Můj běžecký okruh 2: Pilouškovy Prachatice, Rechle
Sdílet
Máme tady další domácí běžecký okruh od Michala Pilouška juniora. Syna Ironmana a otce české Xterry, bývalého hokejového gólmana, teď triatlonisty a ředitele české Xterry, který doufá, že letošní červencový podnik světové kvalifikace na Havaj uskuteční… A snad si tu jeho trasu brzy proběhnou i nejen prachatičtí residenti.
Doba, ve které se právě nacházíme, nám nedovoluje cestovat a to ani za sportem. Díky tomu, že žijeme s rodinou v malém šumavském městečku Prachatice, kde i při běžném provozu nepotkám běžně při výběhu ani nohu, se tak můžu bez problému věnovat sportu v přírodě. Nemusím se obávat ani, že bych někoho snad infikoval, ani, že by mě Policie ČR lustrovala, kam, že to běžím do práce nebo pro rohlíky. Oblíbených okruhů je mnoho, ale asi nejoblíbenější a ne tolik známou lokací je Husinecká přehrada a údolí řeky Blanice, moje trasa zvaná “Rechle”. Jméno jsem jí dal podle starého pionýrského tábora u Blanice, kde se v době mého mládí konaly šílené koncerty metalové a avantgardní hudby a já sám jsem tam na bicí mnohokrát vystupoval.
Z Prachatic musíme ale nejdříve vystoupat směrem k Šibeničnímu vrchu (681 metrů), ten je na severní straně města a je jakýmsi protipólem majestátnímu Libínu (1096 m. n. m.). Odtud už pomalu klesám širokou štěrkovou cestou jako kdyby k Husnické přehradě, ale v půli cesty k vodě prudce otáčím doleva na křivolakou pěšinku, která vede okolo několika samot až právě nad tábor Rechle.
Přímo k němu klesám po rozbitém asfaltu, tenhle krátký zpevněný úsek se nedá obejít, ale to, co následuje poté, za to stojí. Hned za kempem stojí provizorní lávka s nápisem “Lávka odvahy”, nemá zábradlí… Jakmile se přenesu přes řeku Blanici, tak odbočuji doprava a kopíruju její tok po překrásném singletracku, který je plný kamenů, zatáček, kmenů, ale přesto je krásně běhavý.
Po asi kilometru se dostávám mezi chatky podél Husinecké přehrady. Tohle vodní dílo ze čtyřicátých let 20. století je oázou klidu, nikde davy lidí, jen příroda a pár chatařů. Zpevněná štěrková cesta mě přivede až téměř k samotné přehradě, ale těsně před ní si ještě trénink zpestřím technickým esíčkem okolo skály, která se tyčí nad přehradou samou.
Tahle kamenná hráz má 197 metrů a v tehdejší měně stála stavba 16 milionů korun. Před pár lety prošla přehrada rekonstrucí a díky ní vzniknul i bezpečný chodník pro běžce a turisty. Překonám tedy rychle dvoustovku po asfaltu a zatáčím strmě doleva z kopce podél řeky směr Husinec. Tady je zase krásný singletrack, který těsně před rodištěm Mistra Jana Husa střídá park s parkurovým závodištěm.
V rychlosti minu toto malebné městečko a stoupám už zase zpět na jih k Prachaticím přes vrch zvaný Výrov. Pěšinka na jeho úpatí je značena červenou turistickou značkou a dovede mě pozvolným běhavým stoupáním zase zpět do Prachatic. Krásných 12 km ve zvlněném terénu je výzvou i pro zkušené běžce, krásná příroda vytváří v jakémkoli ročním období atmosféru, ve které je jakákoli dřina zábavou a zážitkem.
Díky Šumavo!
Foto: Dan Sýkora
