Klikněte pro hledání

Běhy

S rouškami ze značek. Běchovice viděly famózní souboj s vítězem Zemaníkem, Stewartová dala šestý nejlepší čas historie

Sdílet

S rouškami, nejen čísly na prsou, a k tomu na značky nastoupili běžci ke 124. startu, teď už nejstaršího nepřerušeného závodu na světě, z Běchovic do Prahy. Legendární podnik se konal i ve složité době, zúčastnily se téměř dvě tisícovky borců, kteří se vydali na trať v šesti vlnách. Strhující elitní bitva s vítězným vykřičníkem Jakuba Zemaníka přinesla nejzajímavější průběh mnoha posledních let.

Už v Dolních Počernicích, tedy okolo třetího kilometru, odskočil vpředu Viktor Šinágl, za kterým se udržel jen obhájce Vít Pavlišta. Jakub Zemaník sice táhl skupinku za nimi se Sádlem, Vailem a Homoláčem, ale odmítl akceptovat tempo špice a nabíral ztrátu. Rychlíci už od čtvrtého kilometru míjeli i veterány nad 60 let, kteří vyrazili jen 15 minut před nimi. Držel se tradičně profesor Jan Pirk, už 72letý (v cíli 53:42), ale chyběly mezi nimi jiné známé tváře Miloše „Chucka Norrise“ Smrčky, anebo (přes)devadesátníka Jiřího Soukupa.

Mezičas ukazoval 14:50! V seběhu do hrdlořezského údolí Šinágl setřásl Pavlištu. Ve stoupání ale Pavlišta jako stroj, nabušený silou z libereckých kopců znovu dotahoval. Na Jarově šel do čela a zdálo se rozhodnuto… Jenže při klesání k Pražačce se neuvěřitelně dotáhl Zemaník a v posledních pěti stech metrech drtivě nastoupil.

Svěřenec trenéra Vladka Černého dal svůj osobák (30:18), o dvě vteřiny překonal vlastní dva roky starý i Pavlišta (30:25), Šinágl si ho zapsal taky (30:33)… Čtvrtý skončil Homoláč (30:55), pátý Ryan Vail z amerického Portlandu (teď za 30:56, ale už v roce 2009 za 30 rovných) a šestý Sádlo (31:22).

„Tys je ještě seběh?,“ nemohl uvěřit vítězství Zemaníka. „Takhle jsem to teda rozhodně neplánoval,“ usmíval se podbeskydský běžec v dresu Vítkovic. „Ale v kopci jsem viděl, že kluci přede mnou kapou a zkusil to. Nahoře jsem pak dotahoval i Vítka, a když jsem se k němu dostal, zbývalo ještě pět set metrů. Musel jsem to napálit a vydržet, neuměl jsem si představit, že bych se šetřil na finiš. Ale bylo to dlouhé, myslel jsem, že padnu,“ popisoval. Však před týdnem v Ústí zaběhl svůj teprve první půlmaraton!

„Zvládl to skvěle, když jsem ho uviděl za sebou, už jsem nestačil reagovat,“ ocenil soupeře obhájce prvenství Pavlišta. Třetí Šinágl smutnil: „Měl jsem na víc. Ale dole pod Hrdlořezákem mě chytila křeč. Nevymlouvám se, je to chyba běžce, možná jsem se nedostatečně rozcvičil,“ krčil rameny po svém druhém bronzu ze silničního mistrovství ČR. „Jinak by vyhrál,“ zůstal přesvědčen jeho trenér Jan Kervitcer.

Naopak povzbuzen se cítil Jiří Homoláč, i když zůstal bez medaile a v předchozích letech tu přece vyhrával a běžel i o minutu rychleji. „Přes léto jsem nemohl naplno trénovat a nevěděl jsem přesně proč. Teď se ukázalo, že to asi byla mononukleóza a už se to lepší. Cítil jsem se zase dobře,“ povídal.

Cenu tragicky zahynuvšího běžce Luboše Tesáčka získal tradičně nejlepší padesátník – zde Jan Rada (36:26). A všichni před podiem uctili minutou ticha památku nedávno ukončené životní cesty 19letého nymburského běžce Ondřeje Hodbodě.

Mezi ženami bylo naopak jasno relativně brzy. Moira Stewartová vyrazila svižně a rychle se odpoutala do své hlavní soupeřky Venduly Frintové. Naposledy se tu objevila jako vítězná juniorka před šesti lety. „Běželo se mi výborně, pořád, jako bych to ani necítila. Šla jsem svoje tempo, bez ohledu na ostatní, okolo se střídali kluci,“ vyprávěla spokojeně už pod stupni vítězů 25letá členka Spartaku Praha 4 a běžecké dynastie.

Táta Eddie, legendární a stále skvělý vytrvalec, sledoval i syna Gerrona (22.-33:29). Sám dává jako rodilý Skot přednost stále raději terénu a přespolákům. „A taky bychom ho už oba asi předběhli, takhle je to přece jen lepší,“ usmála se dcerka. Její vítězný čas zní 33:49, to je šestý nejlepší všech dob a stala se druhou Češkou po Vrabcové! Ale pozor, otec běžel v roce 1992 za 30:17, což tehdy stačilo na třetí místo.

Triatlonová olympionička Vendula Frintová (Olymp Praha) neudržela rychlé počáteční tempo. Pak bojovala a maximálně se vydala, zůstala jen 12 vteřin za svým loni vítězným časem (35:06). „Cítila jsem se už dobře. Zkusila jsem to s Moirou za 3:14 a vydržela tři kiláky, asi jsem měla začít rozumněji a dalo by to ještě o trochu lepší čas. Ale Moira je teď moc dobrá, těším se na společný start v družstvu na mistrovsví světa v půlmaratonu v Polsku (17. 10.),“ řekla.

Trojnásobná vítězka a držitelka nejlepšího českého času (33:27) Eva Vrabcová (Olymp Praha) se přesně pět měsíců po porodu smířila se třetím místem (za slušných 35:52). „Běchovice jsou legendou, chtěla jsem běžet, využívám každou možnost startu. Postupně se posouvám, ale pořád je to brzo. Těžiště těla mám ještě jinde a peru se se stylem. Proto se mi těžko odhaduje někde okolo ANP,“ říkala.

Navíc po Ústeckém půlmaratonu minulý týden se cítila celá „obouchaná“ a v týdnu spíše odpočívala. „Teď už mi začíná pomalu hlavní trénink a chci se dostat minimálně tam, co byla. Plánuju běžet půlmaratony Olomouc a Vary, pak jedeme na tři týdny na soustředění na Tenerife a pak už prosincový maraton ve Valencii. Tam chci být v plné formě,“ dodala.

Kompletní výsledky najdete zde

foto: Tomáš Nohejl, Martin Wawryczek

Značka

Mohlo by se Vám taky líbít

Napište komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *