Dým oranžového konkláve nad cyklokrosovým Liévinem vítal očekávaný sedmý duhový triumf Van der Poela

Sedm prstů na obou rukou a spokojený úsměv ukázal Mathieu van der Poel v cíli posledního závodu programu 76. mistrovství světa v cyklokrosu ve francouzském Liévinu. Mise splněna, jako by zahlásil, když vyrovnal historický počet sedmi titulů mistra světa Erika de Vlaemincka.

MUŽI ELITE. MVDP rozhodl rychle. Startoval z první řady, do terénu už vjížděl první a za chvíli měl náskok 20 vteřin. Ten zvýšil až na minutu a pak už si jen užíval. Dávkoval si tempo a brilantně projížděl kluzkým blátem stejně jako jedním stále zmrzlým sjezdíkem ve stínu. Nikdo nemohl pochybovat o tom, kdo je tady pánem. Jeho letošní bilance zní stoprocentně: 8 závodů, 8 výher. Celkem si zapsal 170. cyklokrosový triumf. A ještě zajímavost: skutečně jel s hodinkami Richard Mille v ceně 300 000 eur připjaté svrchu na dresu na levém rukávu. Na pravém měl tradiční sportovní chronometr…

„Podle včerejšího závodu Tibora del Grossa jsem měl plán brzy odjet, abych zůstal sám a mohl si jet svoje linie i tempo. Chtěl jsem odradit pronásledovatele a také na tomto povrchu byly problémy se zanesenými pedály. Bez kontaktu se soupeři jsem je mohl lépe řešit. Bál jsem se taky defektu, který v prvním kole stejně přišel na přední gumě. To mi vzalo hodně energie, požádal jsem si pak o větší tlak, a to mě uklidnilo. Jsem šťastný, že jsem vyrovnal rekord, který vydržel tak dlouho,“ usmíval se. Příští rok se může v historické tabulce osamostatnit doma v Hulstu… „Teď si budu užívat, pak vyrazím na silnici, než to začnu řešit.“

Jeho na poslední chvíli jediný vážný soupeř Wout van Aert, který vyrážel ze třetí řady, hnedle po startu zaváhal a zůstal uzavřen u bariéry, navíc ztratil svůj Garmin. S na boku roztrženou kombinézou však statečně dotahoval až ze čtvrté desítky. Chvíli se přetahoval s Jorisem Nieuwenhuisem, pak mu ujel a poctivě se rval až do konce (-45). Byť musel vědět, že má naději na svůj případně čtvrtý titul pouze v případě nevídaného fatálního selhání MVDP.
„Vzadu to bývá skutečně bláznivá válka, nedokázal jsem se jí vyhnout. Ale nelituju toho, že jsem mohl jet takový nádherný závod,“ posteskl si. „Neměl šanci se do něj ani dostat,“ litoval i belgický kouč Angelo de Clerq. Na silnici by se měl Van Aert objevit už za dva týdny na Clasica Jaén ve Španělsku.
Pro třetí místo si dojel jasně mistr Evropy Thibau Nys (-1:15). Tedy všechny medaile mají zároveň vynikající silničáři… Také Nys jel část okruhu spolu s Nieuwenhuisem, který skončil čtvrtý (-1:53). Za ním pak další Belgičané, až devátý Lars van der Haar z Nizozemska. Prvním mužem mimo Be-Ne byl dvanáctý (-2:45) Felipe Orts Lloret ze Španělska.

Jediný český reprezentant Michael Boroš se po slušném prvním kole a následném pádu dobitý prosyl až na 24. místo (-6:08) jako poslední nedojetý o kolo (což už postihlo např. Dubaua, Masona, Meisena nebo Van Kessela).

JUNIOŘI. Naděje nepotvrdil Kryštof Bažant, obhájce bronzu z Tábora, který skončil šestnáctý (-2:10). Vyhrála 17letá italská naděje Mattia Agostinacchio, už zde člen stříbrné štafety a majitel zlatého double z mistrovství Evropy v listopadu. Ani další Češi nepronikli dopředu: 33. byl David Svoboda (-3:40) a 44. Lukáš Kristl (-5:28). „Nedokázal jsem se dostat do formy, po podzimním zápalu plic jsem nemocný byl i v lednu. Ale jedna nevydařená sezóna nic neznamená,“ hodnotil Bažant.

ŽENY DO 23 LET. Titul obhájila podle očekávání Zoe Backstedtová z Velké Británie. „První kolo jsem asi zpanikařila, možná vinou adrenalinu, ale po pádu jsem se dostal zpět. Bylo to hodně kluzké, jiné, než jsem čekala. Až po snížení tlaku v pneumatikách se mi jelo lépe,“ řekla. Stříbro bere Marie Schreiberová z Lucemburska (-39) a bronz Leonie Bentveldová z Nizozemska (-1:20). Tady někde jsme se těšili na Kristýnu Zemanovou, že… Ale spíše bikerka Simona Spěšná zajela velmi slušné desáté místo (-4:48), prvoročačka Kateřina Douděrová skončila 20. (-6:46). „Nejlepší výkon i výsledek sezóny, na těžké trati umí,“ pochválil Spěšnou reprezentační kouč Michal Bednář.

JUNIORKY. Česká juniorská naděje Barbora Bukovská jako tradičně hůř odstartovala, ale už v polovině prvního z pěti okruhů se dostala na druhou pozici a neúprosně, zejména v tahových pasážích stahovala vedoucí Revolovou. Ta měla už půl minuty, ale ve třetím kole šla Češka před ní a získala náskok až 14 vteřin, skoro sto metrů. Její otec, sám bronzový z mistrovství světa masters, ji poctivě dirigoval podél trati.

Bukovská už zvedala ruce na počest vítězství, jenže chybělo ji ještě jedno kolo…A její soupeřka se nevzdávala. Navíc přišel bohužel nájezd do bariéry a ztráta. Bukovská skončila druhá stejně jako na mistrovství Evropy. Podobně se v roce 2016 radoval o kolo dříve Adam Ťoupalík v Zolderu a v cíli ho předjel Eli Iserbyt…
Domácí mistryně, také teprve 16letá Lise Revolová, byla na mistrovství Evropy až dvanáctá, vyhrála ale dva světové poháry a přímo na této trati i francouzský šampionát. Třetí (už -1:43) skončila o rok starší Rafaelle Carrierová z Kanady, také ona dominovala dvakrát ve světovém poháru. Jen ten pátý a poslední v Hoogerheide, jak známo, vyhrála Bukovská. Velmi dobře zajela na osmém místě i česká šampionka Lucie Grohová (-2:31). S ortézou na zlomené ruce po delší pauze skončila Amálie Gottwaldová 16. (-3:48). Ještě čtvrtá v českém dresu Hanka Viková byla 29. (-6:54) ze 42 účastnic.

„Myslela jsem, že jsme v posledním kole. Ale po průjezdu cílem jsem zjistila, že máme ještě jeden okruh,“ říkala Bukovská. „Měla jsem super nohy, dala jsem do bitvy o zlato všechno a jsem moc ráda za stříbrnou medaili,“ zhodnotila pak už veseleji jedna z nejmladších závodnic na startu své první vystoupení na mistrovství světa. Podobně dopadla i na domácím mistrovství v Jičíně, kde ji na sněhu po pádech předstihla Lucie Grohová.

Ani tady se jí nepodařil start. Z první řady se propadla až do druhé desítky. „Přitom jsem měla pocit, že to mám pod kontrolou. Uzavřela jsem se pak do sebe a jela si celý závod to svoje. Postupně jsem se propracovávala kupředu,“ vrátila se první polovině bitvy. „Když jsem dojela Lisu (Revol), cítila jsem se vážně dobře, a tak jsem šla hned na čelo. A ta předčasná oslava mě nerozhodila. Prostě jsem pokračovala dál ve stejném výkonu. Odevzdala jsem všechno a jsem ráda za stříbrnou medaili. Rozhodně necítím žádné zklamání,“ dodala později. Na místě ji podpořila celá rodina – táta, máma i brácha a odtud vyrážejí společně na dovolenou.

„Byl to krásnej a napínavej, až nervydrásající, závod, v němž sahala po titulu. Francouzka ale v závěru zatáhla, Bára to nebere jako ztrátu. Musí sledovat počet kol sama, ale v nějaké euforii a transu se to stane, určitě ji to nepřipravilo o vítězství. Ne že by si třeba špatně rozložila síly a najednou ji chyběly. Je to super výsledek po super výkonu. Výborná byla i Lucie (Grohová). Amálka (Gottwaldová) to v sobě má, ale manko z posledních týdnů se zkrátka trochu projevilo,“ hodnotil reprezentační kouč Michal Bednář.

MUŽI DO 23 LET. Tady podle očekávání vládl Tibor del Grosso, nizozemský obhájce trofeje. Nyní 21letý jezdec dal přednost startu v této kategorii, přestože už dokázal prohánět i elitní muže – je nizozemským mistrem, nebo skončil druhý v Koksijde jen za Sweeckem. „Užil jsem si to, zmrzlá trať změkla a museli jste hledat nové linie. Ale na této trati vyhraje nejlepší jezdec. Bude dobrá i pro Mathieua (Van der Poela), i když nevím přesně, jak je na tom Wout (van Aert),“ řekl spokojeně.

S odstupem za ním (-56, resp. -1:05) zůstali dvě belgické naděje Kay de Bruyckere a Jente Michels. Nejlepším z českého kvinteta byli 23. finišman páteční štafety Maximilián Kerl (-4:49) a 25. František Hojka (-5:27). Ještě 38. skončil o dvě kola zpět Pavel Jindřich. Václav Ježek mladší si hned ve druhém kole narazil ruku a skončil v nemocnici s podezřením na zlomeninu záprstní kůstky. Což rentgen naštěstí nepotvrdil. Fiala v předposledním kole narazil kolenem na kámen. Bolest mu nedovolila pokračovat, skončil se třemi stehy. Ale jezdil spolu s Maximilánem Kerlem a Františkem Hojkou někde na začátku třetí desítky

ŽENY ELITE. Nizozemské ženy přichystaly skutečně elitní podívanou. Ve třetím ze sedmi okruhů odpadla mistryně světa na horském kole Puck Pietersová, a zbyl tak na ní bronz (v cíli -1:09). Zbyli jen dvě skutečně nejlepší v sezóně, jejichž věkový rozdíl činí 13 let. V předposledním kole zajela Fem van Empelová měnit kolo do depa, Lucinda Brandová zabrala a získala pár metrů náskok. Do posledního už zase vjížděly pospolu. Brandová ale kolo neměnila…

Van Empelová šla do čela, pak se vrátila na špici Brandová, a znovu hodně ostře van Empelová. Schylovalo se k finále. Na posledním brdku před vjezdem na cílový asfalt Brandová lehce zaváhala, a teprve teď bylo jasno. Van Empelová má mistrovský hattrick, byť nyní ji stál triumf nejvíc práce. Ostatně celá zima nebyla zdaleka tak dominantní jako ty předcházející.

„Bylo to těžké, zvláště psychicky po minulém víkendu,“ připomenula vítězka dvě nevídané porážky na šestém a čtvrtém místě. „Stopa se měnila i po posledním průjezdu před startem a Lucinda jela výborně.“ Její soupeřka si však postěžovala: „Jsem rozmrzelá, natlačila mě do ohrádky. Nemyslela jsem si, že je to vůbec možné. Ano, jezdíme na limitu a nechci říct, že bych bez toho vyhrála, ale byla bych s tím druhým místem smířenější.“ Mistryně světa po chvíli reagovala: „Rozumím tomu zklamání, ale jezdím s respektem, nikdy bych neměla v úmyslu ji natlačit do plůtků. Bylo to rameno na rameno, vyhrát může jen jeden a nám chyběla ještě asi minuta do cíle.“ Tak si to přeberte sami, zcela jistý si „čistotou“ nebyl ani expert Sven Nys.

Ještě čtvrté místo získala Inge van der Heijdenová (-1:31), opět z Nizozemska. Maďarská medailová naděje Kata Blanka Vasová zůstala pátá (-1:56). Devátým místem (-2:53) se loučila s vrcholnou scénou 34letá trojnásobná mistryně světa Sanne Cantová z Belgie. Češky nejely.

TÝMY. Světový šampionát zahájil už v pátek atraktivní štafetou s napjatým průběhem až do poslední chvíle. Ve finiši dovezl Thomas Mein svoji Velkou Británii pro zlato před Itálií. Na třetí místo se prodrali obhájci z Francie těsně před Američany. A pak už páté místo pro mladičkou šestičlennou českou sestavu!
Nejstarší člen týmu 21letý Matyáš Fiala rozjel první úsek jako třetí (7:41), pak Barbora Bukovská – na konci nejlepší juniorka – lehce spadla na šestou pozici, kde zůstala i Lucie Grohová. Ale junior Kryštof Bažant se vytáhl na pátou před Belgii, což pak udrželi Kateřina Douděrová a Maximilián Kerl – ten nakonec o pět vteřin před Belgičanem Aertsem.

„Maximální spokojenost, do pětky bych to nečekal,“ líčil nadšeně zážitky z nejlepšího českého umístění ve čtyřleté historii závodu reprezentační kouč Michal Bednář. „Jeli bojovně, agresívně, týmově. Povedlo se nám poskládat i pořadí. Nikdo nezklamal, nechali tam všechno, ale měli i sami dobrý pocit na trati. Opravdu předvedli velmi dobrý výkon. Psychicky je to všechny nakoplo a doufáme, že se to potvrdí v individuálních startech,“ dodal.

Pouze Britové postavili na první úsek ženu, 20letou Zoe Backstedtovou, která předávala devátá. Už po druhém úseku se vpředu vyskládalo kvarteto, bojující o medaile. Do poslední kola šli do vedení „Hvězdy a pruhy“, resp. U23 Henry Coote s náskokem deseti vteřin. Nástup Thomase Meina, elitního Brita, však přeskupil špičku. V závěru ho dotáhl italský U23 Stefan Viezzi, ale chyběly mu dvě vteřinky. Také ve druhém medailovém souboji uspěl elitní muž Joshua Dubau z Francie. Kompletní vítězná (po dvou druhých místech dříve) britská sestava vypadala takto: Zoe Backstedtová U23, Darlison Wills MJ, Maia Crocheová ŽJ, Oscar Amey U23, Cat Fergousonová ŽE, Thomas Mein ME.

Pro Belgii, v předchozích letech „jen“ dvakrát třetí a vedenou novým koučem Angelem de Clerquem, je až šesté místo se ztrátou 1:21 minuty velkým zklamáním. Bez ohledu na absolutně nejrychleji zajetý okruh v podání Toona Aertse (za 7:16). „Musíme si z toho všichni vzít ponaučení pro individuální závody,“ řekl. Jen dodejme, že teď nestartovali Nizozemci.

Cyklokrosová sezóna má před sebou ještě dva víkendy s finále Superprestige a X20 Trofee.

Medailová tabulka MS

1. Nizozemsko 3-1-2, 2. Velká Británie 2-0-0, 3. Itálie a Francie 1-1-1, 5. Belgie 0-2-2, 6. Česko a Lucembursko 0-1-0, 8. Kanada 0-0-1.

Foto: Filip Bezděk, UCI