Běhy

Po cestách a trailech ve staletých bučinách… Tak se běhá Krosový pohár ve Voděradech

Tomáš Nohejl 1. 5. 2025

V rámci poznávacích běžeckých výprav do přírody tuhle destinaci nemůžete minout. Náramně byste se ochudili. Voděradské bučiny jsou tradiční zastávkou Krosového poháru a letos se poprvé přesunuly z podzimního termínu do jara, aby osvěžily kulisy. Povedlo se!

Přímo národní přírodní rezervace leží v na až na podrobnější ohledání interesantní krajině na (jiho)východ od metropole, do hodinky cesty i ze západních částí. Rozsáhlý lesní komplex (684 hektarů) na pravém břehu Jevanského potoka s vrchem Kobylou (501 m) tvoří převážně až staleté buky, duby a habry, v jejichž korunách hnízdí datli, výři nebo i jestřábi, najdete tu 30 druhů brouků z červeného seznamu. Lesnická fakulta ČZU používá les jako naukový objekt, však se tu pilně hospodaří už od 18. století. Narazíte tu také na unikátní geomorfologické útvary jako třeba kamenné moře. Ze zdejšího žulového lomu Kaménka pochází základní stavební kámen Národního divadla.

Takový delší naučný úvod slouží k představě o trase. Celá i ta nejdelší (15, 10 a 5 km) je vedená ve stínu lesa. Zčásti po zpevněných šotolinových nebo kamenitých cestách, ale dosti též po měkkých lesních stezkách, ať už s podrostem nebo přes kořeny. A profilově stále nahoru dolů, patnáctka s převýšením 345 metrů, až donekonečna doprava doleva, k tomu dva přeskoky potoka (nebo brody pro někoho…). Prostě makačka, kde si nevydechnete delším stabilním tempem. A už se opravdu těšíte do cíle na břehu Voděradského rybníka – a následnou osvěžující koupel.

I když letos, kdy se běželo sice už počtvrté na téměř stejné trati, tak poprvé na jaře, bylo vcelku frišno – ideálně na vlastní běh, ale už ne tolik na zasloužené vyhřívání se na sluníčku. Změna proměnila barvu přírody a pořadatelé ponechali až do poslední chvíle účastníky v napětí, zda stihnou zavézt občerstvovačku. Lesáci si na poslední chvíli navymýšleli, znáte tuhle sortu… Ale stihlo se, i když na jedno ze dvou míst putovaly barely na zádech v batohu.

Užilo si přes 260 běžců, k tomu více než stovka dětí, které startují až na závěr programu. A při vašem vlastním závodě vám je tu ohlídají. „Rozložení na délky (15 km – 102, 10 km – 105, 5 km – 56, pozn. aut.) se postupně vyrovnává směrem k delším. Máme okolo osmi desítek účastníků kompletního kalendáře, těch si vážíme nejvíc. Ale jsme rádi i za ty nové, kteří se stále objevují,“ hodnotí Jan Kalkus, šéf o závodním dnu obvykle desetičlenného pořadatelského týmu.

Absolutní výsledky, tím spíš v kombinaci s terénem, nejsou zásadní. Spíš pocit běžecko-závodní sounáležitosti, však víte. Michael Dobiáš, majitel Trailpointu sužovaný nemocemi, aspoň fotil. Pro úplnost samozřejmě nesmějí chybět: Královskou patnáctku vyhráli Zbyněk Kudrna (1:00:16) a Klára Krčilová (1:11:16). Na desítce byli nejlepší Tomáš Landgráf (47:44) a Johanka Kolátorová (51:25). Pětce vládli Čeněk Horecký (21:11) a Tereza Šimková (23:53). K vidění byla řada dalších pozoruhodných výkonů, zejména v podání známých veteránů, třeba hnedle táty vítězky pětky Pavla Šimka (vítěz 50+ na 10 km za 49:16, celkově osmý), nebo domácího Zdeňka Becka (vítěz 50+ na 15 km za 1:11, taky celkově osmý) – ten běžel den předtím Maloskalský půlmaraton a o další neděli ho čeká pražský maraton. Domů do Jevan si doklusnul…

Osmý ročník Krosového poháru nabízí stále pět tradičních závodů okolo Prahy, všechny i v dojezdu autobusem nebo vlakem. Po úvodních brdských Řevnicích čeká teď 22. 6. pikovická Sázava, pak na podzim 14. 9. Kokořín a 19. 10. ve Skokovech mezi skalkami Českého ráje. „Je to nejlepší akční rádius. Uvažujeme o dalších lokalitách, ale zatím jsme nenašli jednoznačně takovou, kam bychom se rozšířili. Ale nebráníme se tomu,“ dodává Kalkus. Prozatím ho překvapil až nečekaný ohlas nové jarní nesoutěžní Řípské výzvy.

Kompletní výsledky jsou zde.