Trailový seriál 7 pohoří nenápadně skládá mozaiku

Přírodní běhy jako zážitek a zároveň výzva, a ještě k tomu propojené smysluplnou myšlenkou do celoročního seriálu, takových v tuzemsku abyste pohledali. Nenápadně se rozjíždí 7 pohoří. Prověřili jsme jeho víkendovou krkonošskou zastávku, resp. destinaci.

„Vymysleli jsme si seriál, jehož tratě by vedly horami, kde působí Horská služba, s níž spolupracujeme,“ říká Dominik Brožek, jeden z tvůrců 7 pohoří. „První dva ročníky se nám z nejrůznějších důvodů nepodařilo všech sedm závodů zabezpečit, ale nevzdáváme to a věříme, že už to teď půjde,“ dodává.

Běželo se v Jizerkách, Orlických horách, Jeseníkách a Krkonoších, zbývají Šumava a Krušné hory, aspoň pro letošek. Do kompletního výčtu ještě chybějí Beskydy.

Krkonošská trasa potvrzuje nejvyšší ambice. 26 km s převýšením k 1100 metrů povětšinou trailového charakteru v nedotčených pasážích, jedním slovem nádhera. Další závodnický servis a marketinková podpora výrazně skromnější, byť základně dostačující, pokud se nevyhneme porovnání s „ideově“ nejbližším, už osmým rokem zaběhnutým Mizuno Trail Running Cupem.

„Díky spolupráci s Horskou službou, jejíž kluci sami hodně běhají, máme parádní trasy. Tím, že se prioritně neorientujeme na masu, dostaneme se i do míst, kam by nás ochranáři běžně nikdy nepustili. V tom ostatním máme rezervy, víme o tom, zatím se snažíme využívat hlavně dobrovolníky, sháníme finance. Ze startovného se velké zázemí postavit nedá,“ hodnotí rozumně Brožek.

V nabídce je vždy delší (přes dvacet) a kratší (mezi deseti a patnácti) trasa, čímž může 7 pohoří přitáhnout víc účastníků různé úrovně. Převažují místní běžci, ale už se vytvořila i skupinka, objíždějící všechny podniky – vede ji Petr Schutz, 56letý chlapík, úsměvně z brandýské roviny. V Krkonoších běželo jen přes šedesát závodníků, k čemuž přispěla i termínová kolize s Jizerskou 50 a Beskydskou 7, charakterově spřízněnými akcemi.

Delší okruh ale přinesl zážitek, za kterým se vydáte běhat jen do hor. Z Benecka výšlap na Žalý, pak dlouhý sestup lesním úvozem do Herlíkovic. Tady přes silnici opět vzhůru, lesem a voňavými loukami k Přední planině. Vedle Strážného se na Krásné pláni uhnulo prudce dolů k Labské přehradě – bohužel značení červenobílým mlíkem se tady na křižovatce Nad Michlovým mlýnem náhle potkalo s dřevařským ohraničením pokáceného dřeva a způsobilo pár zběhnutí.

Podél vody před bránou do Špindlu se cesta znovu zvedla do svahu Přední Labské, tady šel v prudkém slunci i vítěz krokem. Nahoře v lese se napojila na červenou Bucharovu stezku k tisícovému vrcholu Šeřínu a Rovinkám, z nichž pak zbýval jen kousek zpět na Benecko.

Vyhrál (v čase 2:19:05) veterán Tomáš Hak z Vítězné u Dvora Králové nad Labem, který si okruh moc chválil. „Dlouho jsme se honili vepředu ve třech, každý kousek tahal nebo šel dopředu. Až od přehrady jsem šel sám a kluky ještě viděl kousek za sebou, když zmizeli, už jsem věděl, že by to mohlo klapnout a trošku jsem si zvonil. Ale bylo to hodně náročné i tím vedrem,“ říkal.

Tady jedna menší výtka, rozmístění tří občerstvovaček by bylo jistě lepší spíše obráceně (zde cca 5., 8. a 16. km), kdy by druhá a třetí víc pomohly spíše dál, protože napít se z bystřiny nebylo kde. Jinak obsah, tedy voda a ionťák, gely, hroznové víno, banány a sušenky s hrozinkami, obstály výborně.

Mezi ženami byla nejlepší novopacká Jana Mikešová (za 2:37:26 čtvrtá absolutně!), která vyhrála před měsícem i Krkonošskou 50 MTRC – obě tratě se navzájem hodně přiblížily nahoře nad Přední Labskou.

A dál? 7 pohoří měří časy ručně, což při menším a hodně roztrhaném poli vůbec nevadí. Vyhlašuje jen dvě věkové kategorie (do 40 a přes) na obou tratích i obou pohlaví. V cíli přidává k melounům i pivku poukázku na rizoto do restaurace. Hlavním partnerem je Norská móda, zastupující několik špičkových značek a tady prezentující francouzský běžecký brand Raidlight.

V 7 pohořích se běhá moc pěkně, lesní chodce tady moc nenajdete. Vyzkoušejte, stojí za to.