Světový svátek cyklokrosu v Táboře si užili i Štybar, Boroš, Zemanová nebo Ježek

Cyklokrosová bašta v Táboře si prošla generálkou na mistrovství světa v roce 2024. Eli Iserbyt je jasným lídrem sezony, třetí svěťák = třetí výhra. Michael Boroš se vrací do první desítky, po devátém místě mu patří sedmá pozice v průběžném pořadí světového poháru. A radost na slunci a místy lehkém blátíčku si udělal i Zdeněk Štybar. Stejně jako Kristýna Zemanová životním výsledkem.

Celodenní nedělní program všech kategorií obsadilo 235 závodníků z 19 zemí, paradoxně početně nejslabší obsazení měla ta mužská, elitní… (35 z 11 zemí). I proto, že stále ještě chybějí tři králové ze silnice Tom Pidcock, Wout van Aert a Matthieu van der Poel.V méně početném poli mužské elity chyběli Američané včetně Brunnera, senzačně čtvrtého z Fayetteville, i Kanaďané, stále se ještě nezapojili Francouzi, dále několik kvalitních jezdců do 23 let včetně v Americe mezi elitou dvakrát pátého Thibaua Nijse (Baloise Trek Lions). Naopak přibyli Španělé, Italové, známý Polák Konwa.

Příliš dobrý Iserbyt vyhrál v Táboře poprvé

Ještě při nájezdu do třetího kola se držela vpředu hodně dlouhá skupina včetně českých želízek Boroše i Štybara. Od začátku ale čelo tahali podle očekávání favorizovaní Belgičani, nejprve hodně Quinten Hermans (Intermarché), který jako první vyměnil v depu kolo, pak Michael Vanthourenhout, Eli Iserbyt (oba Pauwels) a Laurens Sweeck (Crelan/Fristads). Poslední dva poté otestovali soupeře mírným náskokem, do šestého kola se zase sjelo deset lidí.

Po schodech ale Iserbyt jako by lehce přišlápl plyn a pozvolna poodjížděl všem včetně Sweecka. V závěru se za ním pokusil vydat loňský vítěz a evropský šampion Lars van der Har (Baloise Trek Lions), ale Iserbytovi už jen stačilo kontrolovat náskok. A Van der Har (-5 vteřin ztráty) pouze ujel třetímu Vanthourenhoutovi (-26) a čtvrtému Sweeckovi (-32).

„Jsem hodně unavený, v první polovině jsem musel přitlačit víc, než jsem čekal. Po návratu z Ameriky jsem málo spal, trápil mě jetlag,“ povídal v cíli po svém prvním vítězství v Táboře. „Jsem moc rád, těším se na příští víkend a mistrovství Evropy.“ Druhý jen dodal: „Já jsem čekal příliš dlouho a Eli byl příliš dobrý…“

Boroš chce držet desítku, Štybar má ještě rezervy v zatáčkách

Devátým místem si zapsal Michael Boroš (-1:05) svůj druhý nejlepší výsledek ve světovém poháru (po 7. příčce v Nommay v roce 2018, v Táboře byl nejlíp taky sedmý na ME 2017). Přitom až v pátek mu dorazila kola z Ameriky… „Jsem dost unavený, ale jsem strašně rád, že se mi podařilo do desítky dostat. Doufám, že se podaří v téhle lepšící výkonnosti pokračovat,“ říkal.

„Všichni víme, jak jsou silní. Jak podjeli, nemělo cenu se s nimi držet, z Ameriky jsem věděl, že jsou jinde. Tak jsem jel to, co jsem schopný. Deváté místo bylo maximum. Ale jsem spokojený, oproti posledním sezonám se zlepšuju, je to motivující. Navíc v téhle super atmosféře, před rodinou a přáteli,“ vykládal.

A jak hodnotila svůj výkon legenda Zdeněk Štybar (QuickStep), startující až ze čtvrté řady? “Když nebudu mluvit o výsledku, tak to bylo úžasné. Mluvím o atmosféře, divácké kulise a o tom, jak krásný den to byl. Ani se mi nechce věřit, že už je to na den přesně jedenáct let, co jsem tady byl naposledy. Přijde mi, jak kdybych tady jel loni nebo před půl rokem,“ rozplýval se.

„Ta divácká podpora byla neuvěřitelná a já jsem si ji fakt hrozně užíval, i když mě to dost bolelo. Žádný plán jsem neměl, protože bych pak mohl být třeba zklamaný, kdyby to nevyšlo. Šel jsem do toho s tím, že jsem nechtěl přepálit začátek, protože to jsem udělal ve čtvrtek v Ardooie a po dvaceti minutách mi totálně došlo a nemohl jsem se dostat zpátky do rytmu. Ve druhém třetím kole jsem měl možná možnost se trochu posunout, ale jel jsem si svoje tempo. Hrozně jsem ztrácel hlavně v té technice v zatáčkách, tam jsem cítil, že mám velké rezervy. Ale jedu to všechno z voleje z přípravy na silniční mistrovství světa a gravely, takže to je takové skákání z jedné disciplíny na druhou. Je to takové prodloužení té sezony a já jsem rád, že jsem si dneska takhle pěkně zazávodil,” dodal.

Brandová skončila se zlomenou rukou ještě před startem

Čtrnácté místo mezi elitními ženami a šesté v kategorii do 23 let znamená pro českou naději Kristýnu Zemanovou dosud životní výsledek. Dosáhla ho na domácí trati v Táboře, o to silnější zážitek. Navíc za čtyři dny slaví osmnáctiny! Opět se tu jel nizozemský přebor s královnou Fam van Empelovou, jen o rok starší…

Ženský závod nabídl zatím nejlepší podívanou v sezoně. A nejen proto, že až do třetího z šesti okruhů se držela v čelní 13členné skupině i Kristýna Zemanová (Brilon Mladá Boleslav). Nejaktivnější na špici byla také „třiadvacítka“ Puik Pieterseová (tým Alpecin) z Nizozemska, ve svém teprve druhém cyklokrosu sezony po náročné silniční sezoně. Neustálé nástupy zkoušela i Annemarie Worstové (777). Chyběla obhájkyně celkového vítězství ve světovém poháru Lucinda Brandová (Baloise Trek Lions), která si po návratu z Ameriky už tady v Táboře po pádu zlomila záprstní kost na ruce a čeká ji operace a pauza…

Hlavní favoritka Fam van Empelová (Pauwels Sauzen) opět velmistrovsky kontrolovala průběh, a přestože se krátce objevila na první pozici, rozhodující útok pošetřila až do zhruba půlky závěrečného okruhu. Jak by se vyvezla na vlně dalšího ataku Worstové a odjela oběma hlavním soupeřkám. Na cílové čáře se znovu, jako dvakrát v Americe, chytala nevěřícně za hlavu. „Nohy dnes nebyly dobré, musela jsem se šetřit až do posledního stoupání. A i když jsem viděla, že Puik (Pieterseová, jako jediná) skáče překážky, snažila jsem se udržet kontakt i po seskoku z kola. Tři výhry na začátek jsou skvělé, ale sezona bude ještě dlouhá,“ říkala. Nadvláda Nizozemek na starém kontinentu ještě narostla. Po dalších problémech s řetězem už nedotáhla ztrátu předloňská mistryně světa Ceylin de Alvaradová (Alpecin) a skončila šestá. Před ní se dokázala nacpat Blanka Vasová (SD Worx), maďarská 23, která namísto amerického turné objela a vyhrála tři české poháry.

Kristýna Zemanová dokončila čtrnáctá absolutně a šestá v kategorii do 23 let (nejlíp byla dosud loni 8. na ME a 7. na MS). “Je to pro mě docela velké a příjemné překvapení. Když se mě ptali před závodem na nějaké cíle, tak jsem si říkala, že bude super zopakovat zase tu dvacítku z minulého roku. Myslím, že konkurence je možná ještě o chlup větší než minulý rok. Patnáctku jsem brala jako něco neuvěřitelného, ale povedlo se. Nemám slov. A jsem ráda, že mi to takhle sedlo,” radovala se. Dobře zabojovala i pětadvacátá Barbora Jeřábková (Brilon, -4:11).

Junior Ježek zůstal i s defektem jen šest vteřin od vítězství

Mezi juniory dojel lídr světového žebříčku UCI Václav Ježek junior i přes defekt v úvodu druhý, šest vteřin za odjetým sólistou Francouzem Leem Bisiauxem. Bohaté pole 62 závodníků ulilo start a muselo se po pár stovkách vracet… „Obrovský zážitek slyšet to bušení diváků do bariér, měl jsem tu celu rodinu, přítelkyni i kamarády,“ ocenil Ježek. „Při skocích přes bariéry jsem škrtnul kolem a bylo zaděláno na malér, skoro celý okruh jsem jel na prázdné gumě. Ale vím, že závěry dokážu zvládnout, dotáhl jsem to a jel poslední dvě kola na limitu, jsem šťastný,“ dodal. Druhý nejlepší z deseti Čechů na staru byl devátý Pavel Šupík, teprve prvoročák.

Nizozemky vládly už mezi juniorkami zásluhou Lauren Molengraafové. Nejlepší Češka zajela desáté místo, což je pro vracející se Vandu Dlaskovou po zranění v létě na silnici, jistě povzbuzením.

Poprvé jeli také samostatný závod muži do 23 let, kde se objevili i někteří borci, kteří mohou mít ambice už v elitě. Vyhrál syn slavného otce, Thibau Nijs z Belgie, už dvakrát pátý v předcházejících závodech světového poháru v Americe. Druhý skončil ve spurtu jeho krajan Jente Michels (-1), třetí Emiel Verstynge (-36), čtvrtý Joran Wyseure (-50), pátý pak Pim Ronhaar z Nizozemska (-1:07). Nejlepší z českého kvarteta zůstal šestnáctý Matyáš Fiala (-2:25), také on měl defekt hned v prvním okruhu.

foto: Jaroslav Svoboda