Jágr to má těžší, říká lyžař Řezáč. Začíná třicátou sezonu
Sdílet
Je mu šestačtyřicet a jde do své třicáté zimy jako profesionální lyžař. Běžec na lyžích. Stanislav Řezáč, světová legenda lyžařských maratonů a člen síně slávy Ski Classics. Jen o rok je starší další dinosaurus a fenomén, hokejista Jaromír Jágr.
Vydržíš ještě déle než on?
Má to těžší. Hokej, to je jiná disciplína, to nejde srovnávat, výbušnější a silovější povětšinou dvouminutová záležitost, a taky ho může někdo zranit. Mě skoro ne. U nás to je tvrdší jen na hodiny tréninku a závodů.
I když ještě váháš mezi značkami lyží Atomic a Madshus, zůstal jsi ve stejném týmu.
Loni mi Slavia pojišťovna sport team vytvořil takové podmínky, abych mohl odjet všechny závody, pro které jsem se rozhodl. Letos chci pokračovat a těším se hlavně na domácí Jizerskou 50, Vasův běh, Birkebeinerrenet a Ylläs-Levi, těžkou sedmdesátku na konci zimy, která je krásná a vyhovuje mi, protože postupem času moje forma stoupá.
Stále zůstáváš nejmíň nejlepším Čechem, ale objet celý seriál dvanácti závodů a usilovat o celkové pořadí už je v tvém věku a bez silného tým spolujezdců asi nereálné, že?
Ano, musím taky odpočívat. Jsou sněhy, které mi vyhovují a jiné, co ne. Radši závodím na tvrdším sněhu lehce pod nulou, to mám větší šance, protože jsem těžší. Když mám dobře zajet Jizerku nebo Marcialongu, víkend před tím nemůžu jet těžký závod. Přitom do Jizerky to je nabušený kalendář. Asi vynechám La Diagonellu, Toblach a Reistadlopet, aby mi pak forma vylítla. Prvních patnáct z loňska ale pojedou asi všechno, protože to mají v týmových podmínkách.
Co na tvůj zimní byznys říká rodina?
V létě jsem se snažil být hodně doma, dva měsíce jsem si dal volno. Ale svaly šly rychle pryč a začalo mi růst břicho. Na soustředění jsme pak jeli společně na Boží Dar. Pak jsem až odjel do Ramsau a do Livigna. Až teď musím vydržet tři týdny trénovat v kuse sám, abych se dostal do formy. Potom do Vánoc už za mnou občas přijedou na dva tři dny, kluci se mnou potrénují a zase odjedou. Od ledna do března jsem sám, to jinak nejde. Závody, cesty, tréninky, mazání. Potřebuju klid.
Synkům se ale daří.
Starší Tomáš, tomu je šestnáct, ten dělá biatlon jako děda, už má svůj program. Mladší dvanáctiletý Aleš běžky a běhá, vyhrává všechny přespoláky. Sleduje Pedersena, Auklandy i Kläba a motivuje ho to. Neradím mu, mají svůj oddíl v Jablonci.
Ty zůstáváš zdravý, to je základ.
Dřív jsem trénoval celoročně, neměl co dělat a sport mě bavil. Lyže, kolo, běhání a další. Teď přišly starosti hlavně kolem baráku. Nejvíc jsem dostal zabrat loni, kdy jsem přes léto pracoval na hrubé stavbě druhého domu penzionu na Bedřichově. Při překládání cihel jsem zapojil hodně svaly, to byl hodně těžký trénink. K tomu musíte běhat, aby neodešla funkčnost. Dva tři měsíce před zimou pak dřu, trénuju dvoufázově, jinak to nejde.
Začíná se La Sgambedou v Livignu už koncem listopadu. Ta ti stejně jako brzký start zrovna nesedí, přesto ji bereš vážně, jedeš tam už podruhé za přípravou. Stíháš stejné objemy jako dřív?
V listopadu a prosinci to beru ještě spíš jako trénink. Teď jsem si tam našel pěkný apartmán za třicet eur a sám si vařil. Když trénuju, tak to není ideální, takový polotovary, zrovna mi z nich naskočil aft v puse. Měli tam sníh z loňska a pak i něco připadlo, potrénoval jsem dobře podle plánu. Bolesti zad jsou taky pryč, můžeme získat body už v týmovém prologu. Od ledna už mám kvalitní hotely.
V týmu máte vedle jeho zakladatele, mecenáše a stále i závodníka Pavla Sehnala taky Kláru Moravcovou a prý uvažujete o angažování zahraniční posily. Pomůže ti jeho zázemí?
Uvidíme, jak se bude dařit holkách, Kláře a Karolíně Bícové, ty mohou pro tým něco najet. Ale na Vasák by se asi takový závodník pro mě nenašel. Připravuju se na něj už mnoho let, snažím se vždycky mít co nejlepší formu. To by musel být asi jedině Nor, letos byli v první desítce a v čelní skupině se mnou jenom oni. A Švédi mají výborný tým, k tomu šest servismanů. Těžko se jim dá postavit.
Ty to dokážeš, letos jsi dojel ve strhujícím finiši sedmý, před lety na Marcialonze sis připravil sám lépe lyže než tovární tým servismanů z Madshusu, kteří ti přivezli lyže z laboratoří letadlem z Norska…
Poslední dva roky na Vasově běhu chumelilo, byly zapadaný stopy a skútry je před námi protahovali. Do poslední chvíle jsem využíval skupiny, abych se schoval v háku. Pak jsem si vybral levou stopu, do pravé a líp projeté jsem se neprotlačil, v té poslední zatáčce jsem na to neměl. Ve finiši už se nejede doraz, ale musíte vydržet pět set metrů. Ta stopa nakonec jela, měl jsem dobrý závěr, chybělo malinko, aby mi to vyšlo… Nikdy nevíte, jak to dopadne, posledních dvacet kiláků se jede strašné tempo a kdo z něj dokáže zrychlit jako Berdal, to pak klobouk dolů. Jsem rád, že s námi jezdí i hobíci a že jim můžu někdy poradit a předat nějakou zkušenost.
Jako první vyskočí ve webových vyhledávačích u tvého jména legendární rozhovor po vítězném Birkebeinerrenetu v roce 2011, až pak tvůj celý profil. Jak máš od té doby rád Šůšn, resp. městečko Sjusjöen, anebo spíš, jak ses polepšil v angličtině, jak jsi potom sliboval?
Lyžuje se tam pořád pěkně, teď tam jsou biatlonisti, že jo? Mám tam na youtube hodně shlédnutí, škoda, že to není moje osobní stránka, ale udělali to tenkrát Francouzi… Mohl jsem něco vydělat, že jo? A ta angličtina? Domluvím se. Ale už ji asi moc nevyužiju, že bych někde skončil do tří a dával rozhovory, to moc nevidím… Kdybych opravdu něco potřeboval, mám ženu, ta ráda mi pomůže.
Kalendář Ski Classic najdete zde.
