SkialpujFest s Nocí tuleních pásů, která nikdy nekončí, slavili příchod sněhu i výročí

Taky jsem trochu váhal (na slunci pod zasněženým 3 Cime s bombardinem), přiznám se, ale rozhodnutí nečekalo až na za pět minut dvanáct. Paní Zima zachránila letošní SkialpujFest i Noc tuleních pásů v Peci pod Sněžkou opravdu na poslední chvíli. O to lepší to bylo! Na Klondiku se až do rána slavila báječná podmínka i dvacítka na dortu.

Ještě v sobotu odpoledne dvě hodiny před startem to vůbec nevypadalo… Radost ze sněhové nadílky v Krkonoších kazila mlha a hlavně fukeř i dole v Peci, jen co jste vystrčili hlavu z auta/baru. Ale NTP za ta léta nezrušily ani horší trable. Jenže, jak se blížila pátá, počas se klidnil, snad Krakonoš, nebo David Švehlík, jeho poslední televizní interpret, zapracovali. Ještě za zbytků světla se pak vyráželo v ideálních podmínkách. Čerstvě nasypáno, bez větru, lehce pod nulou, hvězdy nad hlavou.

Krok, sun/šour, krok… jedéééém

Trasa se vzhledem k vývoji klimatu očekávala, byť ji pořadatelé do posledních chvil raději drželi v utajení. Nejdřív tedy pěšo pod Bramberk (přesně Hnědý vrch), až odtud na pásech vzhůru. Dvě až tři příjemně vyšlapané lajny dovolily pohodlný výstup i s předbíháním. Stejně se začínalo před třemi lety, jenže tehdy bylo málo sněhu a dupalo se buď po ledě, anebo nakrouhanou moukou z umělého. Nahoře pod vyhlídkou ani nebyla nutná občerstvovačka. Honem pásy dolů a jedééém….

Jenže nový sníh spojku pod Lyžařskou boudu zpomalil, muselo se bruslit, což mnohým moc nechutnalo. Po Zahrádkách dolů už to svištělo, bezpečnostní blikačky v mozku aktivovaly až v závěrečné pasáži, zužující se do známého boulového dojezdu. Zdejší „depo“ už mnoha borcům na pomezí první třetiny výsledkové listiny zpestřily dva vedoucí páry, pálící to už Smrkem dolů. No, nás čekal teprve druhý kopec nahoru.

Ale opět – po sněhu lepší než po ledě, záleželo jen, jak jste na tom. Krok, sun/šour, krok… hezky svižně. Technika měla navrch v mírnější části lesem už k Javoru. Groh a spol. to už klidně mohli bruslit, pomyslel jsem si, jenže nestihl jsem se jich pak v cílové euforii zeptat. Museli jsme ještě dolů do Javořáku k Dakotě. Tady už se roznášel horký čaj na podnosech jako někde v navoněné kavárně. Mňam, přišel k chuti, byť jsem dva samou dychtivostí vybryndal – sorry.

Ještě jeden stoupaček pod vlekem zpět na Javor, ani ten není zadarmo, a pak už jen dolůůůůůůů. Změny režimu lyží a vázání podle očekávání u nezkušeného a méně zručného závoďáka trochu vázla. Kladné body však dorovnala volba materiálu na poslední chvíli. Menší boty Dynafit Mezzalama a k nim širší Kästle 87 s vázáním Grizzly. Ve sjezdu letěly i po pomalejší cestě, v prudším svahu a hlubším sněhu dokonale vedly. Dole na Javoru se můžu prosmýknout podél hrazení a vyskákat do cílového brdku z lepší pozice.

Celkem 10,3 km a 724 výškových metrů. O moc rychleji to asi nešlo, ale určitě bych jel i dál. Radost se rozlévá do každého kousku těla. Medaile, čajík, fotka. Pak koláčky, snědlo se jich prý pět set…  a na dosah gulášek a pivo na Klondiku. Pro tyhle pocity sem jezdíme, nebo ne? Navíc když jsem si při třetí účasti zapsal nejlepší výkon i výsledek. Díky, kámo, Kubo. I Jirko Pleskači, šéfe závodu.

Letos se vzhledem k obavám z počasí kapacita nenaplnila, do akce šlo 150 dvojic. Nejlepší Radek Groh (už posedmé) a Michal Štantejský pod hlavičkou Horské služby Špindlerův Mlýn za 49:53, tomu času se snad ani nechce věřit. Šest vteřin za nimi Pavel Skalický a Jakub Fabián. Třetí pak s odstupem sedmi minut na poslední chvíli seskládaná dvojka Tomáš Maceček-David Novák. „Náhradníka jsem sháněl cestou autem do Pece. Ale byla to paráda, do kopce jsme šli moc dobře. A pak ten návrat nočními horami na chatu,“ pochvaloval si premiéru elitní horský běžec Macek.

Ocenění zaslouží skvělé výkony párů – Johana Macková a Jaroslav Vocet (1:00:09) a další běžci Lukáš a Jana Olejníčkovi (1:01:24), stejně jako dam Elišky Vondráčkové a Ivety Vlčkové (1:13:56). Hnedle za nimi dokončila „veteránská“ dvojka známé triatlonistky Jindřišky Bejstové a bývalé reprezentační běžkyně Simony Mandové. Na trati, ve výsledcích i na baru jste potkali celou řadu známých tváří, třeba horský vůdce Pavel Žofka přijel na pár dní z Chamonix a doprovázel synka. Bývalí mistři Evropy a světa do 23 let ve veslování Jan Hájek a Jan Zavadil potvrdili sílu kluků od vody na lyžích. Biker a tvůrce MTB Trilogy Véna Hornych nesmí chybět na žádné divočině. Podobně jako Michael Dobiáš z vybraného obchodu Trailpoint, Bez dětí přijel i Honza Herget, ředitel Czech tourism, s manželkou Michaelou. Atd. Dalším vítězem byla i kapela S-bahn z Hradce Králové, která rozjela skvěle afterpárty.

Za výškovými metry i poznáním, to je superfest

A festival? „Dopadlo to snad ještě líp, než jsme mohli čekat,“ říkal spokojeně jeho otec Jan Klouček v neděli dopoledne při svižném výšlapu za workshopem z Pece na Výrovku. Čtyři dny, sedm přednášek a jedenáct aktivních besídek (neboli těch workshopů, když to chcete), na nich čtrnáct lektorů a čtyři horští vůdci ČAHV/UIAGM. Kapacita (téměř) vyprodaná.

Podstatná část se věnovala lavinové prevenci, ale došlo i na výuku lyžování nebo závodní skialpinismus, právě s jeho králem Radoslavem Grohem, nebo pozvánky na Slovensko s Ivanem Doskočilem. Za poznáním jste museli vyrazit na skialpových lyžích po okolních boudách Jelenkách, Dimrovce, i dalších, jen na Luční nepustila účastníky fujavice. Namísto na závod na vycházku vás v jeho čase doprovodil i olympijský medailista v biatlonu Ondřej Moravec včetně zastávky na langoše nebo Gabo Adamec, jeden z otců českého skialpu. Slibovaný herec a zapálený skialpinista Jiří Langmajer poslal aspoň zdravici, na poslední chvíli onemocněl po návratu z dovolené na Zanzibaru. Pec zkrátka žila skialpy, nejen v Enzianu nebo Intersportu, kde půjčovali materiál za lepší ceny.

Kdo jste náhodou nestihl – jak to má tedy se skialpy horolezec a dobrodruh, držitel Zlatých cepínů, Mára Holeček? Přiznal sám, že nestíhá. A nerozčilují ho ani tak samotné lyže, jako spíš jeho parťák Groh, který je s sebou tahá do velehor, i když tam při aklimatizaci mají všichni málo času. No, Radar bude muset na jeho přístupu ještě zapracovat, že jo. Anebo že by teď sám vyrazil za olympijskou perspektivou Itálie 2026?

Tak zase za rok. Letošních téměř tři sta tisíc našlapaných výškových metrů – komplet všemi za celý povedený víkend – je výzvou k překonání.

Foto: Jakub Cejpek a Tomáš Binter

Výsledky najdete zde: https://www.sportchallenge.cz/cz/noctulenichpasu/2023/vysledky

Díky za kvalitní materiál, umocňující zážitek: Dynafit, Kästle, Leki, Maloja, Ekoï, Swix, Compressport.