Běhy

Jornet nenaplnil výzvu Phantasm24, čtyřiadvacetihodinový rekord odolal

Tomáš Nohejl 28. 11. 2020

Vysokou nadmořskou výšku a horský terén vyměnil za rovinu, ale v této monstrózní výzvě Kilian Jornet (zatím?) neuspěl. Na atletické dráze v ledovém norském Mandalenu, kde bylo okolo mínus dvou stupňů, nepřekonal rekord ve čtyřiadvacetihodinovce. Platí tak i nadále výkon nezdolného Řeka Yannise Kourose z toku 1997 s hodnotou 303,506 km.

Kilian Jornet ještě před měsícem, po absolvování silniční desítky Hytteplanmylla (pod třicet, of course), tvrdil, že se vydá na prosincový maraton do Valencie. Jenže už tehdy měl zdravotní problémy a zároveň se chystal – bez konkrétního data – na čtyřiadvacetihodinovku, o čemž pravidelně informoval na svém Instagramu. Včetně šestihodinového běhu (na dráze v tempu 4:13…), kdy testoval dietní suplementaci.

Jeho sponzor Salomon nejprve oznámil datum 21. listopadu, uskutečnil se až o týden později, právě vinou Jornetových svalových potíží ze zmíněné desítky. Projekt měl posloužit i jako launch nových lehoučkých bot LAB Phantasm pro rok 2021 (199 g) s dropem 6 mm a reagující pěnou Energy Surge v podešvi, ale bez karbonu – v nich už Jornet nějaký čas trénuje.

Jenže ani v nich tentokrát nedoběhl ani do poloviny. Nasadil sice tempo, kterým by mohl překonat Řekův výkon až o dvacet kilometrů… „Jde to dobře, teprve se zahřívám,“ komentoval vývoj ještě po devíti hodinách. Po 337 okruzích a 134 km, když vždy po čtyřech hodinách měnil směr, se mu náhle udělalo špatně a točila se mu hlava. Po lékařské pomoci a krátké pauze se sice začal cítit lépe, ale dal na doporučení doktorů a raději odstoupil.

“Nešlo to tak, jak jsem si myslel. Čekal jsem, že vstoupím do zóny bolesti, abych přitalčil na své tělo, ale zlomil jsem se jinak. Dostal jsem možnost prozkoumat své tělo při běhu na 24 hodin a děkuji všem pořadatelům za to, že mi to umožnili a odvedli výjimečnou práci. Závod šel podle plánu deset hodin, ale najednou jsem pocítil dvakrát po sobě ostrou bolest v hrudi. Zatočila se mi hlava a sanitka mě odvezla do nemocnice. Moc děkuju doktorovi, omlouvám se, jehož jméno jsem zapomněl. Teď už se zdá vše v pořádku, ale bude potřeba udělat další testy a zkusím si trochu odpočinout. Ale závody a hory tam pořád budou a čtyřiadvacítka zůstává stále na seznamu, ” vzkázal už v sobotu vpodvečer.

Z šesti borců na startu (aby mohl být závod oficiálně uznán) nelítostné výzvy uspěl nejlíp 45letý Harald Bjerke z Bekkestua (nepleťte s bývalým norským reprezentantem v běhu na lyžích z Lillehammeru, který proslul výjimečnou kapacitou VO2max – 96!, pozn. aut.). Uběhl úctyhodných 232,28 km, nejlepší kolo dal za 1:40, poslední už došel s rukama nad hlavou. Na zimu je asi nejvíc zvyklý, stále trénuje venku i v mraze, oblékl si merino jako základní vrstvu. Jornet jeho i ostatní pozdravil ráno z nemocnice, kde odpočívá.

„Největší zkušenost mého života! 590 kol? Ani nevím, kolik kroků to bylo. Asi hodně. Můj plán byl 240, ale bylo to hodně těžké, měli jsme studené jídlo a pití, šestnáctihodinová tma byla taky drsná. Bylo velmi obtížné udržet motivaci, ale jak jsem předbíhal, šla nahoru a jsem s výsledkem spokojen,“ řekl Harald Bjerke v cíli. Přitom v polovině byl nejstarší účastník ještě poslední…

Celou čtyřiadvacítku vydrželi i Jo Inge Norum (219,45 km) a Simen Holvik (208,13 km). Poslední dvě hodiny už kroužili na modrém mondu v péřovkách… Místy chodili i zastavovali. Organizátoři jim museli ze solené dráhy odmetat sněhový poprašek. „Extrémně těžké, byla to bitva jen sama se sebou,“ říkal Holvik. Po Jornetovi zabalili postupně Sebastian Conrad Hakanson (161,2 km) a Didrik Hermansen (174,8 km).

Celá akce běžela live na kanálu youtube a hojně ji komentovali běžci z celého světa, závěr už bez Jorneta sledovalo přes sedm tisíc lidí. Stadion byl pro diváky vinou opatření proti covidu19 uzavřen.

O Jornetovi čtěte také tady