Jsem velký fanoušek Ondry, říká Roberts, olympijský vítěz ve sportovním lezení

Jako malý kluk vzhlížel k tehdy už uznávanému lezci Adamu Ondrovi. Když ho jednou potkal a vyfotil se s ním, byl malý Toby Roberts absolutně šťastný. Dnes je mu devatenáct, před pár týdny se stal olympijským vítězem v lezecké kombinaci a o víkendu se se svým velkým vzorem znovu utká na světovém poháru na boulderech v Praze. A v neděli v 11 tam mají spolu autogramiádu.

Změnil vám zisk zlaté olympijské medaile v Paříži život?
Myslím, že ano. Najednou se sice děje spousta věcí, ale já jsem pořád zaměřený hlavně na trénink a závodění. Myslím, že výhra zlata bude něco, na co se budu dívat zpětně a bude to velký moment mého života, ale teď jsem rozhodně koncentrovaný na to, co přijde dál.

Zlato jste získal hned na své první olympiádě. Jaké to bylo?
V Paříži jsem si užil úplně všechno. Neměl jsem představu, co čekat. K olympiádě jsem proto přistupoval jako k jinému lezeckému závodu – jen jsem na něj speciálně trénoval. Už jen kvalifikovat se a závodit tam pro mě moc znamenalo. Olympiáda je jedinečná, byla na ní spousta zážitků, které jsme mohli sdílet s dalšími sportovci z různých odvětví. Jsem hrdý na to, co se mi povedlo. O to víc mě těší, že olympiádu sledovala celá Velká Británie a já tam byl s ostatními sportovci. Bylo to krásné a nikdy na to nazapomenu.

Vaším trenérem je váš otec. Dělá to váš vztah jednodušší, nebo naopak těžší?
Řekl bych, že platí oboje. Myslím, že to souvisí hlavně s tréninkem. Někdy je opravdu náročný, což má samozřejmě vliv na to, jak se cítím. Asi je to podobné jako v mnoha jiných vztazích. Nicméně vládne mezi námi obrovská důvěra, která spoustu věcí zjednodušuje. Vím, že pro mě vždycky chce jen to nejlepší a že mě vždycky podpoří. A to mnohé usnadňuje.

Jste také hodně aktivní jako vlogger. Jak důležité je v dnešní době zapojit se do těchto aktivit pro budování značky? Baví vás to?
Ano, baví. Nejdůležitější je, aby vás to bavilo. Dělám to hlavně z lezeckého hlediska a přijde mi užitečné mít hodně záběrů z lezení. Nevím, jestli je to důležité, protože jsme se tolik soustředili na olympiádu, že jsme o tom ani nepřemýšleli. Dělal jsem to jen pro sebe a důležité pro mě bylo, aby to bylo upřímné a autentické. Doufám, že to ukazuje, co všechno obnáší závodit a lézt na vysoké úrovni.

Kromě lezení jste také velký fanoušek formule 1. Komu fandíte?
Jsem obrovský fanoušek F1! Vždycky jsem fandil týmu Red Bull, takže jsem hodně sledoval Maxe Verstappena. Nedávno jsem se stal členem týmu Red Bull a dostal jsem svou Red Bull kšiltovku na Velké ceně v Silverstone, takže můj první závod byl opravdu nezapomenutelný. Rozhodně doufám, že se dostanu na mnoho dalších závodů.

Teď vás čeká světový pohár v Praze, kde jste se v minulém roce nedostal do finále. Letos už jako olympijský vítěz budete jedním z favoritů. V čem jste se za ten rok zlepšil?
Nejsem si jistý, že jsem jeden z favoritů, protože na startovní listině je spousta neuvěřitelně silných boulderistů. Vždycky je velmi těžké dostat se do finále. A co se týče minulého roku: nebyl jsem zklamaný… Od té doby jsem absolvoval jeden z nejtěžších tréninkových roků v životě. Doufám, že využiji svých nových zkušeností a v Praze předvedu dobrý výkon. Výsledkem se nestresuji, chci se soustředit na to, abych si závod užil. Když si něco užívám, obvykle lezu nejlépe.

Jak se vám vůbec líbí Česko a Praha?
Tohle bude má třetí návštěva, byl jsem u vás na Evropském poháru a loňském světovém poháru. Můžu říct, že se mi v Praze líbí. Závody byly skvělé, s neuvěřitelným publikem a úžasnou atmosférou. Loni jsem měl víc času a mohl jsem prozkoumat město, které je nádherné.

Jaký máte vztah s Adamem Ondrou, dalším z favoritů, který skončil loni druhý?
Jsem velký fanoušek jeho lezení a všeho, co dokázal. Teď mám i možnost proti němu znovu závodit. Nejdřív to bylo neskutečné, ale teď už je to pro mě normální. To, čeho Adam dosáhl, je neuvěřitelné. Kromě závodů, které vyhrál, je ohromující jeho počet prvovýstupů, nových obtížností a venkovních cest, které vylezl. Mojí nejoblíbenější vzpomínkou je to, když jsem šel doma do svého místního lezeckého centra, abych se s ním setkal, když tam byl na návštěvě a z toho setkání mám dokonce i fotku!

sou ještě další čeští sportovci, které znáte a obdivoval jste je?
Rád se dívám na fotbal, ale musím přiznat, že jsem byl tak soustředěný na lezení, že jsem ho v minulosti nesledoval zase tak moc, jak bych chtěl. Na pár zápasech jsem ale byl, znám Tomáše Rosického, protože jsem se díval hlavně na Arsenal.

Jak jste se vlastně dostal k lezení? Čím vás zaujalo?
Od chvíle, kdy jsem objevil lezení, jsem se do toho sportu zamiloval. Mé první zážitky z lezení byly o tom, že jsem se snažil lézt kdykoliv to šlo, hlavně kolem školy. Miloval jsem prázdniny, protože jsem měl víc času na lezení.

Reportáž z lezení s Adamem Ondrou na Lago di Garda najdete zde.

text: Radim Trusina, foto: archiv Toby Robertse a světového poháru v Praze