Jak trilogie 1000 Miles Adventures objevila hvězdu

Ani olympijské kruhy v Paříži, wimbledonská tráva nebo fotbalové Euro-areny neobjevily sportovní Hvězdu roku 2024 Prahy 14. Zazářila ve svitu hvězd skutečných během čtrnáctidenního putování divočinou na 1000 Miles Adventures ze Slovenska do Česka. Milan Holuška ho zvládl už třetím rokem, pokaždé jinak. Poprvé po svých, podruhé na koloběžce a teď na kole.

„Nejsem žádný sportovec, před čtyřmi lety jsem vážil 115 kilo a rozhodl se s tím něco dělat. Začalo mě bavit chodit, trochu jezdit i na kole. Najednou jsem nevěděl, co s energií,“ vrací se na začátek své „kariéry“ manažer firmy Purum a provozní šéf komunitního centra Plechárna na Černém Mostě, kde také už léta bydlí. Nyní 50letý chlapík s dlouhým plnovousem a hromadou nezapomenutelných zážitků. Vítěz ankety na základě hlasů široké veřejnosti občanů Prahy 14.

Znáš 1000 mil?, zeptal se ho tehdy před časem kamarád. Co to je?, odvětil nic netušíc. Jen co si přečetl pár článků a shlédnul videa legendárního podniku Jana Kopky, non stop závodu bez podpory, začal se na něj připravovat. A pár minut po novém roce 2021 se přihlásil. „Když jsem viděl ty výkony na kole, vůbec jsem si na ně netroufal. Ale doufal jsem, že pěšky to zmáknu.“ V rámci přípravy naběhal v Teribearu, dobročinném projektu Terezy Maxové, 1376 km a obsadil druhé místo…

Podivné covidové události pozměnily i trasu 1000 Miles, která zůstala jen na českém území. „Došel jsem do půlky (oficiální kategorie, pozn. aut.) a bylo to na seznámenou tak akorát,“ říká. Ve fotoknize, kterou mu s láskou připravuje rok co rok maminka, ukazuje data: 597,3 km s převýšením 12 280 metrů, 111 hodin chůze, celkem 10 dní na cestě. Za plnou porcí vyrazil znovu už za rok.

Trasa vede tradičně z Nové Sedlice na východní slovenské hranici se Zakarpatskou Ukrajinou až do Třebeně u Chebu. „Jako pěšák musíš propojit 22 bodů, ale mezi nimi si vybíráš, kudy půjdeš. Spíš a jíš, jak chceš, jen nesmíš přijmout cizí pomoc,“ ukazuje. Tahle štrapáce mu zabrala dvaadvacet dní. Absolvoval 1246, 6 km s převýšením téměř 22 000 metrů nahoru i dolů. Skončil třetí. Nejlepší ultraběžec byl rychlejší… o deset dní.

V závěru pouti se seznámil a její část prošel s koloběžkářem Tomášem Votrubou. O motivaci na další rok bylo postaráno. Sehnal si stroj, ladil jeho součásti včetně implementace gravelových beranů, poctivě trénoval v terénu včetně výšlapu na Sněžku. A 1000 mil 2023 pak vyhrál, dokonce v traťovém rekordu (14 dní, 24 minut). „Byla to nádhera i divočina.

Půlhodinové sjezdy pustinou, kde jsem slyšel medvědy a málem se srazil se stádem jelenů,“ vzpomíná. V cíli pak zatoužil po zeleném dresu, který si zaslouží hrdinové absolvující celou trilogii. Ano, bylo třeba se vydat na trať i na kole…

„Pořídil jsem si pořádného Canyona, začal trénovat a sbírat další informace,“ vzpomíná. Loni v červenci zvolil severní verzi trasy. „Neměl jsem ambice na rekordy, měl jsem svůj cíl dokončit. Za tři roky to dokázalo jen pár lidí,“ dodává. Zabralo mu to opět čtrnáct dní, na rekordní šestidenní výsledek vítěze Dana Polmana vzhlíží jako na mimozemský.

Na kole je třeba řídit se přesně podle navigace a trackeru. Obvykle byl v sedle a na nohou sedm až jedenáct hodin, v průměru najel 110 km za den, mnohdy skutečně cestou necestou. Proto byl rád, že zvolil pedály pro běžné boty, ne sportovní nášlapy. Spal v hamace, s sebou vezl jen sedm kilo nejnutnější výbavy včetně konopné masti Kamzík chladivé i hřejivé. Rád si dal pivo a jen těžko se doptával po oblíbených játrech. „Už jsem věděl, co mě čeká. Nic mě nepřekvapilo, i když přišly i pády, opravy kola, jízda v dešti. Jen na chvíli se objevil stesk po rodině a mých dvou psech, stafordšírských bulteriérech. Ale jinak jsem si to užíval. Času sám se sebou, s přírodou, západy a východy slunce. Cesta byla cíl,“ vypráví a hrdě ukazuje získané finišerské trikoty.

„Všichni mi říkali, že pěšky to je nejhorší, já se ale takhle cítil nejlíp. S kolem už máš hodně závodní pocity, aniž bys třeba chtěl. Možná nejlepší výsledek jsem dosáhl na koloběžce, protože to je někde mezi,“ srovnává. A co chystá dál? „Čekám na impuls. Tady už mám nejspíš uzavřeno, dvojnásobná varianta 2020 mil mě už neláká,“ krčí rameny.

Foto: archiv Milana Holušky

Reportáž z vyhlášení ankety Sportovec roku Prahy 14 je zde.