Šutr se běží, Mr. Trailpoint zůstává běžeckým majákem

Michael Dobiáš běhal traily mnohem dřív, než většina běžců vůbec věděla, co to slovo znamená. V Praze na Letné si otevřel obchod Trail point, který je stylovým běžeckým majákem v módních a masových bouřích posledních let. A už deset let pořádá Šutr, unikátní běžeckou závodní párty, která teď překonala i atak čínského koronaviru.

Takže Šutr (= zkratka Šárecký/Šumavský Ultra TRail, www.sutr54.cz) v Šáreckém údolí nakonec přece jen proběhne i naostro?

V sobotu (23. 5.) se na Hanspaulce za hřištěm ve Soborovské odstartuje. Určitě to bude, mohl bych dokonce po devíti letech běžet i já. Každý účastník se musí přihlásit na Stravu kvůli výsledkům, ale přijdeme si užít tu atmosféru. Ve 14 hodin underground start, jeden tradiční okruh 18 km, limitovaný počet sta účastníků, žádné značení, žádné občerstvovačky, žádná časomíra. Mapu si musíte nastudovat, nebo načítat z mobilu. A v 16 hodin začne párty. Připravíme dva stany, jeden bazének s ledem, opékat na ohni a popíjet pak si můžete, co si přinesete. Asi by se toho stihlo připravit ještě víc, mohl bych se tomu věnovat na full time job. Ano, chtěl bych to mít hezčí, lepší, ale uvědomil jsem si, že se v největší sezoně nechci hroutit. Teď poběžíme na syrovo, je to návrat ke kořenům.

Tím to ovšem protentokrát nekončí.

Nechám pak závodění po celý týden (23.-31. 5.) virtuálně podle původního krizového plánu. Ideálně, kdyby se domluvily skupiny lidí s podobnou výkonností. Za týden by mohlo odběhnout klidně sto třicet lidí i víc. Ale virtuálních závodů je teď hodně, těžko říct.

Jak dlouho jsi přemýšlel o tomto scénáři?

Asi týden jsem ho nosil v hlavě. Když můžeme, tak Šutr uděláme. Jsme zavedená značka, lidi sem za ní přijdou.

A co dál, Šutr jede ve dvou liniích, vedle pražské i šumavské na Zadově. Jak bude vypadat ta letošní?

Zatím nevím. Podzim bude strašně našlapaný. Já budu hledat, jak to co nejlíp udržet. Bude moc závodů, udělám nejspíš nějaký „přátelák“. Mám tam i další plány na další roky. Jsou tam pěkný tratě na běhání i na kola, nevím, jestli má smysl dělat vícokruhové závody. I když nám to pěkně vycházelo 21, 42, 63 – na jednom okruhu.

Historie se píše od roku 2010, vytvořil jsi v pravém slova smyslu kultovní podnik.

Je to všeho moc, co bych ještě všechno mohl udělat… Ale pak se utopíš v detailech. Ani není nutné se trápit, že přijde míň lidí. Je to logické, při obrovské nabídce jedou i za jinými věcmi. V Anglii mají podobné podniky účast dvacet padesát lidí, sto už znamená superúspěšný podnik. Považuji za důležitý vědět, jak to chceš dělat. A zároveň tě to nesmí sežrat. I já si to chci zaběhnout.

• 

• 

Po období omezených aktivit, což přímo pro běhání až tak moc platit nemuselo, jsi ve formě?

Po pravdě řečeno, moc ne. První tři týdny jsme nevěděli, co bude, padla na nás nejistota s obchodem, tak to měla spousta lidí. Nebyl jsem schopen to vyběhat. Ale začal jsem na skejtu, jezdím víc na kole, udržuju se. Rozběhávám se obvykle stejně až ke konci léta. Ani přes zimu jsem toho teď moc neudělal. Děti rostou, vyjedeme si teď často večer ven, na Hanspaulku, do Šárky. Naše Letná a nejbližší Stromovka jsou přece jen pořád městské parky.

Jak poznamenala krize tvůj obchod?

Šest týdnů byl zavřený, ale meziroční propad to udělá asi pět procent. To je málo, bál jsem. A teď to jede, začal nám líp fungovat e-shop. Přemýšlím, kam to dál směřovat. Krize ekonomická, která nás postihne všechny, přijde až možná za půl roku, za rok. Uvidíme.

Jak se podle tebe projeví následky na závodní scéně – ruší se například Grossglockner Ultra Trail a zřejmě i etapový TransAlp.

Letos to bude bez velkých závodů, to je škoda, že se nedostaneme do Alp. Ale třeba objevíme další a jiné. Doma to, myslím, v omezenější podobě od léta začne. Záleží, jestli a kdy přijde druhá vlna epidemie a pak další restrikce.

Taky v Česku přežijí spíš menší, srdcové závody, než ty čistě komerční, že?

Menší závody pro dvě tři stovky lidí asi nebudou mít problémy. Ale taky potřebuješ velké závody jako pražský maraton, i když já sám ho nemusím pořád běhat. Chceš, aby takové podniky byly, pro reklamu a image běhu. Pořadatelská struktura se každopádně pročistí, jen těžko říct, jak to přesně bude dál vypadat.

Jak jsi přežil nouzový stav ty osobně jako člověk – uvědomil sis nebo spíš potvrdil hodnoty, co je pro tebe podstatné?

Mám pocit, že spoustu věcí už mám nastavených, nemusel jsem si je speciálně uvědomit. Vím, že všichni máme všeho pořád málo, chceš lepší závod, větší byt a tak dále. A nakonec zjistíš, že plno toho vlastně nepotřebuješ. Ten kolotoč nemusí pořád růst. Když přemýšlím o rozvoji, nejdřív proto, že to chci dělat co nejlíp, jak chci, ne prioritně, abych víc vydělal. Asi nikdy nebudu pracovat jen deset procent svého času proto, abych mohl víc ležet.

foto: Tomáš Bystřický, Michael Dobiáš