Sierre-Zinal stvrdil proměnu trailového běhu. Afričané míří dobýt hory…
Sdílet
Sierre-Zinal, jeden z monumentů běžeckého trailu, letos mění historii tohoto sportu. Poprvé za 52 let zvítězili dva afričtí běžci, Keňané. O tom, že vládnou silnici už léta není pochyb. O atletických stadionech nemluvě, v horách však stále měli šanci i evropští běžci či Američané. Tato éra končí.
Golden World Trail Series je nejvýznamnější sérií trailových běhů v tom pravém slova smyslu. Tedy stále ještě běžeckých, koná se na tratích mezi 20 km až maratonem. Ještě to není předlouhý ultra a zase ani velestrmý skyrace. Zkrátka běh v přírodě, povětšinou v horách.
GWTS mívá od roku 2018 obvykle po celém světě osm závodů a jeden finálový podnik navíc. Z nich některé zůstávají – jako Zegama nebo právě Sierre-Zinal – jiné se obměňují – jako letos nová Čínská zeď, mexický Tepec trail nebo Pitztal. Afričané se objevovali spíše nepravidelně. Před dvěma lety se však sem zacílil tým Run2gether rakouského běžce a manažera Thomase Krejciho v čele s Keňany Patrickem Kipngenem a Philemonem Kiriagem.
Na nich se dalo sledovat, jak se v horském terénu učí běhat na špičkové úrovni, o výkonnosti žádné pochyby. Lépe se jim stále dařilo v závodech profilově spíše běhavějších než s náročnými technickými pasážemi nebo v zimě a dešti. Joyce Njeruová už loni získala celkové prvenství v GTWS. Letos přibyl druhý tým Salomon Milimani, jeho členka Caroline Kimutaiová vyhrála hned ve svém prvním startu v terénu v Číně. Tam už přišel také keňský double s Kipngenem. Ano, jde i o peníze a jistě víc Afričanům, letos je na prize-money celkem opět 300 000 dolarů, v přepočtu přes 6 milionů korun.
Sierre-Zinal je ikonou trialového běhu. Běhá se už od roku 1974 v údolí Val d´Anniviers s výhledem na pět úžasných čtyřtisícovek Weisshorn, Zinalrothorn, Obergabelhorn, Dante Blanche a Matterhorn. Trať vede ze Sierre v údolí v 560 metrů přes Nevu (2424 m) do Zinalu v 1680 metrech, celkem 31 kilometrů s 2200 metry nahoru a 1100 dolů. Letos kromě 193 elitních běžců vyslyšelo výzvu dalších téměř sedm tisíc milovníků hor a běhu, kteří vyráželi na trať po vlnách už od 4.45 ráno. A stali se tak součástí tedy přelomového 52. ročníku.
Mezi muži obsadila stupně vítězů rovnou keňská trojka z Run2together: Kiriago, Kipngeno, Michael Saoli. Čtvrtý doběhl senzačně 30letý švýcarský triatlonista Adrien Briffod, účastník olympiády v Paříži a seriálu mistrovství světa, loni tu byl místní hrdina čtyřicátý, letos dlouho vedl. Pátý zůstal další Keňan Machoka. „Vyhrál jsem tady podruhé, mým cílem je vyhrát všechny významné traily,“ řekl v cíli snad bezelstně Philemon Kiriago. Jeho slova však zní hrozivě, minimálně pro všechny neafrické horské běžce. Před dvěma lety tu vyhrál, loni podlehl ještě o krok ve finiši Jornetovi…
Mezi ženami vedla od startu Kimutaiová, v náběhu do druhého stoupání se před ní dostala obhájkyně Jocelyne Chipngenová a udržela ho, byť těsně, až do cíle. Třetí místo získala Katie Schiedová, americká dvojnásobná vítězka UTMB Mont Blanc. Jediná česká vlaječka mezi elitou Hana Švestková doběhla 32. za 3:25 (loni 23. za 3:23). „Pocitově určitě lepší než loni, křečovačka mě dostihla až na cílovém asfaltu v Zinalu. Ale byla tu větší konkurence, atmosféra opravdu úžasná,“ hodnotila zážitek 42letá veterinářka a máma čtyř dětí z Račího údolí pod Králickým Sněžníkem, členka českého medailového družstva z mistrovství světa v horském běhu v Argentině.
Do prachu kronik (ne)zapadají i české zápisy na Sierre-Zinal. Mezi vítěze se tu dokázal zapsat Martin Horáček v roce 1997 a Anna Pichrtová je se čtyřmi triumfy (2006-09) nejlepší ženou všech dob. Protože Maude Mathysová, letos čtvrtá, která vyhrála taky čtyřikrát, běžela za covidu dvakrát na zkrácené trati. Navíc její best of time (2:54:26) by ještě stačil i letos na výhru!
Robert Krupička tady doběhl dvakrát druhý a dvakrát třetí, kdy se naháněl s legendárním Kilianem Jornetem – rekordmanem s deseti vítězstvími a loni zaběhnutým nejlepším časem (2:25:34), který českého soka zmiňuje i ve své knize. „On ale tehdy s delšími traily teprve začínal,“ vzpomíná skromně Krupička, dnes učitel tělocviku na obchodní akademii v Chocni. Jeho zdejší nejlepší čas 2:34:29 by i letos vydal na osmé místo – dokonce před Elhousinem Ellazaouim, marockým vítězem celé loňské GTWS, který snad symbolicky běhá v JOrnetově značce Nnormal.
Takže velká výzva pro nastupující českou generaci Michala Šmahela, Jáchyma Kováře nebo Barboru Bukovjanou! Tím spíš, když kompletní GTWS už třetím rokem běží na Eurosportu, kde se objevují i sestřihy dalších trialových běhů ze série UTMB.
Golden Trail World Series 2025
Kóbe 21 km: 1. Kipngeno (Keňa) a Alonsová (Španělsko)
Čínská zeď 24 km: 1. Kipngeno a Kimutaiová (oba Keňa)
Golfo dell Isola 26 km: 1. Kiriago (Keňa) a Floreaová (Rumunsko)
Zegama 42 km: 1. Elazzaoui (Maroko) a Alonsová (Španělsko)
Broken Arrow – Squaw Valley 22 km: 1. Elazzaoui (Maroko) a Njeruová (Keňa)
Tepec 32 km: 1. Elazzaoui (Maroko) a Gregoryová (USA)
Pitztal 20 km: 1. Kibett (Keňa) a Langová (VB)
Sierre-Zinal 31 km: 1. Kiriago a Chepngenová (oba Keňa)
finále Lago di Ladro 9.-12. 10. (prolog cca 9 km + hlavní závod 22 km)
Průběžné pořadí před finále
Muži: 1. Elazzaoui 600 bodů, 2. Kipngeno 588, 3. Kiriago 588, 4. Saoli 498, 5. Pattis (Itálie) 470, 6. Stack (USA) 453.
Ženy: 1. Floreaová 576, 2. Alonsová 566, 3. Osaová (Španělsko) 540, 4. Njeruová 538, 5. Kimutaiová 532, 6. Gregoryová 481.
Foto: Golden Trail World Series/Mathis Decroux
