Cesty Kola

Big 5 Challenge, to je svatý grál bike-Saalbachu

Tomáš Nohejl 3. 8. 2020

Saalbach po propojení s Leogangem, dějištěm letošního mistrovství světa, tvoří nejlepší bikovou destinaci Rakouska. A Big 5 Challenge je jeho svatým grálem. Plnotučná bajkovačka, za kterou se stojí za to vydat světa lán.

Je to XXL okruhová tour, kdy navštívíte 5 zdejších vrcholů, nastoupáte okolo 5000 metrů, sice s využitím 5 lanovek, ale pořád najedete přes 60 kilometrů. Povětšinou z kopce, hodně prudkého, nejen ve flowech, ale i přes kořeny a šutry. Ultimativní celodenní enduro záležitost, zvlášť když se vám rozprší zrovna cestou na megakořenačce Wurzel trailu.

Nepotřebujete úplně sjezďáka, ale aspoň maratonský full (klidně s espédéčky, pokud jste navyklí) je podmínkou. Saalbach leží ještě před koncem asi dvacet kilometrů dlouhého údolí (vedoucího až do Hinterglemmu a Lengau), zakusujícího se do horstva od Zell am See. Vzhledem k lyžařskému věhlasu se tady pohybujeme až překvapivě nízko okolo 1000 metrů.

Startujeme přímo z centra lanovkou Schattberg X-press. Za pár chvil se ocitneme ve dvou tisících. A v mlze… Přesněji začíná pršet. Jako rozcvička poslouží kratičké pársetmetrové sklouznutí a pak další výšlap k západnímu vrcholu (2096 m). Přiznávám, slezli jsme a tlačili. Všichni se sice srdnatě pokusili, ale strmému stoupání postupně podlehli. Spojka zvaná Schattberg Sprinter nejezdila.

Legendární Hacklberg trail a na něj navazující nový Buchegg trail však přinášejí zaslouženou odměnu téměř devítikilometrového sešupu až do Hinterglemmu. Traily, flowie, skalky, kořeny, hupy, klopenky… v menu nechybí nic. Déšť s bahnem rozšiřují zážitkovou optiku do opačných sfér než loňské polykání prachových oblak.

Ke druhému vrcholu nás veze Zwölferkogel bahn, loni rekonstruovaný s perspektivou kandidatury na mistrovství světa v alpském lyžování 2025. Končí ale ve střední stanici, až nahoru (1983 m) vinou husté mlhy nejede. Což nevadí, neboť zdejší šestikilometrová Z-line se vine lesem jako had právě odtud.

Místy se až motá hlava, ale její záludnosti nedovolí ani na moment povolit pozornost. Až dole zjistíte, že vám křeč (s pomocí chladu) sevřela prsty na rukou tak, že se dají od řídítek odpojit až po úctyhodné chvíli. Tfuj.

Jen protočíte nohy po silničce do městečka (Hinterglemmu), epicentra vyhlášeného Glemmride gravity festivalu. A už zase musíte nahoru, lanovkou Reiterkogelbahn (cíl 1500 m), po níž ochutnáte proslulou Blue line. Zejména kolmé stěny v závěru, kdy už toho máte dost, násobené jen betonem zpevněnými koryty, zůstanou v paměti jako vykřičníky i po pár pivech… Jsme cca v půlce.

Odpočinek a vydechnutí se dostaví zásluhou asi tříkilometrového dojezdu asfaltovou cyklostezkou zpátky do Saalbachu. Tady míjíme naši startovní pozici a míříme ke Kolmaiskopfu (1794 m), tyčícímu se na protějším obzoru. Mračna pustí na chvilku slunce, tasíme aparáty k fotodokumentaci s panoramaty. Ve vrcholové boudě Montana Royal doporučujeme občerstvení, neboť čeká technicky nejnáročnější pasáž.

Asi tříkilometrový Wurzel trail balancuje po hřbetu masívu po kořenech nahoru a dolů. Už chůze tu není zdaleka komfortní. Až od boudy Wilderkarhütte (1900 m) se přehoupnete na severní svah k Asitz trailu, který vás dovede do vrcholové části Epic parku v Leogangu.

Tady si stačí vybrat jednu z pěti základních lajn s libozvučnými názvy – Hangman, Speedster (ano, tam se pojede o duhový trikot), Flying Gangster, Bongo Bongo… v současném stavu se ale „chytá“ až nejobyčejněji se tvářící Steinberg Line. Výživností si však nezadá.

Hodně řídce osídlené údolíčko si v letošním divném roce k plánovanému pořadatelství sjezdového mistrovství světa přibralo i cross-country a elektrokola. Jeho účastníkům se vzhledem k profilům asi závidět nedá… Na rozdíl od rozsáhlého bikeparku pro děti s rozlehlým pumptrackem a několika trasami, můstky, klopenkami a jezdícími koberci (z lyžařských školiček).

Leogang

Záleží na čase a silách, tady se vyblbnete až domrtva. Mějte však na paměti cestu zpět. Začíná pršet, když se vykodrcáme z gondoly pod Asitz Bräu. Copak Asitz trail včetně pár tlačených úseků se dá ještě zmáknout Ale Wurzel trail po kořenech?

To, co jste prožili cestou sem, si za mokra násobte pěti. Jako by stavitel každý metr vyšejpoval přesně tak, abyste si věřili, že to přece musíte dát, ale další dřevěné a slizké klubko (kořenových) hadů vám skopne balanc a nohu z pedálu. Jen soutěž v trialových šlapačkách a vidina horké koupele dovoluje udržet koncentraci a nervy na uzdě.

Po celodenní štrapáci totiž ani závěrečný Panorama trail s čerstvě otevřenou novou sekcí (anebo rodinný Monti trail – pochybuju, že by teď měl ještě někdo chuť dát si pro zkompletování oba) není zrovna pohodovou dojezdnou. Padáme téměř v halucinogenním stavu do Saalbachu. Déšť ustává. První (studenou) sprchu dostávají kola, druhou (teplou) jezdci. Dojeto!

A kdyby vám to náhodou nestačilo, už je vytyčen i dvoudenní Big 10 – 10 kopců s 10 000 metry převýšení, 10 lanovek, 140 km, z toho 1750 metrů nutno nastoupat vlastní silou…