Stovka ve švédské tundře, Ski Classics ve finiši, Řezáč pokračuje
Sdílet
To nejlepší na konec! Nejdelší, přitom nejzajímavější, jak ocenila i zkušená expertka Zuzana Kocumová. A ještě k tomu s nejlepším českým umístěním sezony (mezi muži, dámy prominou…). Na stokilometrovém švédském Arefjällsloppetu vyvrcholila letošní Visma Ski Classics, seriál lyžařských maratonů. A brzy 48letý veterán Stanislav Řezáč dojel 18.
„Ale jo, jsem docela spokojený, i když se dalo zajet ještě líp,“ povídal na dálnici v autě cestou domů. „Rozjelo se mi to až po 15 kilometrech, kde jsem ztratil okolo tří minut. Hodně jsme si pomohli s Rusem Dvoskinem, pak jsem se držel dlouho za dalším Rusem Vylegžaninem, chvíli jsem jel sám, zase mě dojeli. Kus jsem se držel s Norem Thylim, ale pak už jel každý sám za sebe. Bylo to hodně těžký, dost stoupání, přitom velké teplo plus šest a pomalý rozbředlý sníh. Pole se proto hodně roztrhalo. Taková trať tě opravdu prověří,“ komentoval víc než pětihodinovou štrapáci, v níž zůstal sedm minut za vítězem.
Vyhrál norský expres Andreas Nygaard (a švédská lokomotiva Nina Korsgrenová), v přední skupině se udržel i Řezáčův stejně starý/mladý norský souputník Anders Aukland (7.), který ho tu před osmi lety připravil o jediný bodík o celkové prvenství v prvním ročníku Ski Classics. Časy se příliš ne/mění… „Ve finiších a nástupech už nemáme na nejlepší dvacítku šanci. Ale pro nás oba platí, čím delší, tím lepší.“ usmívá se Řezáč. Celkově ovládli zimu švédské tre kronor, Emil Persson a Lina Korsgrenová.
Švédská krajina a …. …její norský král Nygaard.
Konkurence i zázemí seriálu, jehož je Řezáč žijící legendou (a členem Síně slávy) každým rokem roste. „Přibyl tým Decathlon z Francie, Rusové, Švédi a Norové jich mají několik, pořád se to rozrůstá. Jen škoda, že se letos nemohla účastnit široká veřejnost. Jezdí už top padesát kluků, hodně dobrá je celá stovka a pak i další. Občas se objeví někdo ze svěťáku (teď Brit Musgrave 28., pozn. red.), ale teď nemají šanci vůbec se dostat mezi top dvacítku. Ta je výkonnostně srovnatelná s nejlepšími ve světovém poháru, objemy mají naježděné jistě větší než nejlepší norský nároďák, ale tady se navíc jezdí jiný styl. Drží se váha, navrch mají hubení kluci se speciálně udělanými rameny. Dlouhé pasáže se jezdí ekonomicky, krátké záběry, maximálně efektivně.“
Elitní jezdci měli za sebou hodně náročný finiš sezony. Minulý víkend na stejném místě ve Valadalenu absolvovali dva závody sobotní Valadalsrenner 54 km a nedělní Tassasen Criterium 64 km. „Unavený jsem ani nebyl,“ říkal Řezáč. „Dobře, že to nakonec nechali všechno v této oblasti, které se říká švédský Holmenkollen. Je to tady hodně svobodné, v restauracích a hotelích sice musíš nosit roušku, ale jinak to nechávají na rozumu a odpovědnosti každého. Odpočinul jsem si, každý den jezdil dvě hodinky tempa na pohodu, pořádně jsem se najedl. Navštívili jsme i české rodiče Maxe Novaka, kteří nám vykládali, jak tvrdě tu trénují už odmlada. Dvacetiletý kluk má naježděno až tisíc hodin za zimu, k tomu k deseti tisícům kilometrů na kolečkových lyžích… Měl jsem tady zůstat už od Vasáku, ta cesta domů mi na formě určitě nepřidala.“
Potěšil ho i výsledek jeho Slavia pojišťovna teamu, který skončil celkově třináctý, jako druhý nejlepší z českých po Vltavě (a před Silvini/Madshus i Bauer eD systemem). „Pro holky to bylo opravdu těžký, jezdily radši klasicky.“ Finka Heli Heiskanenová dojela 12., Klára Moravcová 15. a Tereza Hujerová 18. Nutno dodat, že čestným osmým (a celkově čtvrtým) místem se loučila Kateřina Smutná, která plánuje mateřskou dovolenou. “Můj cíl byl jasný, jet v pohodě a s úsměvem. A užít si to. To se povedlo, až mě to na trati několikrát dojalo, když jsem si uvědomila, že je to naposledy,” napsala.
Jinak třeba dodat, že kompletní Silvini/Madshus tým chyběl, neboť se ve stejném termínu vydal na předem plánovaný start na maxmaraton Red Bull Nordenskioldsloppet do Jokkmoku. Jiří Pliska tam zajel ve finiši skvělé druhé místo (220 km za 11:44 a vyhrál 30 000 švédských korun), Michal Sedláček byl čtvrtý. Řezáč tam před třemi lety obsadil třetí místo, vyhrál tehdy Nygaard…
Laufařský matador zůstává věrný materiálu Madshus a Swix, jezdil letošní modely lyží a pomohla mu i podpora Ládi Knápka, který se staral o servis, přispěl mu i Honza Hásek. „Ani velké týmy neměly lepší mázu, i ty nejlepší aspoň jednou za zimu promazali.“ Jediná věc ho mrzí, a to že už sezona končí. „Po zranění jsem začal později a trvalo mi, než jsem do toho dostal. Dva tří týdny bych ještě klidně závodil. S klukama jsme se shodli, že toho letos bylo málo,“ krčí rameny nad covidem poničenou zimou. I proto ještě zvažuje start na dubnové Worldloppet padesátce na Islandu…
A balit kariéru rozhodně nehodlá. „Je to pro mě droga to závodění, když to vidím tady na severu, jak je to krásný. Ještě bych jednu sezonu moc rád zkusil. Nechci to zabalit. Musíme ještě probrat ještě možnosti, jak co nejlépe poskládat tým, aby to fungovalo. A taky samozřejmě dohnat věci doma, manželka se vrátila do školy a začala učit, s ubytováním hostů v penzionu mi vypomáhá táta. Teď mě čeká mě trochu práce v Bedřichově a k tomu budu trénovat, udržovat si kila a kondičku.“
Řezáč a Knápek.
