Kola

Canyon Grail CF SLX 8.0 SL. Exkluzívní špindíra

Tomáš Nohejl 22. 2. 2020

Pokud pomineme nutkání výrobců zvyšovat prodeje, vznikly gravelbiky podle mého názoru z jediného důvodu. Vytvořit stroj, se kterým bude moci biker vyrazit za dobrodružstvím v jakémkoli počasí. Grail CF SLX 8.0 SL je nejvyšším modelem Canyonu, jak to zvládl?

Když je v lese bahna po kolena a z trailového dovádění by se stalo peklo, když jsou silnice posypané štěrkem po zimě a z galusek na karbonových ráfcích bychom domů dovezli hromádku šrotu, když napadne první sníh a na běžky ho ještě není dost. Gravely měly umožnit trénink jako na silnici, jen v horších podmínkách, s trochou obezřetnosti měly přejet kamenitý úsek jinak vyhrazený jen pro MTB, odvést tu špinavou práci za ostatní. Měly.

A pak někdo vyvine karbonový rám, karbonový flexibilní kokpit, přidá k tomu karbonová kola, kliky a luxusní osazení. Cyklisto, utrať čtyři průměrné platy a používej tu osmikilovou věc v těch nejhorších podzimních plískanicích, vždyť k tomu byla původně stvořena! Zkuste to.

Když cenově i technologicky nepočítáme elektrifikovanou verzi se sadou Shimano Ultegra Di2, je náš Grail CF SLX 8.0 SL taky suverénně nejlehčím u Canyonu. Za 7,8 kg by se nestydělo ani leckteré silniční kolo, agresivní tvary už na první pohled dávají najevo, jak se asi pojede. Hodnocení osazení můžeme odbýt jen tak v rychlosti. Výborné, karbonové kliky, čistokrevná sada Force CX1, 160mm kotouče, funkční, spolehlivé a dostatečně robustní.

Přistupuji ke stroji se sadou nářadí, abych naladil posez, přičemž jen tak z legrace zkusím nasednout. Posed by tedy byl naladěn, sám bych to líp netrefil. Někde v zaprášených koutech podvědomí se ozývá myšlenka, že to možná nebyla náhoda, ale jeden z projevů té pověstné technokratické posedlosti Canyonu. Všechno pořád počítat, zkoušet a ladit.

Futuristický kokpit, komfortní záď

Štěrková cesta ani bahýnko letos v lednu na severní Moravě nebyly k mání, místo toho je −10 a na vrstvu uježděného sněhu zrovna napadl prašan. Vydávám se po horské silničce, nejprve mírně z kopce, zezadu přijedou dva skialpinisté a nestačí se divit. „Mysleli jsme, že největší frajeři jsme tady my, ale dneska a na kole…“ Pochvala určitě potěší, a zatímco oni pod kopcem vytahují tulení pásy, já řadím něco lehčího a mizím za zatáčkou.

Změna převodu buď krátkým pohybem dolů, nebo dlouhým pohybem nahoru, jak to funguje u Sram Force, mě po pravdě dvakrát nenadchla. Osobně mám radši dvojici páček. Řazení samotné však probíhá bezchybně. Stejně příkladná je i trakce, na relativně měkkém sněhu drží pláště od Schwalbe znamenitě, v hlubším sněhu se samozřejmě zhoršuje záběr i ovladatelnost, ale na kolo s „berany“ paráda.

A vézt si do kopce jen těch pár karbonových kilogramů, v každém okamžiku jsem měl pocit naprosté efektivity. Kilometry ubíhají a všímám si nesmírně komfortu. Zatímco řídítka sice vypadají jako ze Star Treku, ale nějaký ten otřes se do rukou přece jen přenese, záď vypadá jako desítky jiných a nepřenese se vůbec nic. Přestávám se bát, že uklouznu na ledě a nasazuji pořádné tempo. Pro Graila není nic problém, srdnatě šplhá zasněženou krajinou a fascinuje turisty, běžkaře, skialpinisty a koneckonců i mě.

Vždycky jsem si přál, aby kolo jezdilo v každém terénu a bylo co nejlehčí a nejrychlejší, což se Němcům očividně podařilo. V zimních horách jsou pro Graila jen dva limity. Jestli je cesta prohrnutá, pořád řídíte kolo, ne rolbu, a jestli jste dobře oblečeni. Karbon studí o něco méně než hliník.

Ještě pořádný sjezdík a vyzkoušet brzdy, 160mm kotouče jsou na tuhle kategorii úplně dostačující, když to vyžaduje situace, zmáčknete a stojíte. Jednoduché a příjemné. Vracím se domů kolem lyžařského areálu, najednou mě postihne „blikanec“ – ostatně Tomáš Řepka nevyrostl tak úplně daleko odsud. Řadím nejlehčí 42-42 a po uježděném sněhu to beru do kopce. Jasně, až nahoru jsem nevyjel, ale kousek to šlo a zdaleka jsem si nepřipadal bezmocný. I pár skialpinistů jsem na těch pár metrech předjel. Teď už raději neříkali vůbec nic.

Canyon Grail CF SLX 8.0 SL si určitě nikdo nekoupí jako „zimáka“. Ani jako druhé nebo třetí kolo do stáje. Na to, aby stál v garáži a čekal v pořadí za „ostrými“ biky, je sám příliš lehký, příliš rychlý a také příliš drahý. Graila si pořídí bikeři, kteří mají rádi rychlost, chtějí vyjet efektivně na kopec a nebýt limitováni jen kvalitním povrchem, přitom se z vyjížďky nechtějí vrátit naklepaní jako řízek.