Teď se vám členství ve svazu nevyplatí, přiznávám. Ale chceme to brzy změnit a získat všechny cyklisty, říká nový šéf svazu David Průša

Kdo je nový prezident Českého svazu cyklistiky? Pražský advokát (a bikrosař) David Průša se ve funkcionářském zákulisí pohybuje již mnoho let, přesto zůstal on i jeho názory širší veřejnosti poměrně neznámé. Pokusíme se ho proto představit v obsáhlejším rozhovoru.

Jaké jste učinil první kroky za pár dní v nové pozici?
Jsou ryze administrativní, zapsání všech změn do rejstříků i mezinárodních organizací. Pak také rezignace na všechny mé ostatní funkce v Českém svazu cyklistiky. To znamená hlavně na předsedu komise BMX. Byť stanovy nezakazují kumulaci funkcí, já si myslím, že je to vždycky špatně. Navíc by to zavánělo i protežováním některé disciplíny, a to si nechci dovolit. Chci být jako Petr Marek naddisciplínovým prezidentem. Budu všem měřit stejným metrem. Byť podotýkám, že BMX se budu muset zpočátku věnovat víc, protože jsem ho vedl několik let a vzhledem k okolnostem tedy musím to vedení někomu předat.

Jak by to mělo proběhnout?
Byl jsem i administrátorem závodu, tím, kdo obsluhoval čipový systém, a vyvíjel software pro obsluhu závodů. Jinými slovy budu muset nového administrátora zaškolit, ne mu jen předat dekodér. Myslím si, že to potrvá půl roku. Potom se budu moci věnovat plnohodnotně a nastejno všem disciplínám. Dovolím si požádat o trpělivost, opravdu to nelze udělat ze dne na den.

Chcete být spíše vizionářem, který něco mění a tvoří, nebo v dobrém slova smyslu správcem agendy a provozu?
Vizionářem, protože si myslím, že cyklistika naplno nevyužívá svůj potenciál a taky se mění doba. Což platí pro všechny obory, říkám to i kolegům v advokacii. Je třeba se na svět dívat očima mladých lidí. V jejich pohledu převládají sociální sítě, online komunikace, analyzování dat a výsledků. Chtěl bych, aby svaz na tyto moderní trendy nastoupil, a stal se atraktivnějším i pro mladší lidi. Kdo chvíli stál, stojí opodál, říká jedno přísloví. A to si my nemůžeme dovolit.

Jak to chcete provést?
Chci, aby svaz zastřešoval nejen sportovce, ale celé cyklistické hnutí. Pro nás je velkým vzorem British cycling. Také dokázali získat hobby jezdce a dostat je pod svá křídla. V tom máme velké rezervy, i když už jsme s Petrem (Markem) nějaký projekt na tomto poli, jak sblížit oba světy, chystali. To je jeden z úkolů, který chci dotáhnout do konce i za něj…

Váš předchůdce Petr Marek ani vy jste do voleb neměli protikandidáta, tedy jste vlastně „zbyli“, ne že byste vyhráli jako nejsilnější uchazeči. Co to vypovídá o cyklistice, má málo lídrů, proč ji nikdo nechce vést?
Lámu si tím hlavu také, od 29/11 jsem zůstal jediným kandidátem. Ale ta funkce je čestná, neplacená a vyžaduje hodně času. Já svaz statutárně řídím pár měsíců a v závěru roku to vyžadovalo trávit na svazu dva až tři dny v týdnu. To může být jeden z limitů.

Ale třeba fotbal si pro posledního aktuálního předsedu Fouska v rozpočtu našel plat, aby se mu mohl věnovat naplno.
Já sám se uživím advokacií, kterou teď musím jen omezit. Nebudu ale teď tu otázku sám za sebe zvedat, nechám ji do budoucna.

Co tedy ještě omezuje výběr uchazečů?
Dalším omezením může být práce s velkými dotačními penězi. Musíte ten systém znát, jinak to zavání velkým průšvihem. Odpovídáte za chod státní organizace a musíte vědět, co podepisujete. Podívejte se na velké svazy, které se v minulosti i teď dostaly nejen pod drobnohled veřejnosti, ale i orgánů činných v trestním řízení. To může spoustu lidí odradit. Nic za to nemáte a ještě riskujete. To vše si dáváte na misky vah, když se rozhodujete, zda budete o funkci usilovat. Já jsem to vzal jako logický krok jisté návaznosti na roli viceprezidenta, ale i tak jsem všechno hodně zvažoval. Jsem obhájce v trestních věcech, takže dokážu pochopit, co si můžu dovolit.

Vraťme se k vašemu týmu spolupracovníků. Jak bude fungovat. Podle mého názoru zvenčí chybí třeba ve vedení cyklistiky více bývalých úspěšných cyklistů, kteří by ji pomohli zkušenostmi, ale i pozitivním sportovním image. Proč?
Rozumím tomu, ale na druhou stranu úplně přesně nevím, zda oni takto chtějí vystupovat a pracovat. Výkonným prvkem svazu jsou komise, které se se svými bývalými závodníky znají nejlíp a komunikují s nimi. Vezměte si například Zdeňka Štybara, který se podílí na přípravě cyklokrosových reprezentantů. Prezident by měl spíše úkolovat komise, aby podobné osobnosti našli a využili k předání zkušeností pro mladší generaci. Máme ve spolupráci se Sazkou projekt více zapojující bývalé hvězdy, ale nechci být ještě příliš konkrétní, začínáme s ním. Co se týká mojí práce, se mnou jsou tady nejvýše dva viceprezidenti, Petr Balogh (šéf cyklokrosu, pozn. aut.) pro sportovní část a Robert Kolář (ze Sazky, stojí za Czech tour, pozn. red.) pro část administrativní, ekonomickou, statutární a můj zástup.

Naopak někteří nedávní funkcionáři v čele s panem Svobodou bývali směrem ven vnímáni pro cyklistiku, řekněme eufemisticky, velmi kontroverzně…
Vnímal jsem to, ale je to minulost. Když fungovaly toky financí přes ministerstvo školství, uměl je pro cyklistiku získat. Systém se změnil směrem k Národní sportovní agentuře, on to i nadále zvládal. Ale pan Svoboda má také svůj věk a na svazu loni koncem června skončil. Nebyl zvolen do prezídia, opustil funkci jednatele marketinku a na činnost svazu nyní nemá žádný vliv, ani se na ni nepodílí.

Jak jste spokojen s prací profesionálního sekretariátu, který by měl vytvořit servis nejen reprezentaci, komisím, ale celé cyklistické veřejnosti?
Máme ekonomický úsek, ten funguje perfektně, dokáže uhlídat rozpočty a procedury okolo. Jsem v každodenním styku s ekonomickou ředitelkou ohledně vývoje cash-flow a financí, aby byl svaz ufinancovatelný, a zajistil všechno, co má.

Jaký je roční rozpočet svazu a jak je strukturovaný, co se týká státních peněz a partnerů?
Rozpočet činí odhadem okolo sto milionů korun ročně. Svaz je z přibližně 95% procent financován z dotací Národní sportovní agentury a jejich tří dotačních programů – reprezentace, talentovaná mládež a organizace sportu neboli rozvoj svazu. Ty jsou striktně dány.

Tak vysoké číslo mě překvapuje, to asi není správný stav, že?
Ano, souhlasím. Občas potřebujete vlastní zdroje a tyto jsou vázané. Tady vnímám největší potenciál svazu. Podařilo se nám sehnat a udržet dva největší partnery Škodu a Sazku, ale snažíme se tady o navýšení. Od prvního ledna jsme přijali změny na marketinkovém úseku, který jsme významně posílili.

Co by to mělo přinést?
Očekáváme, že v době roku nebo dvou navýšíme marketink a sežneme další partnery, abychom dokázali lépe financovat činnost svazu a disciplín podle jejich specifických potřeb i z privátních peněz. Současné státní zdroje, nastavené dle koeficientů a tabulek, nejsme schopni tolik ovlivnit a vylepšit jako ty soukromé. Rádi bychom získali třetího velkého partnera, pak i sponzory jednotlivých disciplín a také promotéra soutěží. ČSC nemá kapacitní sílu na to, aby se stal pořadatelem závodů. Pouze některé jednotlivé disciplíny mají své vlastní promotéry. Chceme, aby ho měla každá, protože i on dokáže získat další prostředky a zvyšovat kvalitu. Jsme před podpisem smlouvy s promotérem českého poháru na silnici mládeže a žen, což by mělo otevřít dveře pro celou silnici. Český pohár mužů několik let partnera nemá, přestože svaz vypisoval výběrová řízení.

Specifikou vašeho managmentu svazu je také sladění více disciplín a zájmů, to má podobné jen Svaz lyžařů. Jak toho chcete dosáhnout, funguje současný model?
Pokud se cyklokros dostane do programu zimních olympijských her, budeme dokonce jediným svazem, který obsazuje obě olympiády. První oblastí jsou pro nás tradiční olympijské disciplíny, kde máme poměrně solidně a pevně daný klíč podle úspěšnosti na velkých akcích za poslední čtyři roky a ještě i míst konání akcí, jak rozdělovat prostředky na jednotlivé komise. Spíš řešíme, jak se postavit k novým disciplínám jako gravelu, enduru, pumptracku a dalším. Víme, že jsou populární mezi veřejností, ale nejsou olympijské, a my na nedostaneme téměř nic. Přestože náklady mají skoro stejné jako ostatní. Hledáme recept. Právě tady bychom měli využít potenciál privátních peněz.

Vycházejme z premisy, že silnice zůstává v cyklistickém světě a svazovém zoomu jedničkou. Souhlasíte?
Přiznám se, že pro mě i pro prezídium svazu je dlouhodobě, tedy nějakých šest sedm let, kdy tam jsem, největším oříškem…

…a není to částečně i právě tím, že se na jejím řízení výrazněji nepodílejí bývalí přední závodníci, jak jsme zmiňovali už dříve?
Zažil jsem už čtyři předsedy komise. On je spíš manažerem a organizátorem a já velké naděje vkládám do toho současného Jakuba Edra. Silnici dobře zná, věnuje se ji léta a je prvním, koho platí svaz (za roli sportovního ředitele, pozn. red.). Jako právník jsem se tomu dlouho bránil, aby zaměstnanec svazu vedl komisi, ale teď názor měním. Málokdo z bývalých závodníků měl zájem stát se předsedou komise v situaci, kdy to není placená funkce a vyžaduje poměrně dost času a úsilí, ale i odpovědnosti. Na druhou stranu osmdesát procent nejdůležitějších věcí silnice řeší celé prezídium, protože je to nejsložitější a ekonomicky nejnáročnější disciplína, zároveň s nejsložitější organizací závodů.

K ní potřebujete silné partnery.
Hodně sázím na úspěšnou spolupráci s novým promotérem, s nimž bychom povýšili naše závody v čele s českým pohárem na vysokou úroveň. To by mělo pomoci sehnat další zdroje na celou silnici, aby byla samofinancovatelná, a zvyšoval se i počet kvalitních závodů. Určitě silnici víc a víc pomáhá prestiž Czech touru. Takový podnik tady dlouhodobě chyběl a Sazka se o něj opravdu stará.

Je tedy Sazka, která se do cyklistiky díky zájmu svému majitele chce více zapojit, tím možným slibovaným důležitým a dosud nejmenovaným promotérem?
Sazka se do cyklistiky více zapojuje. Má v plánu povýšit Czech tour ještě do vyšší kategorie, pomáhá i dalším disciplínám nebo jezdcům, jako je Iveta Miculyčová (freestyle BMX). Má podobného partnera, který by chtěl pozdvihnout český pohár, nechtěl bych všechno nechávat na Sazku. Ve výhledu dvou let bude silnice o kus dál. Je to královská disciplína, musíme se zaměřit na mládež a kvalitní závody. Petr Marek už začal a my v tom budeme pokračovat jednání s Policií ČR, aby se zjednodušila příprava závodů, hlavně kupříkladu v místech, kde se konají opakovaně. Taky pro ně potřebujeme dlouhodobě fungující skupinu dobrovolníků. Máme i možnosti investic, aby svaz pořadatelům zapůjčoval materiál, nedávno jsme třeba koupili vysílačky, které jsou k dispozici. Snížením fixních nákladů zbyde více na posunutí další kvality.

Dalším světovým trendem, projevujícím se nejvíc na silnici, je masivní, možná až genderově přehnaná, podpora ženské cyklistiky. V Česku to až tak silně nevnímám, chystáte nějaký projekt?
Pouštěl jsem si podcasty Ženy v cyklistice a zjistil mnoho dalších zajímavých aktivit, které fungují v klubech. Tady Sport klub Břeclav. Nevnímám, že by se ženy cítily upozaďovány, samy přiznávají, že podmínky už mají stejné nebo téměř stejné jako muži, včetně cen na závodech. Svaz neodděluje mužské a ženské zájmy, jsem zastáncem rovnosti, opravdu jsem nezaznamenal ani ze strany holek nějaké stížnosti. Když se objeví schopný organizátor, dostane stejnou podporu, třeba zapůjčujeme auta od škodovky na závody, ať dělá ženy nebo muže. Diferencujeme pouze podle úrovně, zda se jedná o mistrovství republiky nebo krajský přebor, nemůžeme platit všechno úplně stejně.

Pojďme dál, k horským kolům, která i díky Petru Markovi ještě ne v roli šéfa svazu zaznamenala obrovský boom i výsledkový. Ten poněkud upadá, navíc mu jistě nepomůže chystaná změna podoby světového poháru. Jaké máte představy o zastavení poklesu?
Horská kola má v gesci Josef Dlohoš, dlouho Petrova pravá ruka. Připravuje teď zprávu s požadavky na zachování úrovně českého poháru, která je stabilně vysoká, i rozpočet, protože stále nemáme finální čísla, s čím můžeme počítat. Není to otázka horských kol, ale spíše dalších nových disciplín, která všem tradičním přetahují jezdce. Obavy máme ze změn podoby cross-country v režii Warner Brothers. Systém sice vypadá atraktivně, ale bude velmi drahý. Uzavřel se počet jezdců (15 týmů po 3 jezdcích, k tomu národní kvóty), ale už příští rok se pojede světový pohár na čtyřech kontinentech. Kdo to ufinancuje? Navíc třeba jen pro jednoho závodníka? Většině federací hrozí problémy. Hrozí snížení zájmu o výkonnostní úroveň cross-country, z nichž roste elita, určitě to ovlivní i vývoj dalších disciplín jako je sjezd.

Česká horská kola řeší ještě pro image velmi nepříjemnou událost, soudy okolo olympijské nominace Jitky Čábelické. Jak se causa vyvíjí?
Ještě neskončila. V úterý (21. 1.) máme soud, kdy nás žaluje za poškození dobrého jména. Překvapuje mě to, protože jsem se snažil o smírné řešení, tzv. nulovou variantu i s ohledem na úmrtí Petra Marka… Vždyť i my jako svaz se cítíme řadou jejich výroků poškozeni. Arbitráž navíc dala za pravdu naplnění nominačních kritérií, jak proběhla. Ona to odmítla, tak čekáme, kam to bude pokračovat.

Krátké odbočení ke spíše minoritnímu, ale pro české prostředí veleúspěšnému four-crossu. Přežije?
Můj názor je, že má zenit za sebou. Disciplín je hodně. Kdyby měly být všechny financovány tak, jak si zaslouží, neutáhne to žádná federace…

Ano, pro tu českou visí už mnoho let kruciální investice – velodrom. Teprve po ní má smysl bavit se o ambicích a výsledcích české dráhy. Před covidem se zdála stavba v Brně velmi blízko…
Ano, je blízko, jen na jiném místě. Původní projekt v ulici Hněvkovského padnul, protože tam je záplavová oblast. Na stávajícím velodromu má vyrůst fotbalový stadion, což přimělo město postavit dráhu jinde. Proběhla architektonická soutěž a řeší se kroky už vlastního projektu, stavební řízení. Když nenastane nic mimořádného, měl by dojít do zdárného konce.

Kdy?
Známe tyto procesy v České republice… Ale velodrom je nejblíž, co kdy byl. Máme komplet zdroje z města a režii TJ Favorit Brno. Svaz plní roli dozoru, aby vše odpovídalo pravidlům UCI. Vlastní stavba by mohla zabrat možná dva roky, až se vyřeší procesní záležitosti.

Jak bude vypadat?
Nejlevnější varianta vychází na 1,3 miliardy korun, nebude to úplně úsporná varianta, mohlo by se tam dostat i mistrovství Evropy. Pavel Havránek z Favoritu je ze studií nadšený.

Praha se s variantou přestavby rozloučila?
Projekt v Motole považuji za nerealizovatelný, město tam plánuje stavět atletickou dráhu, na původně chrtím závodišti teď jezdí motokáry. My nechceme v této situaci tříštit pozornost na dva velodromy, Brno má teď k němu nejblíž.

Sportovní ambice dráhy tedy tlumíte?
Ale vůbec ne. Z pohledu manažera nám díky množství disciplín přináší od státu podle výsledků největší prostředky. Máme sedmé místo na olympiádě, k tomu dvanáct sad olympijských medailí, to nemá žádná jiná.

Blíží se nám mistrovství světa v cyklokrosu. Tato disciplína bývala výkladní skříni cyklistiky, což už přes veškerou snahu Petra Balogha a spol. už dávno neplatí. Závody dobrá, ale základna téměř umírá… co s tím? Ve světě se jeho situace také mění, ale na druhou stranu se patrně konečně dočká olympiády.
Nejsem cyklokrosař, ale rád se na něj dívám. Vnímám jakýsi přerod, který tam dlouhodobě probíhá. Z jakési primární speciální disciplíny na doplňkovou, na čemž se podílejí jezdci typu Van der Poela. Na druhou stranu se takhle proměňuje třeba i Michael Boroš, který víc jezdí na silnici. Pokud se nám podaří to takhle pojmout, tak si myslím, že si svoje místo najde.

Na co je potřeba se zaměřit?
Nemám naší cyklokrosové komisi co vytknout. Český pohár má úroveň, v televizi se objevuje, na mistrovství světa posíláme šestnáct závodníků. Cestu si musí najít závodníci, třeba i díky synergii trenérů. Reprezentační kouč cyklokrosu Michal Bednář přece působí v jednom ze dvou našich největších silničních týmů ATT Investments. Ve finále se ty světy protnou, je to na klubech. Musíme je naučit samostatné práci. Pokud si získají více závodníků, naroste nám členská základna, získáme další finance, mohou si dovolit profesionální zázemí. To jsou spojené nádoby.

Máme tady mladé disciplíny a freestylové odnože těch tradičnějších. Mladá generace se tady sice baví sportem, ale klasické struktury a soutěže až tolik nepotřebuje, ani nevyžaduje. Jak je tedy podchytit?
V BMX je freestyle ukotven pevně a díky šestému místu Ivety Miculyčové jako úspěšná olympijská disciplína. Je to ryze individuální záležitost, trénuje si sama, má jednoho trenéra, ani není nutný klub. Dostává ale stejnou podporu jako jiný sport. V BMX dělíme rozpočet přesně na půl mezi race a freestyle. Takhle to je všude ve světě. Celá ta obec není nikde příliš početná. Máme spíš problém v tom, že sice v klubech registrují relativně slušný počet dětí, ty ale nejezdí na závody. Chystá se projekt, který vysvětlí dětem, že i to závodění je vlastně prima a nemusejí se bát nějakého tlaku na výsledek. Abychom je utvářeli i mentálně, co znamená sport v celém záběru.

Zůstaňme tedy u vašeho závodního bikrosu, náročnějšího na sportoviště – dráhy, kam se bude ubírat?
Máme jediné opravdu špičkové sportoviště v Benátkách nad Jizerou. Problém bikrosu spočívá v tom, že nemáme profistáj. Svět nám trochu ujel, doháníme ho a ani o naše nejlepší tam zájem teď není. Výsledky jdou ale nahoru, máme třeba bedny z mistrovství Evropy elity, Marek Neužil je v top ten žebříčku U23. Chystáme tréninkový kemp v sídle UCI v Aigle. Ale pořád si lámu hlavu, jak naděje udržet u sportu profesionálně. Příkladem je Iveta Miculyčová, jde to, jen přenést model do racingového prostředí. Sestavit okolo nejlepších individualit realizační tým a sehnat mu finanční zdroje, aby se mohl sportu věnovat a měl šanci dělat výsledky.

Jsme tedy u členské základny. Podle nejrůznějších výzkumů patří kolo v Česku spolu s během mezi nejpočetněji provozované aktivity. Dokáže to však svaz plně využít? Proč bych měl být jeho členem, když jezdím na kole?
Podle jedné statistiky sedne aspoň jednou týdně na kole 317 tisíc lidí, když nepočítáme ty, co na něm jezdí do práce. Ale za současného stavu se vám členství ve svazu nevyplatí, přiznávám. Svaz má teď okolo devíti tisíc členů. Hledáme model, jak to kde ve světě funguje. Svaz bude muset nabídnout něco navíc, třeba pojištění, vyjížďky s reprezentanty, workshopy, exkluzívní obsah médií, slevy na materiál. Přemýšlíme a hledáme cesty k tomu, co nabídnout hobby jezdcům, aby pro ně bylo členství ve svazu atraktivní. Navíc my jsme historicky přijali opatření, že členem svazu je pouze ten, kdo má mezinárodní licenci. Abychom měli důvěryhodná čísla pro evidenci pro Národní sportovní agenturu. Můžeme ho garantovat.

To jste sami na sebe velmi přísní. Troufám si říct, že nejmasovější odvětví jako fotbal, který uvádí až 360 tisíc registrovaných členů, sem tam nějaká „mrtvá duše“ takhle netrápí…
Hledáme cestu, jak přitáhnout všechny cyklisty. Národní sportovní agentura uznává za člena svazu každého, kdo uhradí roční příspěvek někde okolo 200 až 300 korun. Chceme proto podchytit hobby jezdce a umožnit jim účast na některých závodech. Což by nám mělo přinést větší marketinkový potenciál, zdroje z NSA, ale možná i špičkové závodníky. Chci být prezidentem všech a oba tyhle světy propojit.

Asi sem patří i otázka na sídlo svazu v Motole. Nezasloužili byste si, řekněme, důstojnější prostory. Zase přidám fotbalový příklad, který si po letech postavil na Strahově nový dům díky dotaci z mezinárodních federací.
Rozumím tomu, z venku vypadá ještě hůř než zevnitř. Na druhou stranu jsme na vlastním pozemku a za dva roky splatíme úvěr. A v současné době, kdy preferujeme stavbu velodromu v Brně, nechceme tříštit pozornost v dotačních penězích a rozjíždět druhou stavbu svazového sekretariátu. Opravujeme tu současnou, aby nám ještě nějaký čas vydržela. Máme teď investičně jiné priority.

Jakou máte vy osobně pozici v mezinárodní cyklistické diplomacii, která je zcela jistě důležitá i pro další tuzemské projekty?
S panem prezidentem UCI Lappartientem jsem se potkal jednou loni na mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře. Měl bych ho vidět i teď letos ve Francii, které pořádá a kde by měl oznámit zařazení cyklokrosu na zimní olympiádu v Chamonix 2030. Větší pracovní kontakty mám s Enricem della Casou, šéfem Evropské cyklistické unie UEC a viceprezidentem UCI. Velmi dobré styky z pozice předsedy BMX mám na komisi BMX v UCI. Díky současné funkci hodlám navázat další kontakty o level výš. Ale Česko má výhodu zastoupení v boardu UCI zásluhou Kateřiny Nash, která je pro ně jistě přínosem a mohla by tam pokračovat. Nemyslím si, že bychom měli potenciál obsadit v boardu UCI dvě místa. Další lidé působí ještě v mezinárodních strukturách, Pepa Dlohoš je předsedou komise MTB v UEC.

Zmínil jsem to v úvodu našeho povídání, pro širší veřejnost přece jen nejste osobně tak známý. Můžete, prosím, přiblížit váš cyklistický životopis?
Do roku 1988 jsem jezdil BMX, sledoval jsem i Michala Prokopa od jeho šesti let, kdy ho vozil děda po závodech. Můj táta Tonda Eis byl šéfem pražského cyklistického svazu a já jsem po něm tu funkci v roce 2010 zdědil. Pražský svaz byl pod Pražskou tělovýchovnou unií a neměl samostatnou právní subjektivitu. Já byl právník a táta přišel: Založ nám spolek, sežeň IČO, napiš stanovy… Později povídal, že už ho to tak nebaví, ať to na chvilku přeberu a já mu ve slabé chvilce kývnul, že to zkusím.

V tom samém roce 2010 jste byl zvolen předsedou pražského cyklistického svazu a z této pozice jste automaticky členem výkonného výboru Českého svazu cyklistiky.
Tam mi brzy navrhli, nevzal byste disciplinárku? Jednou dvakrát do roka se sejít a sepsat to? Tak jsem kývnul, ale přišly dopingové causy, první byl Ondra Rybín, a práce přibývalo. Prezídium pak přišlo s tím, že se bouří bikrosové prostředí, že jsem bývalý bikrosař, jestli bych ho na rok nepřevzal. To byl rok 2017 a od té doby se stále hledá trvalejší vedení… Snad se mi podařilo tu disciplínu pozdvihnout. Já jsem procesář, hledám, co je špatně, a jak to napravit. Organizačně, doufám, český BMX nestrádá, naopak v Evropě patří ke špičce.

Tradiční cyklistická otázka na závěr: Kolik máte najeto (za rok)?
Letos nula. Loni na bikrosovém kole asi dva tréninky… V roce 2021 jsem se vsadil s elitními jezdci, že když se někdo dostane na bednu na mistrovství Evropy, já pojedu mistrovství republiky. Eliška Bartůňková skončila třetí a tím mě nominovala. Nemám tolik času, ale teď už mě to nemine oprášit i silničku a při spanilých jízdách na větších akcích se ukázat a dojet do cíle. Kola mám tři – bikrosové, horáka i silnici.

foto: Filip Bezděk, archiv