Lyže

BoBoloppet. Legenda z Jizerských hor, která žije. Letos píše rekordy

Tomáš Nohejl 20. 2. 2021

Téměř vždy záleží především na úhlu pohledu. Závodní úhor v divné zimě se tak může změnit v tlačenici v lyžařské stopě. Anebo si účastníci virtuální Jizerské 50 i stejně “nekontaktního” BoBoloppetu mohou zapsat jednu štrapáci do dvou výsledkových listin. Jen ve druhé z nich se však mohou cítit jako praví chlapi (i dámy), jak praví jeho slogan.

BoBoloppet, skutečná prestižárna a křížová 90kilometrová pouť Jizerskými horami, zapisuje desátou kapitolu. Díky výtečným podmínkám, kdy ráno zůstává umrzlo, ale přes den už svítí sluníčko, i s rekordními časy. Jan Ferdinand Polášek odskejtoval za 4:12:05 a Kateřina Moravcová (udolala o 16 vteřin sedminásobnou vítězku Janu Jetmarovou!) za 5:00:18. Hnedle po ránu stejnou porci odsoupažil v rámci přípravy na mnohem rovinatější Vasův běh Michal Sedláček za 4:24:57 a pak poctivou klasikou objela Sváťa Kacířová za 8:29:35.

Osobáček si zajel i sám otec zakladatel, Marek Pazderský (5:04), správně klasickou klasikou. Známý běžkofil, majitel ski servisů Mára, šéf Silvini/Madshus týmu a pořadatel mnoha podniků. Jeho největším výkonem na této trati je však už sám kultovní závod.

Založil ho v roce 2011 na oslavu svých třicátin. V den narozenin jezdíval obvykle s parťákem Františkem Landou co nejdelší trénink. Na nultý ročník se vydalo šest lidí, kteří se o něm dozvěděli den předem. „Není úplně všedním a děláme vše pro to, aby se jím nestal,“ opakuje rok co rok říďa.

Start bývá v rozmezí dvou hodin individuálně, žádná masovka. Na trati můžete měnit styl, jen ne lyže. Každý účastník přinese cenu, ze společného balíku se pak v cíli vybírá podle pořadí. Vítěz dostane do roční správy putovní trofej, dřevěného panáčka BoBo, nesoucím jméno podle Márovy přezdívky. A i když je to „závod, kde se z malých chlapců stávají praví chlapi“, od začátku ho jezdí i dámy. Kromě běžců na lyžích sem už míří vodáci, triatlonisté, cyklisté i běžci, zkrátka komplet “chrtí” partička, nejen z Jizerek a okolí.

Trasa je „nádherná, krásná, přísná a spravedlivá“. Není značená, vede celá po Jizerské magistrále. „Pro správné projetí doporučujeme samostudium,“ nabádá před startem její stavitel. Na mapě vyznačil 11 kontrol, které je třeba projet ve správném pořadí.

Pro znalce aspoň části tratí Jizerských hor nabízíme stručný itinerář, pro jistotu jeďte i prstem po mapě. Od skiservisu Mára na bedřichovském stadionu se vydáte okolo chaty Jabkenice pod Prezidentskou chatu. Dále ku Hrabětické louce a přehradě v Josefově dole, nahoru na Kristiánov. Odtud přes Rozmezí na Čihadla, na Mariánskohorské boudy, na Albrechtice, k Linkeho kříži a zpět. Pak stále dál k Protržené přehradě, na Kůrovec, Mořinu, U Bunkru, po Promenádní na Kiosek… A ještě na Soušskou silnici a na Smědavu, pak na Knajpu, nad ní na nejvyšší bod 1001,7 m. Následuje sjezd na Čihadla, míříme na Krásnou Máří, Hřebínek, Olivetskou horu, Závory, pod hráz Černé Nisy na Vládní. Ještě na Gregoryho křížek a přes Novou Louku zpět na stadion.

„Mluvil na mě mobil, ale stejně sem si asi deset minut zajel. Musíš znát trasu, jinak seš nahranej,“ přiznal Pavel Mráz, zkušený to vytrvalec i lyžař, který se letos vydal do boje jako panic. „Ale bylo to krásný a výživný. Pořád závod, k tomu jsem poznal i zákoutí Jizerek, kde jsem ještě nebyl, trochu jsem se rozhlídnul,“ básnil rozněžněle.

Na nejlepší čekaly tentokrát v cíli skoro tříkilové mramorové medaile od Roberta Algera. Umělec z Krkonoš odjel sedm ročníků, ale teď vinou uzávěry přijet nemohl. A tak poslal záskok. Ačkoliv jinak jste dostali chleba s kusem masa hned na startu, u trati našli jen čaj se sušenkou na Jizerce, cenu si vybírali sami a přišli o závěrečnou párty ve vyhřívaném stanu… stálo to za to.

Není divu, že omezený počet 200 registrací bývá každoročně vyprodán za pár hodin. „Nechceme ten počet navyšovat, nemáme ambice dělat druhou Jizerku, chceme zůstat sví a mít z toho radost,“ říká Mára Pazderský.

Pokud jste BoBoloppet nestihli, můžete ochutnat (postupně) další kousky z jeho Triple menu. Druhým chodem je jarní závod horských kol po stejné trati. Ten zůstává díky dohodám s ochranáři vyhrazen pouze účastníkům lyžařského BoBoloppetu. Naopak podzimní běh, náročná třicítka, má vzhledem k zájmu o řádné traily, ambice vyrůst v rovnocenný podnik. „Lidí běhá víc a víc, ale na druhou stranu netoužíme najímat pořadatelské týmy a zahlcovat přírodu reklamním nepořádkem,“ potvrzuje šéf.

Jedna myšlenka mu putuje hlavou už dlouho, jen se stále ne a ne odhodlat. „Asi by se mělo na lyžích jet jenom klasikou. Namazat na takovou dálku by bylo hodně těžký. A taky klasika se nám z běhu na lyžích vytrácí, přitom hlavní světové závody se tak pořád jezdí,“ uvažuje.

Pak se tady ještě třeba v retro-bitvě potká Standa Řezáč s bratry Aucklandy.

Výsledky najdete zde.

Foto: Ota Mrákota