Běchovice už nejsou jen silnice. Homoláč s Hrochovou si tu vyběhli tituly v krosu
Sdílet
V jeho vítězném cílovém gestu bylo víc než obvykle. Jirka Homoláč za sebou nemá podařenou sezonu, trápila ho zranění, na podzim možná prodělal i covid-19 a minulý víkend odstoupil z maratonu ve Valencii. Teď získal v Běchovicích titul mistra v přespolním běhu. Jedinou letošní domácí medaili, byť už to je čtvrté zlato. V ještě interesantnějším ženském souboji obhájila Tereza Hrochová.
V nenápadném lesoparku Vinice u železniční zastávky Běchovice střed, který zkultivoval zanedbané území, vyrostl klasický krosařský areál. Tribuna s časomírou jak na formuli 1, komplet vyznačený koridor dvoukilometrového okruhu, ale i stany na covid-testy. Negativním osvědčením se musel prokázat každý účastník mistrovské bitvy… bohužel velezkušeného Petra Pechka pár hodin před startem zastavil.
Mužů se postavilo do boje dvacet – 5 kol, 10 km. S motivací pouze domácí a závodní, neboť březnové mistrovství světa na Novém Zélandu tvoří příliš vzdálenou metu. Na poslední tu odpadli zranění favorité Jakub Zemaník a Marek Chrascina. Špička se začala trhat už ve druhém z pěti kol, ve třetím se Homoláč odpoutal od Kováře. Až za nimi už byl Marčík a stále se propadal Šinágl. Bylo rozhodnuto. Hrstka diváků a doprovodné týmy sledovali průběh se slušným komentářem na velkoplošné obrazovce.
„První kolo se rozhlížím, druhé testuju soupeře a ve třetím se podle toho zařizuju. V kopcích jsem si to třídil,“ hodnotil Homoláč (vítězný čas 31:55), svěřenec Róberta Štefka a člen VSK Univerzita Brno. Jeho ne zcela čistý styl tady v terénu, na měkčí trávě a s celkovým převýšením celkem deseti výběhů a 250 metrů, působil silově kompaktněji. „Je to pro mě zadostiučinění, že po všech těch trápeních jdou věci správným směrem, že trénink k něčemu vypadal. Trochu si odpočinu a zase vletím do přípravy a půjdu na jaře na olympijský limit v maratonu. Chtě bych zase odletět do Keni, ale musím nejprve znát termíny a podle toho to naplánovat,“ dodal.
„Pustil jsem ho, protože náš čekala ještě celá druhá polovina. Ale později jsem toho litoval, mohl jsem zkusit víc zabojovat,“ říkal pak subtilnější Jáchym Kovář z Dukly. „Dlouho jsem nezávodil, neměl jsem tu jiskru.“ Třetí místo uhájil letos počtvrté (po 5000 a 10 000 metrech na dráze a silničním půlmaratonu) Vladimír Marčík, poprvé v plzeňském dresu. Viktor Šinágl, který se do české zimy vrátil z teplého portugalského soustředění, doběhl pátý ještě za René Sasynem z Dukly. Pro zajímavost dvanáctou příčku získal ve své premiéře triatlonista Tomáš Mika, který bydlí v nedalekých Kyjích.
Marčík Homoláč
Páni se předvedli, ale co teprve dámy! Kdo jen kdy zažil, že by jich vyrazilo do závodu víc než kluků, tady čtyřiadvacet? Začaly výrazně volněji, ale postupně se obrátky zvyšovaly. Odpadla trošku nečekaně jen pětinásobná šampionka Lucie Sekanová, která skončila devátá. Až do posledního čtvrtého kola (ženy měly jen 8 km) zbylo v čele kvarteto. Až v předposledním kopci zaútočila Tereza Hrochová, která i ve třech stupních jako jediná běžela jen v krátkých kalhotkách a podprsence. Tady se rozhodlo, ale o zbylé medaile se bojovalo až do cílového koridoru!
Tam přišel mocný finiš dráhařky Simony Vrzalové přes vrchařku Pavlu Schornou-Matyášovou. Tahle veteránka má medaili z mistrovství Evropy už z roku 2002! Těsně za nimi zůstal objev závodu karvinská krasobruslařka Jana Coufalová. Bystříte se jménem? Ano, sestra reprezentačního fotbalového beka, který teď září ve West Hamu v Premier League.
„Pořád jsem čekala, jestli někdo půjde se mnou, abych nemusela sama. Proto jsem si vezla holky jen na zádech. Až v posledním kole na mě houkl trenér Bartůněk ze Stříbra, ať už jdu, tak jsem vyrazila,“ říkala v cíli spokojená vítězka (čas 29:25), všestranná běžkyně, která má nejraději vrchy, ale sama poznamenává, že navzdory největší šanci se zde více prosadit, mají zanedbatelnou podporu, takže se musí víc honit i jinde.
Rozevlátá diva Simona Vrzalová z Vítkovic byla nakonec za stříbro taky ráda. Od prvního kola běžela s rozvázanou tkaničkou, v posledním ji v kopci začalo píchat v boku. „Nejsem na ta stoupání zvyklá, byla to pěkná krize,“ kroutila hlavou. A radost ze stupňů vítězů měla i Pavla Schorná-Matyášová. „Vůbec jsem s tím takhle nepočítala. Začalo se pomalu, ale pak se tempo stupňovalo a jsem ráda, že jsem vydržela a ukázala, že vrchařky za něco stojí.“
Prolog šampionátu obstaral veřejný závod na 8 km, který dal šanci srdcařům, anebo místňákům ochutnat mistrovskou trasu i ozvěnu atmosféry. I když jich vzhledem k situaci nedorazilo tolik, jistě si tenhle počin zaslouží ocenění. A výzvu pořadatelům. Krosové okruhové podniky v charakterově podobném terénu jako by se poslední roky z termínovky vytratily. Přitom zvlášť v zimě by mohly přinést zpestření, když to do hor a do lesa nejde. Zbyla nám jen Velká pardubická na dostihovém závodišti, nově pořádá podobnou akci Jan Zemaník na golfovém hřišti v Beskydech, pražské Motolské jamky, to už jsou víc kopce, že.
Juniorskými mistry jsou Tereza Hluchá z Opavy a Martin Kováčech z Vítkovic.
Nedělnímu závodu mílařů na 4 km vládl Tomáš Jaša ze Stříbra (12:36), mezi dorostenci byli nejlepší Iva Gieselová (Šumperk, 10:54) a David Šlapák (Liberec, 4 km – 12:37).
Kompletní výsledky najdete zde: https://online.atletika.cz/vysledky/41055
foto: Martin Wawryczek
