Životní výkon Kopecké na světovém gravelu, ve strhujícím finále dojela šestá. Zlaté světové sólo předvedl po dvou stříbrných jízdách Florian Vermeersch

Český dres až téměř do posledních metrů na špici závodu cyklistického mistrovství světa? To je výjimečný obrázek, natož mezi ženami. Teď se o něj postarala Julie Kopecký, která „doma“ v Nizozemsku, na trati v jižním Limbursku s cílem v Maastrichtu dojela šestá. „Asi jo, nejlepší výsledek i výkon, nečekala jsem to. Byl to těžký den,“ radovala se v sobotním cíli 21letá členka výrazné dynastie, sestra bratrů Tomáše a Matyáše (oba už Tietema Unibet Rockets týmu).

Triumf Wiebesové, slzy Van Anrooijové

Čtvrtý titul v historii mladé disciplíny získala na 131 km dlouhé trati Lorena Wiebesová, její týmová kolegyně z SD/Works. „Před finišem mi řekla, že vyhraje, tak jsem byla klidná a už jsem se do toho nehnala, proti Nizozemkám to bylo už moc těžké,“ usmála se Kopecký. Její zásluhou byl český dres v průběhu celého závodu hodně vidět.

Někde po padesátém kilometru se vpředu oddělilo kvinteto se čtyřmi oranžovými dresy a jednou Němkou Romy Kasperovou. Za nimi druhá nejprve větší opět převážně nizozemská skupina, kterou někde okolo stého kilometru rozpojila veleaktivní Italka Silvia Persicová. Hodně vpředu se v ní držela také Kopecký a Shirin van Anrooijová.

„Začátek se rozjel rychle, vepředu zůstávala velká skupina, ale zmenšovala se a holky odpadaly. Držela jsem si svoje tempo a snažila se být vepředu, abych měla pozici. Je to lepší takhle šlapat. Jak jich ujelo pět, to už jsem se bála, že je nedojedeme. Ale zbylo nás míň a díky společnému tempu jsme je dostihli,“ vyprávěla česká reprezentantka.

V posledním kopci 8% Bronsdalwegu se nerozhodlo, i když Vosová s Wiebesovou zkoušeli odjet. Až s narovnaným profilem 12 km před cílem odjela Van Anrooij. Držela stále mezi 15 až 20 vteřinami náskoku a už už se zdálo, že svůj atak dotáhne. Za ní zbylo pět cyklistek. Dva kilometry před čárou se zvedla Yara Kastelijnová, Kopecký zaostala vzadu. Ale znovu se dotáhla. Náskok vedoucí Van Anrooijové se ztenčoval.

Na dlouhé šotolinové cestě do cíle ho necelých sto metrů před páskou ztratila, sebrala jí ho její krajanka Kastelijn, která se postarala o dotažení… Nejlepší finiš pak měla skutečně Lorena Wiebes, mj. letos vítězka bodovacího trikotu na ženské Tour de France. Obhájkyně Vos (Visma(LaB) už s předstihem povolila, spokojená se stříbrem. Bronz si zasloužila Persico (UAE) před čtvrtou Kastelijn (Fenix/Deceuninck).

Van Anrooij (Lidl/Trek) zůstala v slzách bez medaile pátá. „Celé ty roky jsem pracovala jako týmový hráč. Měli jsme tady výbornou atmosféru v týmu, mohla jsem vyhrát. Nechápu, že mě musel předjet někdo z mé země, moje spolubydlící tady, když už Persico zůstala třetí,“ posteskla si. „Jsem za ni hodně naštvaný,“ dodal nizozemský kouč Laurens ten Dam. „Nebylo úplně jasné zadání. Jen že ve finále to musíte rozehrát tak, aby titul získalo Nizozemsko, to je jasné. Tady mezi dvanácti nejlepšími bylo deset našich, všechny chtěli vyhrát. Ale máme nějaké úkoly a ty se plní jako minulý týden na mistrovství Evropy (na silnici, kde vyhrála Demi Vollering, pozn. red.). Pokud s tím nesouhlasíte, tak nejedete. Yara si šla za svojí šancí bez ohledu na ostatní, musím to s ní probrat.“

Naopak nadšená Kopecký tedy dojela při své premiéře na gravelovém šampionátu šestá (-16). „Nebyl to můj hlavní cíl, proto jsem šla do závodu v klidu a bez stresu.“ Má už totiž za sebou jak silniční světový šampionát ve Rwandě, tak následnou Evropu ve Francii. K tomu stihla ještě uprostřed týdne v úterý belgickou jednorázovku Binche-Chimay-Binche (86.). „Je toho dost, ale zničená nejsem,“ usmívala se. Její táta, profesor politologie, který působil na univerzitě v Leuvenu, sledoval závod hrdě u televize v Česku.

Nejlepší z Čechů byl Adam Ťoupalík

Po dvou stříbrných medailích v předchozích letech se dočkal na čtvrtém mistrovství světa na gravelu v nizozemském jižním Limbursku zlata Florian Vermeersch, 26letý Belgičan, dosud vítěz Antwerp Port Epic 22 nebo druhý na Paříž-Roubaix 21 a letos pátý tamtéž. „Můžu nosit stejný trikot jako Tadej Pogačar, to je něco,“ radoval se jeho týmový druh z UAE.

Stříbro a útěchu domácím fanouškům, postrádajícím obhájce Mathieua van der Poela, zajistil na 3,5 okruhové trati s cílem v Maastrichtu a na celkem 190 kilometrech Frits Biesterbos z Apeldoornu, 23letý student sportovního marketinku z Deventeru a zatím jen poloprofesionální člen Beat Cycling clubu. Také místní gravelový šampion (porazil i Del Grossa) a donedávna i biker, sedmý v short tracku U23 z loňského Nového Města. Bronz bere předloňský mistr světa Matej Mohorić ze Slovinska, který si tak alespoň trochu vylepšil „nejhorší sezonu kariéry“, jak pravil před startem.

Zrno od plev se tu oddělovalo dost brzy. Ale podstatný byl únik kvarteta Florian Vermeersch, dalších Belgičanů Florise van Trichta, Nilse Pollita a nizozemského Biesterbose. Najeli až minutu a půl, než zavelel Mohorić k protiofenzívě probudil početný belgický kontratak. Pollit měl technický problém a propadl zpět, Tom Pidcock se marně snažil zalepit díru. Za trojicí vpředu jeli spolu jen Mohorić se švýcarským specialistou Felixem Stehlim.

Čtyřicet kilometrů před cílem v lese odpadl vpředu i Van Tricht. A dvacet kilometrů před finišem získal Vermeersch mírný náskok, který už mu nesebral ani poslední kopec 8% Bronsdalweg. Naopak plusové vteřinky přibývaly. Do Maastrichtu vjížděl s náskokem třiceti a bylo jasno. V cíli jich měl 40.

„Je to neuvěřitelné. Něco jako strašně dlouhý comeback,“ vracel se k předchozím stříbrům. „Po deseti kilometrech jsem píchnul, ale po dalších deseti jsem se naštěstí dotáhl dopředu. Pak jsem vycítil dobrou šanci a vzal za to. Peloton jsem viděl jen málo a věděl jsem, že existuje jediný způsob, jak ukončit dnešní den. I když jsem měl jen málo informací od lidí podél trati. Občas jsem někoho zahlédl za sebou, ale soustředil jsem se jen sám na sebe,“ vyprávěl.

V kopci si zajistil medaili Mohorić (-1:23) na Stehlim (-1:41). Ten dojel pátý za Van Trichtem (-1:40). Na Toma Pidcocka, který příletěl soukromým letadlem ze sobotní klasiky v Lombardii, zbylo stejné šesté místo (-1:41) jako tam. Sedmý dojel Tim Wellens (-1:46), jedenáctý Gianni Vermeersch (už -4:01), devatenáctý třeba „důchodce“ Greg van Avermaet (-5:04), kterého jsme viděli na L´Etape Slovakia a tady byl ve čtyřiceti letech druhým nejstarším účastníkem. Jeden z favoritů Tim Merlier nenastoupil.

Jak obstáli Češi? Nejlíp dojel Adam Ťoupalík 24. (-8:15) ve druhé skupince šesti lidí od jedenadvacátého místa. Jak přiznal ve chvíli dělení se necítil komfortně a nevydržel. Ale ještě ve čtvrtek jel Gran Piemonte, italskou klasiku 1.Pro (68.). Filip Adel přijel v té další pětatřicetičlenné, celkově 51. (-10:57).

„Rychlé a poziční podle očekávání, úplně jiné závodění, než na jaké jsme zvyklí. Možná jsem v té skupině mohl dosáhnout výš, přesto jsem spíš spokojenej,“ hodnotil muž, který se většinu sezony zaměřuje na bikové maratony. Před ním dojel z bikerů Wout Alleman (17.), parťák Martina Stoška z Cape Epic a vítěz světového poháru na Elbě, za ním bývalý mistr světa Tiago Ferreira (61.).

Petr Vakoč dokončil pomuchlaný 69. (-14:41), Tomáš Kalojíros 88. (-16:00). Původně avizovaná posila Zdeněk Štybar nakonec zůstal u ambasadorských povinností sponzorské automobilky bez startovního čísla.

Šampionát měl obrovský úspěch, bezvadné okruhy Brama Tankinka zůstávají vyznačeny pro celoroční ježdění pro všechny cyklisty. Nejsou tu žádné extrémní singletraily, které by odradily hobíky. Příští rok se ovšem mistrovství světa koná v Nannupu v Austrálii a 2028 v Al-Ule v Saúdské Arábii, což bude pro mezinárodní účastníky komplikovanější…

kompletní výsledky jsou i na www.procyclingstats.com

foto: Jan Brychta, UCI