Pečky ovládli Keňani, ale i Mäki atakovala traťový rekord Vrabcové a Zima potvrdil střídání generací

Pečecká desítka, vrchol jarního silničního trianglu (s Prusínovicemi a Kbely), přinesla v ideální teplotě ale proměnlivém větru, velice zajímavou podívanou. V už 46. ročníku se do historie zapsal i první živý stream na youtube kanálu z dílny časomírového Sportovního servisu.

Startovní výstřel vypálil u hasičárny první vítěz z roku 1980 František Vrba. Teď vyhrál keňský borec Raphael Gacheru Karita (30:10) o pět minut rychleji. Druhý byl Albert Kipkorir Tonui (30:18) a třetí Hillary Kiptum Maiyo Kiamiyo (30:25), všichni z maďarského Benedek teamu. Nutno ovšem hnedle přidat, že běželi téměř celý závod odděleně vpředu sice pospolu, ale vedle sebe na férovku. Žádná spolupráce.

Přesto další Afričané z Elasri teamu, sídlícího v Polsku, neměli šanci. „Jeli jsme ráno čtyři hodiny autem z Katovic, teď otáčíme a čeká nás šest hodin do Varšavy, tam máme zítra pětku. Nejsem spokojený, ale peníze se nevydělávají snadno,“ vyprávěl jejich marocký manažer Abderrahim Elasri, čtyřicátník, sám dvanáctý za 33:04.

Pro nejlepší domácí běžce znamenaly Pečky přípravu na maraton. Nejlepší z nich, Matěj Zima z Puma teamu, už letos před dvěma týdny dal Rohálovská desítku za 30:50, teď se tedy posunul na 30:41. „Běželo se mi skvěle, jen škoda, že jsem šel celej závod sám. Vítr se točil, ale nazpátek to bylo krásný. Trošku mi pak bylo líto, že jsem se neudržel Afričanů. Oni to rozletěj na prvním kiláku, ale já jsem na ně měl, ve druhé půlce jsem stahoval,“ hodnotil 27letý běžec, pohybující se na širokém spektru od desítky až po maraton.

Původem svěřenec Jana Pernici se nyní připravuje sám, pracuje jako stavební technik na městském úřadě v Aši. „Asi nejvíc se směřuju k mistrovskému maratonu, rád bych vyhrál,“ prozradil svůj cíl, potvrzující střídání generací na české vytrvalecké špici.

Patří k ní i Jihočech David Vaš, tady šestý jako druhý Čech za 32:02, se zkušeností z tréninku v Keni i Etiopii. „Já jsem spokojený, mám to tady rád. Ale nepovažuju se za rychlíka, mířím hlavně na maraton. V Praze a pak na konci roku ve Valencii,“ usmíval se. Hned za ním (32:26) doběhl český maratonský šampion z před dvou let Martin Edlman ze Slavie. „Všechno jde podle plánu, taky cílím hlavně na maraton,“ dodal. Jeho bratr-dvojče Tomáš se naopak trápí nicneděláním po operaci ostruhy na patě, ale povzbudil ho a snad se opět brzy dotáhne.

Za ním následovala trojka, ano, už veteránů, 40+ mají Kamil Krunka (32:28), Jan Kohut (32:40) i Petr Pechek (32:49), ten tu vyhrál před šestnácti lety v čase jen o 33 vteřin lepším. Skvělí byli i další – loňský pokořitel rekordu 50+ Jiří Miler zůstal o minutu horší až třetí padesátník za nejlepším Ladislavem Kučerou (33:13). 60+ František Buřil dal pod 40 – 39:09 a 70+ Miloš Smrčka i po drsném pádu v úvodu s odřeninami 41:14. „Není důležité zúčastnit se, ale přežít,“ přidal své motto.

Uznání si zasloužili i nejstarší účastníci 83letý Jan Svoboda (1:05:04) a 76letá Věra Krakorová (58:17), která na stupních připomenula otce zakladatele závodu Jardu Kvačka, hrdinného člena RAF za druhé světové války. Též nutno ocenit pořadatele, že s prize-money tady stále myslí i na nejlepší (tři) ve věkových kategoriích, to nebývá zvykem. Celkem se rozdělilo 60 000 Kč.

V nejstarších ženách získala odměnu Karla Mališová (53:19) při svém rekordním 25. startu. A Kristýna Mäki-Sasínek (33:58) jako nejlepší Češka, třetí absolutně, přidala i traťový rekord v kategorii 35-44 let, na ten tuzemský Evy Vrabcové nedosáhla jen o sedm vteřin. Překonala ho však vítězka Valentine Jebetová z Keni (33:35) a maďarského Benedek teamu. Ale těsně už ne druhá Loise Kiarieová (33:54) odtamtéž.

Mäki,„Při rozklusání se mi zdál vítr superstrašný. Ale běžela jsem s kluky, hlídala si první pětku a šlo to. Věděla jsem, že musím zrychlit na otočce. S druhou Keňankou jsem běžela do sedmého kilometru, ta první utekla hned, s ní jsem nechtěla riskovat, že se úplně vyndám. Jsem spokojená, šla jsem závod z plného tréninku,“ povídala. „Zaměřuju se pořád hlavně na dráhovou sezonu, ale mimo ni nejspíš stihnu i víc silnice,“ svěřila plány Mäki, dosud se blýskající právě spíše na dráze včetně olympiád a Diamantových lig. Ale pozor, loni už zvládla Grand Prix v Praze za 34:19 i Běchovice za 34:30 a před čtyřmi lety ústecký půlmaraton za 1:13:57. „Já jsem na to měkkej,“ připustil manžel Filip Sasínek, zůstávající věrný kratší práci na dráze a zde poctivě zastávající roli otce.

A jen smutně přihlížela její potenciální soupeřka Moira Stewartová. „Skoro půl roku jsem zraněná. Ráda bych tady běžela, ale i tyhle stavy k tomu patří, musím to překonat,“ řekla.

Soutěž čtyřčlenných týmů (s jednou ženou) vyhráli Jerono – Matěj Zima, Michal Šandera, Stanislav Zacha a Veronika Mádlová, v součtu časů o sedmnáct minut lepší než Kohutův Fénix Blansko. Nejlepším běžci přímo z Peček se stali Pavel Krejčí (39:33), který celý den lítal jako pořadatel, a Eliška Karafiátová (43:24).

A zaslouží se připomenout i oceněné „šestnácteráky“, běžce s 16 účastmi – tedy stejným počtem jako Kvačkem. Zařadili se mezi ně Leoš Pelouch, Vladimír Chvátal, Vladimír Kára a Libor Vavák. A jako obvykle tu v parku běhala spousta dětí na tratích od 60 do 1609 metrů.

Za rok se běží Pečky v sobotu 13. března.

Kompletní výsledky jsou zde.

Loňská reportáž je tady.

Foto: Nikola Hamsová