Nizozemský Hulst aplaudoval duhovému parádemarši oranžového Van der Poela do cyklokrosové historie. Boroš dojel čtrnáctý

Na tuhle chvíli se čekalo už dlouho. A ona přišla podle očekávání. Už při průjezdu prvním okruhem šlehaly k nebi gejzíry oranžových papírků. Mathieu van der Poel kroužil tratí po valech podél kanálu, přes pontonové mosty a pod větrným mlýnem jako na nedělní vyjížďce. Jen místy proložené svižnějšími úseky. Alespoň tak to vypadalo oproti ostatním. Přestože tady se jelo mistrovství světa… Cílem projel s ronaldovským triumfálním gólovým gestem.

Van der Poel tu v 31 letech patrně uzavřel svůj cyklokrosový účet. Vyhrál osmý titul (z toho dva získal v Táboře 15 a 24, má deset medailí 8-1-1), čímž překonal Erika de Vlaemincka, a vyrovnal Marianne Vos. Duhový trikot navlékl podesáté, má jeden na silnici a jeden na gravelu, chybí mu stále jen ten na horském kole. Celkem má 15 medailí z cyklistických světových šampionátů s elitou, 19 včetně juniorů. Vyhrál 182 závodů, tohle číslo možná ještě navýší…

„Když jsem začal jezdit na kole, byl to můj sen stát se mistrem světa. Teď mám nejvíc titulů všech dob, to je neuvěřitelné,“ prohlásil dojatě. „Navíc se mi to povedlo ve své vlastní zemi. Ve Španělsku děláme různá gesta po sprintech, tohle Ronaldovo ´Siuu´ se používá nejčastěji. Nastal čas ho tady udělat,“ vysvětloval.

Byl to jeho nejlepší výkon sezony? „To se těžko říká. Asi minulý týden jsem se cítil ještě silnější. Snažil jsem se tady zvládnout co nejlíp svoje kolo, abych si byl jistý, že nepřijde defekt. Udělal jsem, co jsem musel, a jsem velmi šťastný, že to vyšlo.“ Co to znamená pro budoucnost? „Mám čas si to rozmyslet, než bude cyklokros zase za rohem,“ dodal. A pak ještě stačil převzít dárek od nizozemského krále Willema-Alexandra, extra duhový dres s číslem 8, počtem jeho světových cyklokrosových titulů. „Je to král krosů, přitom tak skromný muž. Viděli jsme tady na naši půdě sportovní historii, jsme na něj neuvěřitelně hrdí,“ prohlásil panovník.

Slunce nesvítilo, ale bylo ještě větší teplo (8 C), povrch v zatáčkách trati mezi kanály povolil. Na start se postavil menší počet závodníků podobně jako žen (31) tady jen 45. Van der Poel odjel hned po startu spolu s Tiborem del Grossem, jak jsme zvyklí z posledních závodů. Udržel se jich podle očekávání ještě Thibau Nys. Ale Van der Poel za chvilku odjel lehce sám, ve třetí minutě. Del Grosso se vozil za Nysem, měl lepší prudké výjezdy, ale na špici nespěchal, aby přispěl snazšímu načítání náskoku MVDP na čele. 

O čtvrtou pozici jeli zpočátku veteráni Michael Vanthourenhout, který se vrátil po nemoci, kdy chyběl poslední tři světové poháry, dále evropský šampion Toon Aerts a nizozemský bard Lars van der Haar, končící letos kariéru. Až ve čtvrtém z osmi kol je dotáhla větší skupina v čele Felipe Ortsem Lloretem.

V polovině měl Van der Poel náskok 40 vteřin na Del Grossa s Nysem a minutu na zbytek pole. Každým dalším kolem náskok narůstal. Král jel perfektně soustředěný, s drtivou jistotou a neúnavnou silou…

Do posledních dvou kol odjeli druhý Nys a čtvrtý Orts, třetí Del Grosso začal mít problémy a protahoval záda. Ale Nyse znovu dojel. A v posledním stoupáku mu znovu zmizel, protože vyjel až nahoru, kdežto Nys slezl. Dvojnásobný mistr světa do 23 let tak vstoupil mezi elitu hned stříbrem (-35). Nys má opět bronz (-46), spurt skupiny „zbytku světa“ vyhrál nakonec domácí Joris Nieuwenhuis před italským mistrem Filippem Fontanou (oba -55).

„Jsem rád, že jsme odjeli my tři, tím se závod zjednodušil. Snažil jsem se následovat Mathieua, ale byl silný. S Thibauem jsme se pak střídali, každý byl lepší chvilku. Ke konci začalo trochu pršet a já měl výhodu lepšího vzorku pneumatik,“ řekl Del Grosso. „Ano, už jsem nestihl vyměnit materiál a neměl jsem riskovat. Udělal jsem chybu v závěru, ale ten rozdíl byl těsný. Neztratil jsem tak titul mistra světa, ten dres dnes nebyl k mání, s tím můžu žít,“ potvrdil Nys.

Michael Boroš dojel čtrnáctý (-2:15), což odpovídá zhruba jeho letošní výkonnosti. Za sebou nechal 19. Van der Haara nebo 21. Camerona Masona i překvapivě až 27. Nielse Vandeputteho. „Dal jsem do závodu všechno. Desítka byla vysněná, ale skupina vpředu byla trošku silnější a nedokázal jsem se do ní dotáhnout. Celá sezona byla suchá, tak jsme si na závěr užili trošku bahna. Podoba nedělního okruhu, kdy v závěru pršelo a trať se rozmočila, byla fajn,“ hodnotil závod jediný český reprezentant mezi elitou.

Po sobotním posvícení přišel nedělní půst…

Alespoň tak to vypadalo u stolu českých cyklokrosařů na mistrovství světa v nizozemském Hulstu. Šestici juniorů a žen do 23 let se nepodařilo naplnit reálné ambice.

Nejprve přidal další nizozemské zlato Delano Heeren, 16letý chlapec teprve prvním rokem mezi juniory, který už měl nejcennější medaili i z týmové štafety. Přitom ve světovém poháru dojel zatím jen nejlíp druhý v Koksijde. Tady využil dvou pádů dosud vedoucího Filippa Grigoliniho z Itálie. V cíli pak ocenil v objetí velkou dvouletou podporu a starost Bobbyho Traksela, bývalého cyklisty, mj. vítěze Kuurne-Brusel-Kuurne 2010, a nyní experta Eurosportu.

Čeští junioři nedosáhli na vytouženou a snad i reálnou desítku. Domácí mistr Antonín John dojel po dvou dnech v posteli s nemocí až 23. (-2:35). „Doufal jsem, že mě zdravotní problémy neovlivní, ale nebylo to tak. Moje příprava měla daleko k optimální podobě. Jel jsem, co bylo v mých silách,“ prohlásil. Až za ním byl 32. David Svoboda (-3:09), pak 41. jeho bratr Eduard John (-4:22) a třetí od konce 49. Tadeáš Pazourek (-5:35).

Mezi ženami do 23 let dlouho vedla slovenská naděje Viktória Chladoňová, už členka silniční stáje Visma/Lease a bike, jejíž teta Anna Pichrtová reprezentovala Česko v olympijském maratonu v Aténách 2004. Jenže v závěru ji předjela technicky lepší další nizozemská „zlatice“ Leonie Bentveld, která už jezdí stabilně top 10 ve světovém poháru a v předchozích letech byla dvakrát bronzová U23. „Bylo těžké vydržet celý závod soustředěná a v závěru ještě přidat. Ale věřila jsem si, protože jsem viděla, že jsem z kopce lepší. Přesto jsem to riskovala jako Puck Pieterse: všechno nebo nic,“ řekla. Třetí skončila Célia Gery z Francie, ta už se tam – mezi elitní ženy – dere taky.

Češky přijely za sebou 19. (-3:29) Kateřina Hladíková a 20. (-3:46) Amálie Gottwaldová. „Jsem zklamaná. Trať byla hodně náročná. Odstartovala jsem poslední, těžko jsem se probojovávala dopředu. První dvě kola se mi jelo fakt špatně. V technice jsem na tom byla dobře, ale bohužel jsem měla špatný den. To si člověk nevybere. Jsem pyšná, že jsem bojovala až do cíle,“ hodnotila Hladíková.

Příští rok se koná mistrovství světa v belgickém Ostende, Hulst kandiduje znovu pro rok 2032.

Kompletní výsledky ze šampionátu najdete na www.uci.org

foto: UCI, Filip Bezděk

Medailová tabulka MS

Nizozemsko 5-2-2

Belgie 1-0-3

Česko 1-0-1

Francie 0-2-1

Itálie 0-2-0

Slovensko 0-1-0