Kadeřnice z Nuslí, sběratelka nepřerušené řady běžeckých medailí
Sdílet
Tuhle sbírku medailí spojuje originální příběh. Katrin Pustková začala běhat před šesti lety. Z nuly. Dva roky nato se postavila na start (a doběhla do cíle) Pražského půlmaratonu. Od té doby nevynechala jediný závod RunCzechu. Na věšáku v předsíni se jí tak houpe 28 placek, k tomu osm manžela, kterého pro běhání taky přesvědčila. A doufá, že v neděli 8. května přibyde devětadvacátá, teprve druhá maratonská.
„Za mlada jsem sportu moc nedala, leda tělocvik ve škole nebo cvičení na spartakiádu, víc se to prostě nějak nesešlo. Teď jsem trávila často až dvanáct hodin denně v práci a řekla jsem, že to stačilo,“ vzpomíná na své sportovní začátky před sedmi lety štíhlá, pohledná a blonďatá kadeřnice z Nového Jičína. Padesát byste ji nehádali ani náhodou. Až když ukáže fotku, že si na počest životního jubilea tu padesátku odběhla…
Nejprve tehdy zkusila cvičení Heat a pak si koupila běžecké boty. Z Ostrčilova náměstí v pražských Nuslích, kde už mnoho let bydlí, to má kousek na bájný Vyšehrad. Nejdřív oběhla hradby, pak se pustila dál. Pět kilometrů, pak sedm, brzy zvládla deset a přidala i patnáct. „Ten půlmaraton už bych taky snad dala, ne?,“ pomyslela si. A taky jo, dokázala to za 2:19.
Dlouho si léčí těžké astma, ale jakmile začala běhat, její doktorka zaznamenala pozoruhodné zlepšení. „Pořád jsem si musela dvakrát denně foukat na zlepšení dýchání, ale pravidelně ji ukazuju medaile, ona má radost a teď mi dokonce vyměnila lék. Stačí už jen přifouknout jednou za den,“ usmívá se.
Postupně objevovala další města i závody, brzy s sebou vzala manžela, který jí zajišťuje kompletní servis včetně odvozu, občerstvení, focení, i dospělou dceru Kristýnu. Tu zcela uhranul rudý západ slunce na letištním covidovém běhu v Karlových Varech. Jako snad někde v Keni… Sama běhá pořád podle chuti a pocitu, jen v přípravě na maraton využila veřejný tréninkový plán Miloše Škorpila. V roce 2019 pak proběhla Prahou za 4:54.
„Praha to je moje srdcovka. Líbí se mi i trať v Karlových Varech, moc hezké byly přírodní běhy v Liberci i Novém Městě na Moravě. V Olomouci bývá vždycky vedro, ale jen v Ústí s tím mým astmatem nemůžu pořádně běžet, opravdu to cítím,“ ukazuje znalost prostředí. Na půlmaratonský osobáček dosáhla loni v Českých Budějovicích za 2:05. „Měla jsem plán na 2:10, vyrazila jsem za vodičem na 2:00 a skončila někde mezi. Před tím jsem ošklivě spadla na Petříně, nestihla jsem dát před sebe ruce a potloukla si rameno i obličej. O to víc jsem pak makala, abych dohnala ztrátu, kdy běhat opravdu nešlo,“ vypráví a připomene čerstvě naražená žebra, následek nedávného pádu. Že by předzvěst dalšího vylepšení? V marzivém začátku dubna to málem vyšlo, oba s manželem dali 2:09.
„Pod dvě hodiny, to by se mi líbilo, a taky maraton se dá určitě běžet líp,“ pokrčí až stydlivě rameny. Měsíčně odběhá okolo dvou set kilometrů, většinou ráno a dopoledne. Teď v přípravě na maraton přidala i třídenní motiv 10-20-30 km. Ale připočtěte, že k tomu celou pracovní směnu, obvykle až do devíti do večera, prostojí na nohou. Její zákaznice z malého kadeřnictví v Nuslích už moc dobře znají všechny její zážitky. „Odcházím od vás tak nabitá, že musím začít taky, nemůžu zůstat sedět doma,“ pronesla tu už nejedna dáma.
Namísto lodiček, voňavčiček a krémíčků se tady často probírají běžecké boty, nebo energetické gely a tyčinky. Naše medailistka se postupně vybavila komplet od sněžného levharta Dynafitu, jehož běžecká móda ji zaujala na Instagramu. Kvalitu ocenila hned vzápětí. I na silnici ji vyhovuje nejvíc terénní model bot Ultra 100, nedá na něj dopustit.
„Muž jde se mnou jednou dvakrát do týdne, nezávodíme a držíme tempo. Vyrážíme taky na běžecké výlety do Českého Středohoří, byli jsme třeba na Milešovce, Lovoši, Hazmburku, máme rádi Brdy. Přírodní běhy mě lákají, třeba Beskydská sedmička, 7 pohoří, Trail Running Cup, ale RunCzech zůstává pořád mým jediným závodním kalendářem. Do světa se nikam nechystám. Jen si tak sním, jaké by to bylo doběhnout na etapy z Prahy domů na Moravu, rozplánvat tři sta kilometrů asi na týden, namasírovat nohy a běžet. Uvidíme, jestli se se promění ve skutečnost… Letos chci ale hlavně dát celý seriál RunCzech, na věšáku s medailemi ještě zbývá trochu místa,“ ukazuje.
