Uhříněveský kros Prknovkou, lokálně-komunitní běžecký happening
Sdílet
Kdo zná východní pražskou obec Uhříněves jen coby řidič, raději by na ni zapomněl – snad jedině tak se dá vyrovnat s věčnými zácpami na kutnohorské tepně. Pokud jste ji měli šanci poznat jako běžci, naopak překvapivě nevymažete z paměti. Nejen zásluhou půvabných skutečně přespolních terénů okolo. Ale teď už díky Uhříněveskému krosu Prknovkou, vzorovému lokálně-komunitnímu runfestu.
Letos tu navzdory covidovým hrozbám proběhly víc než dvě stovky účastníků. Přirozeně, samozřejmě, na pohodu. Tenhle zdejší běžecký svátek má totiž ideální základy a konotace. Založil ho a opečovává už čtvrtý rok Dušan Erbs s rodinou a přáteli, srdeční běžec, mistr Evropy v canicrossu.
Nejen pro své potěšení, ale jako motivační akci Běžecké školy, kterou zde jednou týdně vede pro širokou veřejnost. Před třemi lety musel dokonce odrazit útok místních politiků, kteří mu ji svým trucpodnikem chtěli sebrat – nepřežili rok, jak se dalo čekat. Naopak současná podpora radnice je přirozená, však je tu místostarostou Pavel Kosař, vydavatel časopisu Run, ale teď už i „paní domácí“ Kateřina Erbsová.
Pak se ani zájmu povětšinou místních lidí nelze divit, navzdory termínovému přetlaku přijeli i přespolní. Třeba výborný běžec Rudolf Jánošík z Vlašimi i s dětmi. „My jsme u nás dnešní závod z obav z nejrůznějších komplikací raději zrušili. Zato se aspoň můžu vypravit sem,“ vysvětloval. „Já už běžel dopoledne Újezdskou sovu,“ hlásili další, malí i větší, kteří stihli tradičnější podnik v sousedství.
Ale tady nemohli chybět, navíc když závodní program rozšířily rodinné dvojice. „Zúčastnili jsme se jich s dcerou v rámci Craft Team Running a moc se nám to líbilo. Nejde jen o výsledek, spíš o upevnění vztahu rodičů a dětí při společném soutěžení,“ říkal Dušan Erbs. A navzdory tomu s jeho Sofčou vyhráli, stejně jako před dvěma týdny na Pankráci. Nejdřív ti menší vyrazili asi na tři stovky metrů, předali štafetový kolík a pak si tátové a mámy dali jeden okruh okolo rybníka Vodice. Hezky naplno, to byl boj! Mnozí tu dali dva starty.
Hlavní závod se vydává na dvoukilometrový okruh do vedlejšího lesoparku Prknovka, pánové na třikrát, dámy dvakrát. „Jednoduchá trať, pro nás tak akorát. Při delším kolečku bychom už museli víc hlídat přeběhy silnice, při více okruzích zase opatrněji počítat. Účast byla letos rekordní a pozor – více žen než mužů, stejně jako v dětských kategoriích. To je výjimečný údaj. Asi proto, že sem víc táhne emocionální sféra, než ta racionálně závodnická? „Báli jsme se, že nikdo nepřijde a nakonec nám málem došly medaile,“ přiznala Kateřina Erbsová. Vyhráli Michal Vokrouhlík (21:48) a Martina Krajhanzlová (18:17), to jen pro úplnost.
Další příjemnosti a pozoruhodnosti? Perníkové medaile pro všechny účastníky v cíli. Ještě předloni se pekly u Erbsů doma, teď už podruhé musela vypomoci cukrářka. Buď jste spolkli hned, nakrmili děti anebo necháte na památku s rizikem, že pokud se chuť dostaví později, hrozí ulomeným zubem. Nejstarším běžcem tu byl 71letý Tomáš Miřejovský. Vyhlašovali se i nejlepší přímo uhříněveští běžci – Martina Krajhanzlová a Lukáš Fetter. Podíleli se a podpořili místní živnostníci – pilo se třeba pivo Holá řiť. Ceny se nakupovaly v chráněné dílně, ukázali se tu i členové Sportovního klubu vozíčkářů, jimž zmíněná Běžecká škola Prahy 22 posílá každý měsíc finanční částku podle naběhaných kilometrů a věnuje 10 Kč ze startovného za každého závodníka.
A sedět v epicentru, hospodě U splavu, jste v tom rumraji a pořád teplém podzimním dni mohli až do večera, s běžci i pořadateli. Jen se pak nějak dostat domů… I to je důvod, proč běhat (a bydlet) v Uhříněvsi. Druhou stranu obce za oborou si jako domov hlavního tréninkového areálu vybrala třeba i fotbalová Bohemka.
Tak zase za rok. Nebo podobně i u vás?
Kompletní výsledky najdete zde.
foto: Vít Urban, Tomáš Nohejl
