Ve sklepě na gumě, doma na airbiku, anebo venku v neoprenu. Jak teď trénují plavci
Sdílet
Bezpochyby nejvíc postiženou skupinou sportovců, z pohledu omezení obvyklého tréninku, jsou plavci. Už měsíční absence kontaktu s vodou a bazénem má ničivý dopad na jejich formu. Ale nesmí se zhroutit. Odpočinuli si a hledaji alternativy, jak držet aspoň v kondici. Inspirujte se.
Dálkový plavec Matěj Kozubek si jako jeden z posledních ještě užil závodní atmosféru, ještě 7. března odplaval deset kilometrů na Evropském poháru v izraelském Eilatu. „Závodilo se normálně, jen v trošku zvláštní náladě. Zdejší vláda zakázala vstup plavcům z některých států a další, kteří už tam pár dní byli, jako Němci a Francouzi, museli předčasně odjet,“ popisuje prořídlé startovní pole, v němž skončil pátý.
Po návratu domů hned do týdne vypuknul nouzový stav. „Běhám, jezdím na kole, chodím na inline brusle,“ vypočítává svůj tréninkový program. Jako jeden z mála ale našel aspoň malou plaveckou náhradu, jak sám říká „šidítko“. „Jednou jsem někde vyhrál nafukovací bazén, asi 3,5 metrů průměr, 75 cm hluboký. Dal jsem ho do sklepa, přivážu se na gumu ke sloupu, pustím si do uší mp3 a vydržím tam každý den půl hodiny, někdy i celou,“ pochlubí se.
Není to plnohodnotná náhrada, spíš psychická podpora. Bazén s protiproudem našel v okolí svého bydliště v pražských Holešovicích v prodejně Triexpertu, ale tam se prozatím nesmí. A ven se mu nechce. „Víte, nejsem moc kamarád s neoprenem. Sice už se v něm poslední dva roky plavou hodně studené závody, ale žádný nepasuje k mým ramenům. A bez něho je voda pořád ještě studená, hlavně ve Vltavě, taky bych musel někam odjet,“ krčí rameny.
Po letech dřiny se přepnul na přece jen uvolněnější režim. „Dopoledne se snažím dělat věci do školy, odpoledne věnuju pohybu, večer sleduju filmy, které jsem minul a nestihl,“ nastiňuje obvyklý program. Aby měl čas na olympijskou přípravu, snížil si počet předmětů na vysoké škole. „Už to nejde vrátit, abych si udělal naopak něco s předstihem. A tak se pomalu a v klidu prohrabávám materiály k bakalářce.“
Jak vidí návrat? „Měsíc pauzy už je dlouhý, aspoň dva měsíce ho budeme dohánět,“ uvažuje. Soupeři na tom budou podobně. „Evropany moc nesleduju, Italové a Španělé mají přísné karantény, ale viděl jsem, že někdo plave na gumě doma na zahradě. Australani chodí aspoň do moře, tam můžou.“
Do konce června se zrušily veškeré závody včetně domácích šampionátů, byť dálkoví plavci na volné vodě přece jen neprodukují takovou koncentraci davů jako bazénoví. „Evropský pohár podle mě už vůbec nebude. Na konec srpna je zatím plánované odložené mistrovství Evropy v Maďarsku. Uvidíme, co bude.“
Ke konci srpna, jen zřejmě o týden dřív, směřuje své perspektivy velká bazénová naděje Jan Čejka, juniorský mistr světa a Evropy na 50 metrů znak. Na evropský šampionát do Budapešti ale určitě vyrazí s plaveckým mankem. „Nemám šanci se dostat někam do vody,“ přiznává na balkoně pardubického bytu, kde aspoň pilně šlape na trenažéru airbiku.
„Snažím se udržovat v kondici, jak jen to jde. Mám nějaké vybavení z posilovny, dělám různé série, speciální cviky na udržení síly a zpevnění core. K tomu tahám gumy, to je na simulaci záběru. Běhám okolo deseti kiláků, trochu kolo. Snažím se tomu dávat dvě až tři hodiny denně a dá se říct, že dělám klasickou suchou přípravu.“
Protiproudy nenašel, do otevřené vody si ještě netroufnul. Jak dlouho bude hledat zpátky cit pro vodu? „Jindy už po třech dnech cítím, že se mi plave hůř, ale během jednoho tréninku se do toho dostanu. Po týdnu pauzy potřebuju stejnou dobu k návratu. Za ty čtyři týdny tréninku, co jsem ztratil, bych mohl být někde jinde i s formou, takže odhaduju třeba pět až šest týdnů, než se vrátím na stejnou úroveň ze začátku března,“ přemýšlí.
To, že někteří soupeři mohou aspoň trochu poplavat v zahradních bazéncích ho nijak netrápí. „Já tu šanci nemám, neřeším to. Plnohodnotný trénink to stejně nemůže nikdy nahradit.“
Nejen proto přivítal odložení olympiády o rok. „Jsem ještě mladý, mám rok přípravy navíc, abych dohnal soupeře. Teď přibyde spousta času. Vzhledem k nerovným podmínkám pro přípravu v tomhle období to považuju za spravedlivý,“ dodává.
Také jemu se uvolnil režim. „Efekt důležitého soustředění se vytratil. Orazil jsem si první týden, ale teď už mi to všechno chybí. Rozečetl jsem knížku a řeším školu. Poslední maturitní ročník mám rozložený kvůli olympiádě, teď ještě zvažuju, že bych to stihnul letos a pro příští nový olympijský rok bych tak měl čistou hlavu.”
Také akvabely musejí reagovat na komplikovanou situaci. Přitom Alžběta Dufková s Vendulou Mazánkovou měly slušně našlápnuto k olympiádě. Na světovém poháru v Paříži si ještě v březnu 11. místem ve volných sestavách a 12. v technice hodně vylepšily sebevědomí. Pak se vrátily do Ameriky za svou trenérkou, ale brzy zase musely přes oceán nazpátek domů…
„Dva týdny jsme zůstaly v karanténě. Cvičíme, hledáme, co všechno se dá dělat, jak jen to jde,“ ukazuje zkušená Alžběta Dufková. Pak vyrazila s přítelem, desetibojařem Markem Lukášem, na chalupu na severní Moravu a snažila se pokračovat v údržbě v přírodě. Teď už je v Praze a využívá sportoviště Olympu ve Stromovce.
Na sociálních sítích připravuje i tréninky pro další akvabely, zůstává v každodenním kontaktu s trenérkou ze Států. Ale zatím omezily trénink ve dvojici s parťačkou, aby neriskovaly zbytečným cestováním a kontaktem. Ani do vody se nedostanou. „S citem pro vodu to máme podobné jako distanční plavci. Jenže pro nás nemá ani cenu chodit ven, protože my potřebujeme vodu navíc čistou, průhlednou. Jednou jsme měli vystoupení na Brněnské přehradě a dopadlo to docela zajímavě,“ usmívá se.
Radek Vostrejž, šéf plavců Olympu, kde se koncetruje v příravě velká skupina, vzhlíží s největší nadějí k otevření venkovních plaveckých bazénů v Praze-Podolí a v Brně. „Že se povolí sportoviště pro trénink profesionálních sportovců, zní sice dobře, ale pokud se budou muset dodržovat pravidla o množství lidí na jednom místě a vzdálenostech mezi nimi, kolik lidi do bazénu bude moct a kdo to pak při takových počtech a kapacitách zaplatí?,“ ptá se.
„Jsme v pravidelném kontaktu s trenéry, posíláme našim svěřencům plány a řešíme aktuální možnosti. Najít si a využít protiproud je individuální záležitost. A plavat ven do studené vody jsme je zatím neposlali…“ Tam se postupně vydávají přece jen přivyklejší triatlonisti, kterým aspoň k údržbě, stačí také menší dávky. A vzhledem k počasí to vypadá na nejschůdnější alternativu i pro nás všechny ostatní – otužování, regenerace, zpestření a koneckonců i menší trénink. Bez roušky!
