnou jsem neznala a moc se mi to líbilo,“ pochvalovala si ještě. Děti tentokrát poslala na orienťáckou republiku a doma si pak ukazovaly medaile.
I v čase absurdního víření MeToo si dovolím (i za ostatní další ohrožený, nebo naháněný… druh, totiž muže) poznámku: Až příjemně nejen na trati potěšila účast dobře vyhlížejících (běžecky i vzhledově!) dívek a dam. Vedle nejlepší Metelkové běžela skvěle i Ještědšťanka skialpinistka Marie Zelená, nejlepší pod 40, za 2:08:09, což ji řadí na desáté místo absolutního pořadí. Stejně tak třetí Eva Kohout (2:24:36) zaslouží uznání.
Pro úplnost: První okruh dvanáctku vyhráli Jiří Moravík (1:00:23) a Helena Uhlířová (1:09:57). Kratičkou Kari Traa pětku (jen pro ženy…) Pavla Jiřičová (29:52).
Přestože (možná někomu) chybělo větší divadlo okolo, pořadatelský tým spolupracující s Horskou službou zaslouží ocenění. Za nádhernou trasu, perfektní značení i osobní asistenci na křižovatkových přebězích, dostatečné občerstvovačky i misku těstovinového salátu a brusinkovou Holbu v cíli.
Tak se těšíme na další rundu 19. 6. v Jizerských horách s vrcholovým Smrkem, kde se mělo startovat už v květnu.
Kompletní výsledky najdete zde.
