Cyklistika je výběr genetického fondu, říká datový expert a trenér Řehoř z týmu Kasper/crypto4me

Dosud stál trošku ve stínu. Každopádně i s jeho jménem a prací je spojený přerod týmu Kasper/crypto4me v posledních měsících. V prvním rozsáhlém rozhovoru představujeme Aleše Řehoře, 36letého trenéra elitního tuzemského konti týmu. A dodejme předem jasnou charakteristiku, cyklistického trenéra nové generace.

Jak hodnotíte prosincové soustředění ve španělském Calpe, co se podařilo udělat, jak sladit nový tým od matadora Černého po skorojuniory?

Soustředění proběhlo zcela dle představ. Jak správně míříte, podařilo se nám najezdit kvalitní objemy na rovinách i v kopcích, provést laktátové testy pro nastavení tréninkových zón a zhodnocení výkonnosti, přivyknout si na nová kola značky Raymon a dát závodníkům prostor se lépe vzájemně poznat. Záměrně jsme trénovali rozděleni na dvě, někdy i na tři menší skupiny a sestavy jsme pravidelně obměňovali, aby se opravdu všichni mezi sebou vystřídali a nováčci si tak mohli vyslechnout rady od mazáků. 

Obecně se začíná najížděním kilometrů a nabíráním kondice, co to znamená konkrétně? Jak vypadá jeden obyčejný den?

Myslím, že den vrcholového cyklisty není žádné tabu. Ranní aktivace startuje v sedm v podobě procházky nebo výklusu, a základních cvičení na mobilitu, ta byla teď ještě dobrovolná. Následuje společná snídaně v osm, v deset se vyráží na trénink, opoždění se netoleruje, skutečně se vyráží přesně. Trénink zabere zpravidla mezi třemi a šesti hodinami podle plánu a fáze kempu. Po tréninku na závodníky čeká pozdní oběd, lehčí, bohatší na komplexní sacharidy, ale už také maso a ryby pro doplnění bílkovin. Po obědě probíhají masáže, v půl sedmé večer bývá krátký mítink pro zhodnocení dne a popsání následujícího programu. Ten se někdy střídá se společnou posilovnou, nebo kompenzačními cvičeními. Na nich bývá i týmový doktor Evžen Rašev, aby probral se závodníky případné dekompenzace pohybového aparátu po dlouhých trénincích.

Jak dopadly výsledky laktátových testů ve srovnání s loňskem? Jsou obecně lepší u těch, kteří se u vás připravují celou dobu?

Zkušený trenér cyklistiky ví, že oscilace ve výkonnosti u profesionálních a vrcholových cyklistů je podstatně vyšší, než je tomu u hobíků, kteří ji mají plošší. Je dobré si také připomenout fázi roku. Listopad byl zaměřený na obecnou vytrvalost, která se získává turistikou, během, plaváním a na horském kole, a submaximální sílu v posilovně, což jsou zase dřepy, mrtvé tahy, unilaterální cviky a mobilita. Do prvního společného Calpe to tedy nebylo tolik o kole, ale hlavně o celkovém posílení a upevnění základů. Oslnivé výsledky testů se tedy nutně nečekají, naopak únorové testy již výkonnostní vysoké standardy potvrdit musí. Prozradím jen, že mě mile překvapily výsledky příchozích kluků kategorie do 23 let. 

Jak teď vypadá vaše práce pro Kasper/crypto4me, full-time se vším všudy? Nebo se stíháte ve své brněnské základně věnovat ještě třeba poradensky jiným sportovcům?

Jako trenér zde vstupuji do druhé sezony a na pravidlech a systému spolupráce se nic nemění. Když jsem byl koncem roku 2024 do této role přijat, dobře jsem si uvědomoval do čeho jdu a kolik to bude stát času, komunikace se závodníky, práce u počítače, účastí na soustředěních a na vybraných závodech. Shodou okolností mi v té době řada závodníků přecházela pod křídla jiných trenérů do dalších týmů a přirozeně se mi uvolnil prostor pro práci tady v týmu. Nové poptávky na trenéra a spolupráce jsem ale již nepřijímal, chci mít na tým plný fokus. Obvolat a zkontrolovat tréninky čtrnácti závodníkům není zrovna záležitost na hodinku… Po závodním víkendu mi komunikace se závodníky a sportovními řediteli zabere klidně celé dva dny. Co se týče mé soukromé praxe pro sportovní zátěžové testy, tu provozuji nadále. Máme zde již třináct let historie, zaběhlou klientelu a bylo mi umožněno souběžně tuto živnost nadále provozovat. 

Sám jste jezdil na kole v Dukle Brno…

Na mou cyklistickou minulost rád vzpomínám. Hlavně mi dovolila poznat, jak se závodník cítí, když závodí v náročných podmínkách, nebo tvrdě trénuje. Díky tomu vím, co mi kluci říkají, když spolu o tréninku mluvíme. Moje úroveň nebyla ve své době úplně špatná, prošel jsem si všemi kategoriemi od starších žáků na horských kolech pod trenérem Dušanem Olejníčkem, v kadetech jsem už trénoval dráhu a silnici pod Jiřím Dalerem a v juniorech jsem si prošel dukláckým systémem pod vedením Mirka Sýkory, v reprezentaci pod Svaťou Henkem. Nejraději vzpomínám na týmovou sestavu Kratochvíla, Dostál, Kuchař, Řehoř, tvořili jsme opravdu silný celek, vyhráli jsme v juniorech mistrovství ČR v mančaftech na silnici i na dráze a Kratochvíla byl pak dvojnásobný silniční mistr ČR v U23 anebo Dostál se stal dráhovým mistrem Evropy v madisonu s Vojtou Hačeckým v roce 2009 v Gentu. Já se například jako prvoročák třiadvacítka ocitnul v úniku na elitním mistrovství republiky 2008 (nakonec dojel 58., v časovce 47., pozn. red.).

Proč jste nešel ještě dál v cyklistické kariéře, došla motivace či jste dal výrazně přednost perspektivnějšímu studiu?

Nešlo o nic přelomového, na zahraniční angažmá to nevypadalo, i když jsem byl v juniorské reprezentaci. Nedostal jsem zajímavou nabídku, chvíli jsem pokračoval v brněnské Dukle jako sprinter, ale zde jsem výraznějšího úspěchu nedosáhl. V té době před nějakými patnácti až dvaceti lety tady kromě Hradce a pražské Dukly, nebyl pořádný tým, končilo nás po juniorech hodně. Teď mají mladí, kteří chtějí pracovat a jsou poctiví a pokorní, mnohem lepší možnosti.

Takže jste se vydal na Masarykovu univerzitu v Brně…

Chtěl jsem studovat, přijímačky vyšly… Ano, toho studia si cením. Dokončit bakaláře nebo magistra na MUNI v oblasti tréninku, regenerace a výživy, nebo aplikované kineziologie je výborný základ pro začínajícího profesionála. Jak s oblibou rád vtipkuji, vysoká škola nás naučila jednoduché věci nazývat složitě, což dodává na důvěryhodnosti a odbornosti a klient nám tak může věřit, že je v rukou odborníka, tohle ale opravdu podávám s velkou nadsázkou! Sportovní fakulty se dnes ubírají špičkovým směrem, naše výzkumná centra a laboratoře odpovídají těm nejlepším na světě a dnešní absolvent se orientuje nejen v metodice tréninku, ale také ve fyziologii, nebo výživě. Doktorát z kinantropologie je naproti tomu o tom, co skutečně vaše práce přináší, kolika lidem reálně pomohla a zda se o ni mohou opřít další trenéři a studenti. Navíc přichází přímá konfrontace se zahraničními odborníky a oponenty, kteří vás mohou kdykoliv odmítnout a pak máte problém vůbec studium dokončit. Já jsem vděčný svému školiteli profesoru Novotnému, co mi umožnil a jak se mi věnoval.   

Jak přesně to probíhalo?

Postgraduální studium standardně trvá čtyři až šest let. Prožil jsem také náročné dva až tři roky, kdy jsem učil zátěžovou diagnostiku a fyziologii zátěže a sportovní patofyziologii nebo kurzy trenérů cyklistiky, dále jsem vedl řadu bakalářských a diplomových prací současných mladých trenérů. To byl také pro mě zdroj informací, který mě velmi obohatil. Jako příklad můžu jmenovat Lukáše Hálu, nebo také Ondřeje Rakuse (U23 mistr ČR v XCM, který se profiluje jako schopný trenér bikerů, pozn. red.). Dále jsem ve spolupráci s trenérem sbíral funkční data pro české elitní laufaře, získával praktické zkušenosti na zahraničních stážích a managoval různé výzkumné projekty. Proděkanka paní doktorka Sajdlová mi šla vždy naproti a byla mi oporou některé projekty předčasně nebalit a opravdu dotáhnout.

Využíváte jako inspiraci pro trénink cyklistů prvky z ostatních sportů? Viz třeba aktuální běžecké výkony Van der Poela, nebo dříve hráli cyklisti hodně hokej, biker Kulhavý zase plaval třeba. Sám máte zkušenosti i s judem…

Asi podobně jako s mojí cyklistikou mi jde o to vědět přesně, co v tréninku předepisuji. Čistě akademický formát bývá někdy nebezpečný, dobře víme, že papír snese všechno a v praxi to pak mnohdy nejde splnit. Upřímně éra všeobecné přípravy, kterou nám ukazovaly ikony jako Jaroslav Kulhavý, který uměl většinu zimy strávit na skialpech a v bazéně, nebo dukláci, kteří hráli celou zimu hokej a kombinovali ho s běžkami a dráhovými závody, mi z pohledu trenéra docela chybí. Myslím, že tyhle obecné tréninky měly dobrý psychologický dopad na závodníky, kteří v tom uměli chodit. Dnes se víc tlačí na specializaci, je nutné být výborně připravený už na březnové závody, někdy i dříve. To nás nutí trávit v sedle kola stále více času. Na druhou stranu příprava v teple má svoje nenahraditelné výhody a dovoluje trénovat ve větším komfortu téměř po celý rok.

Jak jste v hradeckém týmu navázal na práci trenéra Oty Fialy, oceňovaného spíše jako stará praktická škola? Rok jste pracoval i s ním jako diagnostik výkonu a očekávalo se, že vytvoříte neporazitelnou dvojku… 

Vize vzájemné spolupráce a postupné fúze mi do budoucna dávala smysl, Otakar Fiala ale tým opustil náhle a nečekaně. Nechceme to dále rozebírat. Pro mě bylo hlavní si získat důvěru a respekt u závodníků, což se, doufám, povedlo a vidím že to klape. Věřím, že jsem se s touto rolí popral dobře a nejvíce si vážím výsledků z mistrovství ČR a SR v Bánovcích nad Bebravou, které nám zajistilo zisk bronzové medaile a uhájení pódia v elitě díky Tomáši Přidalovi a debutního zisku titulu U23 díky Štěpánu Zahálkovi. 

Jak využíváte dostupných dat z tréninkových aplikací Strava, kde dává k dispozici své výkony v přípravě většina předních cyklistů?

Tohle jsou věčná témata. Samozřejmě se učíme od nejlepších, neskáču ale po každém novém KOMu (King of the Mountain – Strava. red.) nebo VAMu (průměrná rychlost stoupání) a hned ho neanalyzuju. To už bych se od toho monitoru nezvedl nikdy. Spíš mě fascinuje, nebo baví, jak zahraniční devo teamy ochotně jednají se zájemci na základě KOMu a zpřístupnění TrainingPeaks, i když ti kluci dosud například nevyhráli významnější domácí, nebo mezinárodní podnik. Je to asi fajn, že se tak mohou otevírat možnosti potenciálním závodníkům, kteří se doposud neprosadili, nebo vlastně ani neukázali.

Existuje tady nějaká průmyslová špionáž z pohledu nedostupných, či tajených postupů a metod? 

To už dnes ani snad není nutné, máme tu Stravu, Instagram, Substack a řadu dalších zdrojů. Pokud to propojíme se znalostmi modelovaných křivek výkonu a pomůžeme si AI, dokážeme si udělat obrázek o řadě parametrů, nebo tréninku závodníků a celých týmu jen díky veřejně sdíleným informacím. Řekl bych, že problém dnes bude spíše opačný. Dat začíná být čím dál více, stále méně trenérů se v nich kriticky orientuje a nepřeskakují zprava doleva.

Dá se tedy z dostupných dat jednoduše vysvětlit, proč je tedy Pogačar tak výjimečný – má mimořádné parametry, nebo dře víc než jiní?

Cyklistika na této úrovni je z mého pohledu kombinací genetického fondu s aerobní kapacitou. Hodnotu VO2max bude mít k 90, jeho úroveň vytrvalosti je u většiny ostatních cyklistů blízká k prahové hranici FTP. Trénoval ho Iňigo San Millán a postavil to na objemech. Podobně to míval Majka, teď třeba Del Toro vypadá, že má fenomenální čísla. K tomu samozřejmě patří spousta tvrdého a kvalitního tréninku, určitě bych ale nikomu nezaručil, že pokud bude tvrději trénovat, zákonitě se stane také lepším.

Máte příklad?

Sice v menším měřítku, ale ano. Koncem roku 2021 jsem přijal do spolupráce na přípravu na dva roky Lubomíra Petruše, juniorského mistra Evropy v cyklokrosu z roku 2007, který právě končil v týmu Alpecin/Fenix. Dalo by se říct, že v té době byl na hranici svých sil a vyčerpání. Věděl jsem, že pokud bychom v přípravě opakovali náročné tréninkové dávky, nikam by to nevedlo. Navázal jsem tedy na program, kterým si procházel, ale ubrali jsme na intenzitě, naopak přidali na komfortní vytrvalosti v kopcích a na horském kole a zařadili jsme také posilovnu. Až po plném zotavení jsme postupně přistupovali v intenzivním tréninkům. Rázem se mu FTP vyhouplo k hranici 6,6 W/kg. V následujících dvou sezonách v týmu D2Mont jsme s Lubošem pozorovali jeho historické výkonové vrcholy, které se blížily parametrům absolutní světové špičky. Vyhrál například tři etapy na Ischgl Iron Bike, a v roce 2023 získal svůj poslední domácí mistrovský titul v maratonu horských kol. Škoda že se tohle nepodařilo v předchozích letech v profi kontraktech.

Jak se měnily parametry elitních cyklistů časem?

Dřív bývala u nejlepších světových závodníků úroveň na FTP okolo 5-5,5 W/kg, závodníci bývali v průměru také těžší. Výraznější skok výkonnosti obecně přišel koncem devadesátých let. Po době Armstronga, kdy se pracovalo se zakázanými látky, následovala stagnace po zavedení přísnějších dopingový pravidel, až poté se začalo efektivněji a specifičtěji trénovat. V posledních letech už roste výkon pozvolně, zlepšují se technologie a týmová práce.

Jak se to projevuje v pelotonu?

Jen si vezměte třeba mnohem nebezpečnější dojezdy. Je to způsobeno tím, že mnohem víc lidí je špičkově natrénovaných. Vidíme online jak trénují týmy Uno-X, Bora, Red Bull, i když ani oni nepustí úplně všechno. My oproti nim netrénujeme o tolik hůř. Cyklistika je dnes výběr genetického fondu. Mladí kluci mají všechno načtené, znají data, žijí tím. Slezou z kola a už si hledají čísla. Znovu ale připomínám, že více není lépe, narážíme na limity regenerace. Důležitá je variabilita srdečního tepu, biochemické markery, udržení zdraví! Z literatury vím, že se zkoušely i dvanáctihodinové tréninky a mnozí včetně třeba Frooma, se nechali veřejně slyšet, že to nebyla rozumná cesta.

Mění se důležitost parametrů. Který nejdůležitější uznáváte a sledujete – watty, VO2max, tepy?

Jde určitě o kombinaci všech těchto funkčních parametrů a metrik. Co mě praxe ale učí, je nenechat se ohromit vysokým VO2max ze zátěžových testů. Je to příjemný parametr, ale rozhodně ne spásný. Setkal jsem se s řadou závodníků dosahujících VO2max i nad 80 ml/kg/min, ale současně velmi průměrných závodních výsledků. Oproti tomu jsem sledoval závodníky s VO2max okolo 69 až 75 ml/kg/min a současně špičkovými výsledky v závodech. Ty ovlivňují další metriky jako FTP – Function Treshold Power, MAP – Maximal Aerobic Power, nebo FRC-Functional Reserve Capacity, ale také exaktně nepoměřitelné závodní myšlení, míra odolávání stresu a další. Dnešní cyklisti jsou štíhlí s výborným BMI, VO2max okolo 80 ml/kg tak mají vlastně skoro všichni. Musí ukázat ještě něco víc.

Těšíte se, jaké know-how přinese z QuickStepu zkušený Pepa Černý?

Jeho přístup a jednání mě naprosto mile překvapilo. Ihned na prvním setkání se mnou se sám od sebe rozpovídal o tréninku, o trenérech a závodnících a systému, kterým si prošel. Myslím, že jeho příchod je pro nás ohromným přínosem, jak na úrovni informací a přístupu, tak motivace. Shodli jsme se v názorech. Je přirozené, že lepší jdou za lepším. Ale potvrdilo se, že ani my jako konti tým nemusíme trpět komplexem, že neumíme trénovat.

Tréninkové plány pro kluky z Kaspera stavíte, předpokládám, individuálně podle věku i závodního charakteru, že?

Řekněme, že v listopadu a prosinci mohl být trénink relativně společný, ale od nového roku ho budeme rozdělovat určitě podle fenotypu na sprintery, vrchaře a časovkáře. To je samozřejmost. V průběhu sezony je pak trénink a celý proces vysoce individualizovaný, a to i z důvodu závodního programu, případných nemocí a podobně.

Prozradíte trochu osobní detaily, kdo je nejpilnější a koho naopak potřeba víc honit?

S tímto problémy nemáme. Jen občas musím některým klukům připomínat, aby mi hlásili dopředu změny v kalendáři, nebo naopak nahráli absolvovaný trénink obratem. Ale že by byl někdo hujer nebo jiný flákač, to tu naštěstí nemáme.

Hlavní cíle míří na silnici, ale máte i dva cyklokrosaře Boroše a Ježka. Dlouholeté české jedničce letos trošku chybí jiskra, naopak mladík šel doma nahoru, ale potřebuje ještě v mezinárodní konkurenci zajet. Na čem se teď s nimi pracuje?

Prvně bych rád vyzdvihl výrazné zlepšení výkonnosti Václava Ježka. Udělal ohromný kus práce s uznávaným belgickým trenérem Pieterem Timmermansem. Minimálně do mistrovství světa do jejich spolupráce neplánuji zasahovat. Bory se drží svého standardu a pracujeme na tom, aby jeho forma vrcholila směrem ke světovéme šampionátu v Hulstu. Je pravda, že po silničním mistrovství světa ve Rwandě se trošku trápil s nachlazením a táhlo se mu to v první části cyklokrosové zimy. Přiznal, že se mu nezávodí s lehkostí, ale věříme že se postupně zase zvedne.

Zabýváte se také výživou. Opět ponecháváme individuální specifika somatotypům, nebo držíte hlavní linii? Máte svoji specialitu?

Výživu a nutriční protokoly konzultujeme s naším odborníkem a dodavatelem výživy značkou Nduranz. Závodníci mají rozepsané gramáže sacharidů v závislosti na náročnosti tréninku a dodržují individualizované protokoly. Mimo sedla dodržují racionální přístup k výživě poskládaný na základě klidového metabolismu a rozpočítaných makronutrientů.

Jak teď vypadá plán přípravy, jak pokračuje další samostatná příprava ve Španělsku a doma?

Program je v první polovině ledna více individualizovaný v domácích podmínkách. Většina závodníků se pak společně setká v polovině ledna ve Španělsku, kde budou trénovat někteří ve skupině, někteří sami, ale bez týmového vedení. Navazuje společné soustředění kompletního týmu i vedení od 7. do 21. února. Tam bude důraz na výsledky testů, už v březnu se závodí.

foto: Filip Bezděk

Tým Kasper/crypto4me pro novou sezonu jsme představili i zde.