Kamzík Jornet běžel po silnici. Zatím desítku, pod třicet. Teď čeká maraton ve Valencii

Mnozí silniční specialisti považují horské běžce za turisty. O víkendu se ale jednomu z nich dostalo mnohem větší pozornosti než rekordmanům. „Dal jsem „placatý“ závod,“ zaradoval se Kilian Jornet. Fenomenální držitel mnoha nepřekonatelných vrcholů běžel výborně obsazenou silniční desítku Hytteplanmila v norském Honefossu. Výkon? 29:59 a 18. místo. „Jsem tím časem trošku zklamaný, ale hodně jsem se zase naučil,“ vzkázal za pár dní 33letý běžec.

Na silniční závod, který naposledy vyzkoušel před dvěma lety a podle svých slov myslel, že už nebude nikdy opakovat, se chystal několik týdnů velmi poctivě. Původem katalánský běžec z Pyrenejí, který teď žije v Norsku se svoji švédskou přítelkyní a šampionkou Emelií Forsbergovou a ročním potomkem, si musel odpustit i několik obvyklých radostných výběhů do kopců.

Dokonce se v kuloárech hovoří o jeho hodně ambiciózní touze po maratonu, kterouž však současná covid-situace lehce odsunula. Ale jen do prosince do Valencie (6. 12.), kam míří i Eva Vrabcová a další Češi…

Aktuální výkon hodně ovlivnilo především jeho zranění tibie, které ho trápilo poslední dny. „Letos jsem pozměnil trénink. I v běhání po rovině jsem našel cosi zajímavého a zábavného,“ připustil. Přesto stihl vyhrát „tajný“ záříjový podnik, uznávaný Sierre-Zinal, byť daleko za svým rekordním časem – teď 2:33:15 (33 km s převýšením 2 200 m). K tomu ještě 30. září přidal dráhový zápis navzdory všem trenérským pravidlům – dva maratony v kuse hned za sebou. Přesně 84,89 km, v čase 5:58:13, tedy tempo 4:13/kilák… Jako nutriční test, jak uvedl na Instagramu.

„Teď ale jsem po kvalitním tréninkovém bloku ucítil dva týdny bolesti holenních kostí a lýtka, takže jsem musel více odpočívat a nestihl dokončit kvalitní fáze,“ vysvětlil těsně před startem. Jeho tréninkové záznamy ukazují v posledních 15 dnech odběhaných 85 km v průměrném tempu 4:13.

Jako nováček v těchto „asfaltových“ sférách (pouze loni běžel norský silniční půlmaraton Geiranger s převýšením 1400 metrů v traťovém rekordu za 1:26:48) prý neměl velká očekávání. Jen běžet trochu rychleji než v tréninkových osobácích (29:55 ihned po vertikálním kilometru, 29:45 “normálně”), tedy někde kolem 29:30. No, nepovedlo se, ale Kilian Jornet Burgada se nermoutí. „Pořád je to zábava, udržet tuhle závorku otevřenou, dokud mě zase nezačne volat led a sníh,“ usmál se.

„Hodně jsem se naučil, jak běžet v tak rychlém tempu s tolika lidmi okolo. Ale tu holeň jsem cítil už v úvodu. Jedním z největších rozdílů a těžkostí rovinatého silničního běhu je schopnost zvládat, vyrovnat se a poradit si se zraněními. To je něco, co se teď učím,“ dodal.

Většina běžců postupuje z dráhy přes silnici do hor, Jornet to vzal obráceně. Od mlada podstoupil až neuvěřitelnou zátěž v kopcích. Jak se z ní teď propracovat k rychlosti? Na rozdíl od povětšinou subtilních běžců má fortelnější základ z multisportovní zátěže. “Za nejtěžší považuji ubránit se zraněním a pak dokázat roztočit nohy do tempa na rovině, to je opravdu strašně těžký v tomhle věku. Měl to zkusit ve dvaceti,” usmívá se elitní český běžec z kopců Robert Krupička, který se pokoušel i o úspěšný siniční maraton, ale přesně – jak sám přiznává – nebyl schopen natrénovat nikdy všechno komplet vinou zranění. “Na devětadvacet na desítce se dostane a ten maratonský limit by měl taky dát. Poběží čtyřikrát desítku za jedenatřicet, to už bude v komfortnějším tempu a nic to s ním neudělá.”

Oblíbenou Hytteplanmilu – obvykle s až s třítisícihlavým polem, ale tentokrát pouze se 125 špičkovými běžci – letos vyhrál Zerei Kbrom Mezngi za 28:20, šestý skončil člen nynější norské dynastie Filip Ingebrigtsen za 29:03 (brácha Jakob tu běžel loni 27:54), osmnáctý tedy Jornet (29:59). Nejlepší žena Karoline Bjerkeli Grovdaloví dala traťový rekord a osobák 30:32.

Ale pozor, bylo jen pět stupňů nad nulou. Přesto Jornet rozběhl první kilák za 2:48. Brzy však zůstal ve druhé skupince. Na třetím kilometru byli za 8:43, na pětce za 14:34. Pak tempo spadlo na 2:57 až 2:58/km a dokonce i 3:10 (devátý), tak těžký to byl závod. Poslední kilometr ještě vytáhl na 3:03. Jako jeden z mála neměl u bot karbonovou podrážku, u svého Salomonu si vybral model Slab Phantasm.

„Přitáhl pozornost, ale zatím běželo rychleji ještě hodně běžců,“ komentuje Jorneta český horský běžec Tomáš Maceček. „Asi tomu ještě něco dá, na desítce se může posunout třeba o minutu,“ odhaduje. „A případný start na maratonu to bude určitě vděčné téma a porovnání. Silničáři v horách naopak většinou nemají vůbec šanci.

Na rovině je jedna věc stabilní tempo, držet krok, to z terénu nejsi zvyklý a pak se přeorientovat i v tréninku ze síly na absolutní rychlost. Musíš dát hodně specifických tréninku, při nichž se dá snáz zhuntovat, což teď poznal. Ale je to pro něj určitě velká výzva. Když chceš být mezi nejlepšími v horách, musíš umět i na rovině, to platí.“

Ale zkombinovat obé a potvrdit i výsledky je velmi náročné. U nás to dokázali v poslední době Petr Pechek, Robert Krupička nebo Ondřej Fejfar, zaběhnout všude výborně dokáže i Vít Pavlišta, teď Marek Causidis, ve světě stojí za zmínku mistr světa v dlouhém horském běhu Francesco Puppi (půlmaraton 1:04:41) nebo Jim Walmsley – rekordman ultratrailů doběhl 22. v americké maratonské kvalifikaci (2:15:05).

A ještě jen pro jistotu výčet pár Jornetových úspěchů mimo silnici: Z mistrovství světa ve skialpinismu má medailovou bilanci 4-1-2, k tomu výhry na prestižní Pierra Mentě nebo Trofeo Mezzalama, jako první slyžoval Trollveggen. Desetkrát pak vyhrál Skyrunner World Series ve Sky, Ultra i Verticalu, má tři tituly světového šampiona, čtyři evropské. Poslední dobou se zabýval projektem Summits of My Life, kdy vybíhal světové vrcholy. Tak třeba Kilimanžáro dal za 6 hodin a 42 minut, Mont Blanc ze Chamonix za 4:57, Matterhorn z Breuil-Cervinie za 2:52 a Mount Everest vylezl (pochopitelně nalehko bez kyslíku) nejprve novou cestou za 26 hodin, později v tom samém týdnu za 17 hodin – tady ještě zaostal dvacet minut za rekordem Hanse Kammerlandera a Christiana Stangla.

Napsal dvě skvělé knihy Běž nebo zemři a Neviditelná hranice, obě vyšly i v češtině, natočil několik filmů a parádních videí.

Tak se těšíme na jeho další kapitolky z knihy překonaných výzev! Na tokijskou olympiádu potřebuje zaběhnout limit 2:11:30…

Foto: Ian Corless

závod na videu najdete zde: https://www.facebook.com/Hytteplanmila/videos/2687247008181957/?vh=e&extid=0&d=n