Na štěrkoletu za legendami Mlýnské čtvrti…

Gravel je top trendem cyklistického byznysu posledních let. Gravel přináší svobodu, nesvázanou narýsovanými asfaltkami. Gravel si zaslouží (nejen proto) návrat k objevování nedotčených tras a dobrodružství. Znáte Mühlviertel, zádumčivou krajinu hornorakouské Mlýnské čtvrti?

Až trochu tajemná žulová hornatina Mühlvierteler Hochland, protkaná řadou legend, nálezy z doby kamenné i protihusitských opevnění, se rozkládá za hranicí na jižní straně Lipna a má co nabídnout. Další rozměr je dodává rakousko-česká (nebo naopak, jak chcete) vzájemnost. Proto i naše reprezentační výprava vede po území obou států dříve společné monarchie. Na gravelu, zvaneém štěrkolet, (rozměry) silničním kole s (dostatečně) terénní výbavou.

Čertovy proudy i stěna a pak už Okolo Lipna

Vyrážíme z lázeňského městečka Bad Leonfelden, směrem k severu, hnedle tedy po štěrkové cestě, jak jinak, mezi poli zvlněným profilem k hranici a Švédským šancím/Schwedenschanze, nejjižnějšímu bodu Česka s pozůstatky historického polního opevnění z období třicetileté války na Solné stezce. Dřevěným valem s palisádami, strážní věží a maketou děla. Skutečně prý zastavila v roce 1642 dobyvačné Švédy před vpádem na rakouské území.

Podél zaniklé osady Radvanov šlapeme dál po polních cestách do českého vnitrozemí buď ke Studánkám, anebo k Hradišti a Dolní Drkolné, ale zcela jistě Vyššímu Brodu. Poslední část vede po silnici, no a co, gravel ji zvládne pohodlněji, na horském kole byste se zbytečně trápili. Tady pod Cisterciáckým klášterem na „výstupní stanici“ Čertových proudů – kdo je nedal na raftu a neudělal se, jako by nebyl – se opět vnoříme do terénu.

Cesta podél kolejí byla nejatraktivnější pasáží bývalého Lipenského půlmaratonu – opět platí, kdo ho neběžel, jako by nebyl. Jenže na kole jedeme v opačném směru i přes šutry a kořeny, což vyžaduje nejen sílu, ale i techniku. Unikátní kamenné moře Čertovy stěny, která inspirovala i Bedřicha Smetanu, leží na druhé straně, ještě brodit se už asi nechce…

Zasloužené vyjetí nohou pak dopřeje opět silniční úsek přes Loučovice, kde se potkal duch zmizelých lipenských vesnic s panelákovým socialismem. O to silnější vjem pro ty, kdož jeho dotek nezažili (a tudíž už naštěstí jen stěží pochopí)…  Podél kanálu světového poháru na divoké vodě vyšplháme k Lipenské přehradní nádrži. Tady běžel filmový Zátopek, nutno zmínit.   

Asfaltová stezka do Přední Výtoně se vlní jako zavinovačka a občas přes větve stromů nechá pohlédnout na hladinu a protější břeh českého moře. Na jejím konci jsme zhruba v polovině a zasloužíme sladkou odměnu jako traťovku. Affogatko s dortíkem možno zjednat v chalupě u Kostela svatého Josefa a Filipa nebo nad ním v Penzionu Vyhlídka – i s výhledem zajisté. A před či po koupačku, jinde už to nepůjde.

A pak dál otáčíme zpátky do Rakous a do kopce. Kousek terénem po bývalé trati terénního triatlonu Xterry. Nedaleko odtud u zříceniny Vítkův kámen (1035 m) kdysi Jaromír Jágr při cyklistickém tréninku mocným záběrem ulomil kliku od převodníku. Znovu malinko i po silnici k hraničnímu přechodu Guglwald a pak podél rozeklaného toku říčky Steinerne Mühl.

Z rozhledny Sternsteinu uprostřed Evropy až do… wellness

Tady doleva na lesní cestu Hochweg, vedoucí pod vrchem Hirschensteinem (1026 m), dále na Hölzener Hergott, odkud je potřeba trefit tu správnou stopu k půvabné kamenné rozhledně Sternsteinu (1122 m) z roku 1898. Vidíte z ní Šumavu i Alpy, vede tu hlavní evropské rozvodí! Pokud se nepovede ideální, dostanete se k ní i jinudy, leč po silničkách ztratíte patrně hodně výškových metrů, které mohou zpátky už bolet.

Z ní pak následuje za odměnu prudký sjezd i poměrně náročným lesním terénem, kde by naopak lépe posloužil obratnější horský bike. Ale, nebojte to, dáte ho i na gravelu. Prsty na brzdy, zadek za sedlo… Přes Oberlaimbach okolo zdejší lanovky (s motivací na blížící se zimní sezonu na sjezdovkách) pak už opět po polňačce spadnete až zpátky do Bad Leonfeldenu.  Pohodový celodenní výlet zapíše do hodinek okolo šedesáti kilometrů s téměř 1600 metry převýšení, záleží, kudy přesně je natočíte.

Pak si zasloužíte kompletní regenerační odměnu, neboť podobných tras v okolí najdete všemi směry povícero, v mapě si jejich panoramatické profily nazývají Velorama. Pro jeden den by bylo až marnotratné se sem vláčet. Náš tip top kvality zní teprve tři roky nový Falkensteiner, 4 hvězdy S. Však tady bydleli i fotbalové hvězdy Liverpoolu, když hráli Evropskou ligu v nedalekém Linci, o čemž svědčí podepsaný dres v rámu v herně. 

Pokoje potěší prosklenou koupelnou, z postele vyhlížíte vyklidněně do opuštěné zvlněné krajiny pokryté lesy. Pár kroků sejdete do rozlehlého wellness, tady 2500 m2, až erbovnímu lákadlu hotelů této značky. Tady nabízejí bazén vnitřní i venkovní, holistické procedury všeho druhu. Čerstvě od loňského léta se tu navíc pyšní největší eventovou saunou střední Evropy, kam se vejde až sedmdesát lidí a jejíž efekt násobí tematické procedury. Venkovní s ledovým jezírkem, kam dojdete po kamenech, a terasou opět s výhledy do krajiny, je vážně skvělá. Pro mě osobně zase nejlíp, když si ji můžu užít sám. Samozřejmě poté i masáže, s ukrajinskou silou tak slastně akorát…

Nastává čas opulentní večeře. Ochutnávejte, nebudete litovat. Obědy jsou volně formu bufetu v rozsáhlém časovém okně, což oceníme o den později až ve dvě hodiny při návratu z kola delší půldenní vyjížďky. Snídaně taky s nekonečným výběrem (a dlouho). Po celý den má otevřeno bar, mj. s vybranými víny. I kolo vám tu půjčí. A pokud by přece jen bylo třeba dozjistit detaily, většina personálu sem dojíždí z Česka… Označení „bez dětí“ slibuje přece jen vydechnutí od věčného švitoření a hlomození, zato psa si vzít můžete.

Vzhledem ke klimatickému pásmu se sem dá (nejen) s gravelem vydat téměř celoročně krom pár zasněžených týdnů. Úplně nejlíp na tři čtyři dny mimo všechny sezony a svátky za důkladným off detoxem. Zasloužíte si ho (na gravelu). I s prima partou.