Fotbalista Souček prohnal běžce i triatlonisty. Na boso. Mezi hostivařskými jamkami a sochami

Běhat bosý, to chce kuráž… Byť znáte dobře regenerační benefity. Ale střihnout si rovnou závod na téměř sedm kilometrů, to už může hrozit i zraněním. Pokud však udržíte ambice na uzdě, užijete si. Natož na hostivařském Běhu na boso. I proto se konal v čase sladkého očekávání prázdnin už pošestnácté.

V areálu hostivařského golfového hřiště letos přinesl řadu novinek. Tou hlavní byla nová trať, která míjela už všech osmnáct jamek (a uměleckou galerii 40 instalací rozesetou mezi nimi) rozšířeného kursu. Tou druhou pak přítomnost kapitána fotbalové reprezentace Tomáše Součka. Má ve West Hamu dovolenou, a tak z Londýna vyrazil domů, bydlí pár kroků odsud. Nejprve vyslal na start dceru Terezu, dokonce na dvě tratě (i se staršími). Ale pak si překvapivě sám zul boty a připíchl číslo na hruď. „Poprvé,“ usmíval se. „Kudy se to běží?“

Repetent stereotypů o kondici a odolnosti fotbalistů nejprve zbystřil a pak jen otvíral ústa úžasem. Souček vyrazil jako střela a v první rovince získal náskok. Ten udržoval, možná i zvyšoval. A nebýt drobné kolize v druhé části, troufnu si napsat, že by vyhrál. Přesto, že má z fotbalistů nejlepší běžecká čísla a jeho mamina běhala maraton a vzpomínce na čestný maraton Pavla Nedvěda to je nečekané zjištění. Vždyť tady se objevilo pár slušných běžců a triatlonistů, mnozí i v botách…

Běželo se společně, jen výsledky oddělily kategorie nejen věkové, ale i obuté a bosé. I po hebké trávě to na zvlněném profilu ani v botách není snadné, přírodní podklad přece jen brzdí odpich, až se jako by boříte. A naopak, bosí jste sice na rovině v trávě bez potíží, ale v šikminách a sebězích, nebo krátkých přebězích dlažby, musíte dávat pozor, abyste si neukopli palec. Po doběhu tři až čtyři dny při už „normálním“ běhu v botách cítíte každý úpon od kolene dolů z nezvyklého zatínání. Každopádně zajímavá zkušenost!

Takhle dotáhl finiš okolo jezírka k vítězství bosý František Schoval (Atletika Stará Boleslav) za 26:14 před obutými Kryštofem Čermákem (-16) a Petrem Nenutilem (-23). Naboso se vydal na trať i legendární běžecký učitel Miloš Škorpil, věřte nebo ne, je mu jedenasedmdesát, nebo známý „sukničkář“ Tomáš Zahálka. Ženám vládla Irena Ambrožová (Svěrák, 27:14). Ve štafetě byli za vítěznými Kučerovcemi třetí Sestiniovi, ano bývalá výborná tenistka Andrea Hlaváčková s manželem Fabriziem.

Tradiční večerní finále v podobě swim-runu (kombinace 3x 150 m plavání a 1 km běhu) vyhrál Michal Matula, 25letý triatlonista a plavecký trenér z Jesenice v čase 16:09. Aspoň se před časem mihnul v týmu Hisport svého slavnějšího jmenovce Martina Matuly, dlouholetého držitele nejlepšího českého času na Havaji i medailisty z olympijské Evropy. „Moc pěkný závod v zajímavém prostředí, užil jsem si to,“ říkal. „Ale abych šel i předtím na běh, to se mi nechtělo,“ omlouval se mladík, připravující se na druhého hradeckého (půl)Ironmana.

To „staré pušky“ double zvládli – 41letý Pavel Mužíček byl dokonce hned za ním druhý (-36), František Schoval sedmý (-1:52) nebo havajský veterán Ondřej Teplý z Úval dvanáctý (-2:40). Dopředu se dostala i nejlepší žena, pražská biatlonistka Daniela Škodová (absolutně čtvrtá za 17:06). A Tomáš Souček? Vydržel aspoň fandit. Zkusí to třeba příště.

Kompletní výsledky najdete zde.

Foto: Nikola Šnajdrová