Epický trailový maraton v Zegamě slavil čtvrtstoletí. Skvělá Bukovjanová doběhla sedmá na českém maximu

Vámos! Venga! Ánimo! Směsice brutálních stoupání, děsivých seběhů, ale (prý i) zuřivých rivalit, které vytvářejí (zcela jistě) nezapomenutelná přátelství. A hlavně bouřliví fanoušci, hřadující na skalních ochozech baskických hor, činí z maratonu Zegama-Aizkorri trailovou událost sezony. Vítězství tu oslavili stejně jako loni marocký Létající velbloud Elhousine Ellazaoui a poprvé, navíc v rekordu švédská multišampionka Tove Alexanderssonová.

Letos zahajovala Zegama program celé Salomon Golden Trail World Series, nejprestižnější trailové série už od roku 2018, která má letos na prize-money 451 320 eur.

Tradičních 42 km s 2736 m převýšení okořenily tři bodované segmenty – stoupák (2,5 km – 509 m převýšení), rovina (1,8 km) a seběh (1,9 km – 372 m klesání). Začíná se vždy pětisetmetrovým stoupáním na 2K, pokračuje dalšími 750 metry vzhůru do Aratzu před velmi ostrým seběhem a znovu pětisetmetrovým stoupáním skrz davy na vyhlášeném Sancti Spiritu se sklonem 21 %… Ufff! Na vrcholu pak vede kamenitý traverz v Aizkorri, než se opět spustíte dolů po technické stezce, která se změkčuje na doslova sjezdový úsek, kdy za pouhé dva kilometry klesnete 300 metrů bahnitou lázní. Pozor, pak ještě zbývá dalších 10 kilometrů z kopce do cíle.

Běhám díky Zegamě…

„Díky Zegamě jsem začala běhat traily. A vyhrát tady, to byl splněný sen,“ řekla španělská favoritka Sara Alonsová, loňská královna. „Zegama svým způsobem nese všechny hodnoty trailového běhu. Tvoří komunitu, protože vychází z vesnice, regionu, horské oblasti. A jsou to taky dobrovolníci, kteří závod organizují a ukazují své hory. A pak tahle autenticita přináší radost běžcům i všem okolo,“ řekl před startem legendární Kilian Jornet, pocházející z katalánského Sabadellu. Od roku 2007 tu běžel dvanáctkrát, desetkrát vyhrál…

„Tak mluví ikona,“ přidal další z elitních běžců Rémi Bonnet ze Švýcarska. „Ano, je to inspirativní,“ jen špitla před svou premiérou Tove Alexanderssonová, švédská mistryně světa v šesti různých sportech, nejvícekrát v orientačním běhu. „Ona je jako Kilian (Jornet) mezi ženami,“ složila ji poklonu soupeřka Alonsová.

Nadmořská výška tady nedevastuje běžce, vrchol trati Aketegi leží ve stále dostupných 1548 metrech. Ale bývá tu nevyzpytatelné počasí. Letos před startem týden pršelo…

„Plán byl začít tvrdě, abych byl dál klidnější, protože vím, že v sebězích budu ztrácet,“ popsal Bonnet svoji taktiku. Hned po startu tak šel do vedení a získával náskok. „Když mě chytili, překvapilo mě, že tam je s Elhoussinem i Daniel (Pattis). Ale neudržel jsem s nimi krok, jak přišla technika. Jsou opravdu silní,“ přiznal. Pattis dokonce směrem k Aizkorri běžel na čele, kdo by to byl býval řekl…

Když trpí i Jornet…

„Závodil jsem až do Aizkorri, držel jsem se třetí nebo čtvrtý. Ale věděl jsem, že mě to dál začne bolet,“ vyprávěl pak 38letý Jornet. Už pár týdnů ho trápí levá noha a nechtěl jít na maximum, když věděl, že asi nedosáhne na dobrý výsledek. A tak jen běžel k cíli a užíval si atmosféry. „Nevím, jestli to byla dobrá volba, ale tak jsem to cítil. A sledovat skvělý souboj o třetí místo bylo velmi zajímavé. Miluju závodění a když nevyhrávám, zažehne to ve mně znovu oheň, chci být zase lepší,“ dodal.

Na pódium tak dosáhl Američan Taylor Stack a energii získal právě poté, co předběhl Jorneta. „Pak jsem se snažil co nejrychleji jet z kopce, protože jsem věděl, že když budu mít nohy, doženu čas. Nečekal jsem, že někoho chytím, protože jsem si myslel, že jsou všichni hodně napřed,“ potvrdil.

„Jsem šťastný, co jsem dokázal. Je to nejdůležitější trailový maraton na světě,“ radoval se druhý teprve 22letý Pattis, loni třetí. Moc dobře totiž věděl, že Ellazaoui dokáže řídit závod i z druhé pozice. „Ano, věděl jsem, kde můžu zaútočit, už to tady velmi dobře znám. Posledních pět kilometrů bylo pro mě. Jako obhájce jsem cítil tlak, ale řídil jsem si to docela inteligentně. Dokázal jsem vyhrát podruhé za sebou, což tady zvládl jenom Kilian, se kterým jsme v jednom týmu,“ potvrdil „Marocký velbloud“.

„Věděla jsem, že si Tove (Alexanderssonová) půjde svůj závod. Měla jsem ve stoupání lepší čas než loni, ale byla pět minut za ní,“ přidala Alonsová. Její španělská rivalka Malen Osaová vzala hole (tady je dovoleno odložit je pak na každé občerstvovačce) a začala se k ní přibližovat. Ještě chvíli se držely blízko s Alonsovou, ale v kluzkém seběhu Ostiangorri šla na druhou pozici. Obě padaly jako o závod… „Pak jsem se jen modlila, aby mě už znovu nechytila,“ dodala Osaová.

„Trpěla jsem od začátku, bojovala o každý metr a nedostala nic zadarmo,“ řekla pak ženská vítězka. „Byla jsem soustředěná, nestačím při tom vnímat věci okolo sebe. Sledovala jsem jen čas a věřila jsem, že rekord překonám.“ A i v těžkých podmínkách to dokázala o osm a půl minuty… „Šílené, fakt šílené,“ nevěřila Alonsová.

Z pracáku až na Sancti Spirit…

Mezi elitu (a historii!) se prosadila i česká běžkyně. Po 11. místě Roberta Krupičky v roce 2018 dosáhla Barbora Macurová-Bukovjanová na 7. místo, vinou horších výsledků v segmentech se v průběžném bodovém pořadí série řadí na osmé.

„Dochází mi to postupně až teď po několika dnech, kdy vnímám všechny ty ohlasy,“ přiznala drobná dívka z Otrokovic. „Byla jsem tam sama (s manželem Filipem, pozn. red.) týden s předstihem, pak mě najednou pozvali na autogramiádu deseti favoritek. Při závodě se vylepšilo počasí na ideální podmínky, ve vlhku se skvěle dýchalo, všude bylo tak nádherně zeleno, až jsem se chtěla zastavit a kochat. A pak ten kotel na Sancti Spiritu, to se nedá popsat, to se musí prožít. Nejtěžší byl začátek, a pak hlavně ta šikmina na Aizkorri, ale poslední seběh už jsem si docela užila, měla jsem kiláky pod čtyři minuty. Ale tady musíš jít full po celý závod, měla jsem doceal dobrou formu,“ sype ze sebe zážitky.

Loni vyhrála třeba Krkonošskou 50 a skončila desátá na mistrovství světa v horském běhu na 45 km také ve Španělsku. Pak si jako „příchozí“ ještě dala finále GTWS v Ledru, kde doběhla šestá. Tím si zajistila příspěvky na bydlení a stravu na třech letošních podnicích GTWS a zároveň se rozhodla věnovat běhání na „full-time“. „Jsem na pracáku, měla bych pomáhat v atletickém klubu v Otrokovicích. Ale jinak to nejde. Je až neuvěřitelné, co se mi podařilo natrénovat u nás doma, hlavně na Lysé hoře. Oproti těm nejlepším, kteří žijí v horách. Potřebuješ běhat dlouhé kopce nahoru, umět pustit nekonečné a těžké seběhy,“ vypráví. Poslední výsledky zaujaly i Salomon, který ji podporuje zatím pouze materiálem, ale jistě by se mu teď hodila i do nové týmové soutěže. Zatím se chystá na mistrovství Evropy v horském běhu ve Slovinsku. V GTWS plánuje pokračovat v Quebeku a na Pitztale, možná přidá Sierre-Zinal, chce jet do Japonska a ráda by se dostala na korejské finále.

Golden Trail World Series dále míří do Ledra nad Lago di Garda v italském Trentinu, dějiště loňského finále. Tam čeká už tuto neděli dopoledne 21 km s 1700 m stoupání. Opět přímo vysílá HBO max/Eurosport. Vrací se Madalina Florea, rumunská úřadující královna GTWS, Philemon Kiriago a Patrick Kipngeno, keňská dvojice z Run2gehter. Jak obnoví síly bojovníci ze Zegamy? Elazzaoui bude u toho. A ještě letošní zajímavost, zámořské podniky mají dvojnásobě větší finanční dotaci, vítěz bere v Evropě 3000 eur, jinde 6000 eur.

Zegama-Aizkorri 2026

Muži: 1. Elazzaoui (Maroko/NNormal) 3:45:07, 2. Pattis (Itálie/Brooks) -20, 3. Stack (USA/Brooks) -7:10, 4. Merillas (Španělsko/New Balance) -8:07, 5. Pkemoi (Keňa/Otso) -8:21, 6. Bonnet (Švýcarsko/Salomon) -8:50, …28. Jornet (Španělsko/NNormal) -34:16.

Ženy: 1. Alexanderssonová (Švédsko/) 4:08:09, 2. Osová (Španělsko/Salomon) -15:47, 3. Alonsová (Španělsko/Asics) -17:42, 4. Robsahmová (Norsko/Asics) -20:10, 5. Fuentesová (Španělsko/Kailas Fuga) -25:01, 6. Wyderová (Švýcarsko/Hoka) -30:22, 7. Bukovjanová (Česko/Salomon) -31:13.

Týmy: 1. Asics 22, 2. Salomon 39, 3. Euskal Selekzioa 91, 4. Soronea Ammma 134, 5. Domusa 172, 6. Goierri Garaia 196.

Program Golden Trail World Series 2026

17. května Zegama – Aizkorri (Španělsko) 42 km / +2 736 m

24. května Ledro Sky Trentino (Itálie) 21,5 km / +1 777 m

5. července Quebec Mega Trail (Kanada) 32 km / +1 450 m

1. srpna Pitz Alpine Glacier (Rakousko) 23,5 km / +1 700 m

8. srpna Sierre-Zinal (Švýcarsko). 31 km / +2 200 m

20. září Myoko Trail (Japonsko). 23,5 km / +1 783 m

27. září Jinšanling Velká čínská zeď (Čína). 24 km / +1 893 m

24.–25. října Finále Muju Trail (Korea). 26 km / +2 122 m