Biker Rauchfuss plival krev a sahal po světovém zlatu v zimním triatlonu

Oblíbené rčení změnil v realitu. Marek Rauchfuss poprvé v životě skutečně plival krev, ale ani to mu na vytoužený světový titul v zimním triatlonu v Andoře nestačilo. Do cíle dojel na běžkách čtrnáct vteřin za vítězným Italem Frankem Pesaventem.

„Byla to divočina, hodně náročný,“ vyprávěl už doma v Olomouci po návratu 31letý přední český biker. Zimních triatlonů se účastní pravidelně a má už doma teď tři individuální medaile ze světa (2018-3., 2020-2., 2022-2.) a dvě z Evropy (2011-3. a 2018-2.).

Mezinárodní triatlonová unie ITU nyní kompletně změnila formát závodů. Ve čtvrtek se jel duatlon a v sobotu triatlon. Navíc v opakovaných kombinacích, duatlon třikrát (vždy 4 km terénního běhu a 6 km na běžkách) a triatlon dvakrát (běh 4 km – kolo 6,4 km – běžky 6,2 km), tedy i s více depy. K náročnosti přidejte pyrenejskou nadmořskou výšku v Sant Julia de Loria okolo 2100 metrů.

„Loni jsme tady jeli nějakých sedmdesát minut, teď těsně pod dvě hodiny, navíc dvakrát ve třech dnech. Já jsem se k duatlonu upsal předem a i když to na poslední chvíli prodloužili, už jsem to nechtěl rušit. Pěkně jsem si to loupnul a tím jsem si asi ubral síly na triatlon. Kolo bylo hodně těžký, tam jsem získával. Ale Ital na tom byl výborně běžecky i na lyžích zajel o něco líp a taky líp se zmátořil,“ hodnotí.

Důležitou roli hrál i materiál a bedlivé dodržování pravidel, však diskvalifikaci utrpěl i nedávný šampion Pavel Andrejev z Ruska.  „Většina lidí tady jezdí i s pevnou vidlicí, co nejlehčí kolo. Ale letos byla trať s blátem, nerovnostmi, po sněhu jen část, mix povrchů. Tedy jsem nic neřešil, mám Epica fulla, dal jsem jen nižší tlaky v gumách,“ popisuje. Ani vzorek neměnil, přestože v minulosti na ledových tratích někdo vozil i hřeby.

Alchymií byla i volba lyžařských bot. Aktuální špičkové modely se špatně nazouvají. „Někdo si vykuchal staré boty, vyřezal jazyky i šněrování. To samé tretry na kolo. Boa se může seknout, já vzal radši boty se sucháči. Někdo zkoušel i klipsny, ale přenos síly z pevně uchycené tretry je určitě lepší. Francouzští triatlonisti si nechávali tretry už upnuté v pedálech, ale ty jim pak padaly… Mně pomohly i Leki poutka na hůlky přímo v rukavicích,“ líčí Rauchfuss.

Na běh zvolil Salomony Speedcrossy s drapákovou podrážkou. „Depo bylo hodně náročný na koncentraci a přemýšlení, co a kam správně odložit, jak si navléct, k tomu si počítat odjeté okruhy ve chvíli, kdy máte krev všude jinde než v hlavě… Deset vteřin ztratíte při přezouvání hned, ale pak je stahovat v běhu znamená velkou dřinu. A to si násobte pětkrát.“

Závodní konkurence v zimním triatlonu zůstává poslední roky stabilní. Vychází většinou z triatlonového prostředí, Italové se věnují v zimě hodně běžkám a mají silný vyrovnaný tým. Teď přijelo do Andorry celkem okolo dvou set závodníků včetně age-group. ITU se snaží podporovat rovnocenný zápřah tří disciplín, aby nezvýhodňovala třeba jen lyžaře. Většina předních závodníků objede přes zimu více závodů. Letos se objevilo méně Rusů, neboť jejich federace byla radikálně potrestaná za doping špičkových olympijských triatlonistů Brjuchankova, Poljanského a dalších.

Rauchfuss je unikátním solitérem. Jako profík se už léta věnuje horským kolům a hlavně maratonům, zimní triatlon ho však láká všestranností a tím, že má šanci „čuchnout si ke kvalitnímu výsledku, tak se pro to hecnu,“ jak sám říká. Česká triatlonová federace mu hradí jen náklady na cestu. Při výsledkovém i lidském úhoru posledních let ve všech disciplínách ani lepšího triatlonistu nemá… Druhý český reprezentant Adam Holomoucký skončil 23. (z 27).

Rauchfuss si pak obstará vlastní materiál i trénink. Tady v Andoře ho jako mentor a servisman podpořil Ivo Grabmüller, dlouholetý lídr českého zimního triatlonu a muž, který nedávno zdolal 7 summits, vrcholy všech kontinentů včetně Everestu. Jeho dcera Aneta bohužel vinou covidových omezení nemohla přijet z Norska, kde studuje, aby nastoupila s Rauchfussem do soutěže dvojic.

Vinou bídných domácích podmínek strávil biker letos na sněhu míň času než jindy. „Chybělo mi i soustředění. Mám možná 350 km na běžkách, k tomu na skialpech asi 40 hodin, byli jsme na Štrbském plese. Potřeboval bych i těžší tratě pro pořádný trénink,“ říká. Nadmořská výška ho sice rovnou nepopravuje jako jeho týmového kolegu olympijského šampiona Kulhavého, ale „není to úplně provar, spíš jsem trpěl,“ dodává.

„Díky tomu, že jedu jen jeden pořádný závod za rok, pokud vyjde termínově, se to ještě dá zvládat s cyklistickým tréninkem v rámci zimní všestranné přípravy, kam mi to zapadne,“ doplňuje ještě, jak to stíhá se svým angažmá.

Už v pátek letí na tři týdny s kolem na Kanáry, pak chce stihnout mistrák republiky v zimním triatlonu na Pradědu – ostatně víc závodů už v Česku také není… A 10. března ho čeká bikový etapák ve Španělsku v Aragonii v barvách jeho týmu Česká spořitelna/Accolade, kde vstoupí do druhé sezony. „Já jsem tu velice spokojený z hlediska zajištění materiálu, programu i lidí v týmu. Máme otevřený vztah, jsem schopni se domluvit. Loni to bylo náročnější, letos jsem na tom líp.“

Příští rok se mistrovství světa v zimním triatlonu koná v lyžařsky zaslíbeném norském Lillehammeru. „Snad to klapne na rozumné datum. Záleží na tratích, ale pořád se toho mistrovského snu nevzdávám,“ usmívá se „Ráfek“.

Kompletní výsledky najdete zde.

foto: ITU/World Triathlon