Van der Poel a Vosová letěli Brabantským lesem na duhovém štěrkoletu

Jak rok začal, tak ho končí. Mathieu van der Poel získal nejprve duhový trikot v cyklokrosu a teď po devíti měsících i na gravelu. Celkem svůj osmý ve třetím cyklistickém řemesle, víte, že mu chybí ještě ten na horském kole? Po cestičkách v Brabantském lese pod Bruselem a dlažbě Lovaně si odjel svůj vlastní závod. Ostatně podobně jak činil v cyklokrosu…

Muže čekalo na třetím světovém šampionátu 180 kilometrů. Vyráželi také z Halle. Do dvou okruhů pod Lovaní, na rozdíl jediného ženského včera, přijelo na čele šestnáct lidí s masívní převahou Belgičanů. Nedá se však napsat, že by toho dokázali využít ve prospěch vlajky, aby utahali favority. Naopak víc byli vidět ať oranžový démon Mathieu Van der Poel, tak slovinský obhájce Matěj Mohorič nebo britský diesel Connor Swift.

Někde 60 km před cílem ve stoupání se zvedl Van der Poel, udržel se jen Swift, vítěz Gravel series ve Walesu před dvěma týdny. Za nimi se vydali jen Mohorič se čtyřmi Belgičany – jmenovci Vermeerschovými, Hermansem a Stuyvenem, a nakonec je chytili.

Zbývalo 36 km, když se pokusil zabrat Florian Vermeersch, udělal jedinou chybu, že si vzal na zádech i Van der Poela. Jenže zbývající kvarteto jako by se nemohlo dohodnout, jak se jich udržet, ačkoliv si Mohorič mohl hlavu ukroutit, a darovali jim náskok, který se už nedal sjet.

Dvojice navyšovala náskok. Ve stejném místě okruhu v mírném stoupání, tentokrát už jen 13 km do cíle, se zvedl ze sedla Van der Poel, zleva objel soupeře a zanechal za sebou jen stopu ve štěrku. Florian Vermeersch ani nezvedl hlavu, natož, aby se snažil zachytit. Věděl, že i za stříbro, stejně jako loni, bude rád. Očekávaný souboj na Rambsbergu už nepřišel. „Ze začátku jsem se necítil dobře, ale pak jsem rozjel. Ale Mathieu byl jasně nejsilnější,“ nesmutnil po dojezdu.

MVDP po chvíli už v klidném tempu najel téměř minutu (v cíli za 4:41:23). Zbýval boj o bronz mezi čtyřmi uchazeči, téměř čtyři minuty za vítězem. Na cílové rovince se téměř zastavili a vyčkávali. První se rozjel Mohorič a zdálo se, že to dokáže. Jenže poslední metry mu došla síla a nejrychleji šel přes něj Quinten Hermans, cyklokrosový obojživelník a Van der Poelův druh z týmu Alpecin/Deceuninck!

„Byl to pro mě velký cíl tenhle šampionát, chtěl jsem přidat duhový dres v další disciplíně do své sbírky. A užil jsem si to,“ řekl král. „Plánoval jsem to od počátku udělat soupeřům těžší, aby se nejelo ve velké skupině. A pak v závěru? Dobře jsme spolupracovali s Florianem, ale podobně jsem trochu přidal v nejtěžším místě, protože sprint na gravelu je přece jen složitější, nevíte, co se může stát. Pěkně mě bolí nohy,“ vyprávěl ještě spokojeně v cíli. Na rozdíl od většiny použil ve výbavě dvoupřevodník, materiál ho podržel dokonale. A že by třeba za rok vyrazil na gravelový Unbound do Ameriky? „Na gravelu jezdím rád. Teď si užiju tenhle dres a uvidíme, co přijde.“ Nizozemci tu tedy brali dvě zlaté a jeden bronz, domácím Belgičanům zbyla dvě stříbra a jeden bronz.

Z Čechů se držel nejlépe Petr Vakoč, čerstvý vítěz seriálu UCI Gravel World Series, ale ze třetí skupiny dosáhl na 21. místo (4:53). Potěšil i výsledek bikového maratonce Filipa Adela, dojel 42. (4:55), za sebou nechal i známá jména napříč disciplínami, Felipe Ortse, Albana Lakatu nebo Nikiho Terpstru či Camerona Masona. Další pořadí Čechů: 112. Kalojíros, 131. Bakus, 165. Habermann, 174. Pelánek… Kulhavý, Rauchfuss, Fiala a Adam Ťoupalík do cíle nedojeli.

Hodnotící rozhovor s Petrem Vakočem je zde.

Legenda Vosová má už i gravelovou korunu, premiéru Zemanové zbrzdil defekt

O den dříve tedy jely ženy. Čtrnáctý duhový dres ve čtvrté specializaci (první dva z cyklokrosu a ze silnice jsou z roku 2006) přidal 37letý nizozemský fenomén ženské cyklistiky Marianne Vosová. V prosluněné Belgii na 134 km dlouhé trati z Halle do Lovaně ovládla závod elity na třetím mistrovství světa na gravelu.

Nejprve po šotolinových stezkách, dlážděných chodníčcích i hrbolatých lukách Brabantského lesa vysokým tempem zničila soupeřky. To ještě spolu s Lotte Kopeckou, belgickou světovou šampionkou na silnici z minulého víkendu v Curychu. Tu pak ale udolala vychytralým manévrem ve spurtu na náměstí plném fanoušků.

S Kopeckou jely spolu 50 km na cílovém okruhu, spolupracovaly a střídaly, až ke konci si, spíše aby se neřeklo, zkusily nastoupit. Na dlažbě do kopce Ramberg 1800 metrů před cílem se pokusila odjet Vosová, ale Kopecká ji předstihla při přejezdu parkem a vjela první do cílové rovinky. Obě se téměř zastavily a vyčkávaly, když však Vosová asi sto metrů před cílem ze závětří vyrazila, Kopecká po pár záběrech povolila. Svou roli hrál i materiál, nebo i zvyk na něj. Kopecká osedlala jiné kolo než po celou sezonu a ke konci si protahovala záda. Vosová naopak vezla samonafukovací mechanismus kol, ovládaný ze řídítek. 

„Je to něco nového, snažila jsem se udělat to nejlepší. Bylo hezké zůstat s Lotte vpředu, věděla jsem, že je ve formě po minulém víkendu. Jely jsme dlouho s velkou skupinou (11tičlennou, pozn. aut.) a pak nasadila opravdu tvrdé tempo. Ve sprintu jsem si jistá nebyla, ale když jsem nemohla ujet, rozhodla jsem se počkat na finiš,“ vyprávěla v cíli Vosová.

„Není hanba být druhá za Marianne. Byla to zábava, ale v závěru mě chytla záda asi vinou všech těch děr a nerovností. Možná jsem mohla zvolit jinou taktiku ve finiši, ale s Marianne si nemůže být jistí ničím. Snažila jsem se jí ujet do kopce, ale byla silná. Ta blízkost lidí podél trati by se ale měla změnit,“ komentovala Kopecká závod i soupeřku, která před týdnem na silnici skončila za ní osmá.

Třetí dojela Lorena Wiebesová, loňská mistryně Evropy na zdejší téměř stejné trati, která v posledním stoupání v uličkách Lovaně ujela své nizozemské krajance, velice všestranné mistryni světa na horském kole Puck Pietersová. Těm už nestačila Romy Kasperová z Německa, která s nimi vydržela pokusy o stíhání dvojice na čele. O něco dříve odpadla ještě Soraya Paladinová z Itálie. Zhruba posledních 15 km bylo jasné, že tyhle dámy jedou jen o třetí místo.   

Česká cyklokrosová královna Kristýna Zemanová nabrala hodně zkušeností, po defektu zadního kola dojela 59. se ztrátou 19 minut. „Počasí moc hezký na Belgii, trať spíš klasikářská. První hodinu jsme měli průměr 34 km/h, to byl pro mě letecký den. Bohužel na 45. kilometru jsem píchla a jela pět kiláků na prázdným kole, musela jsem dojet do zóny nebo opravovat sama. Zůstala jsem pak úplně sama a bojovala s nastavením hlavy, nebylo o co jet. Ale zatnula jsem zuby, musela jsem přece dovézt jediný český dres do cíle,“ říkala.

Podobně dopadla třeba i nizozemská mistryně světa v cyklokrosu Fem van Empelová, která dojela jen sedm míst před ní. A za ní zůstala i další cyklokrosová hvězda Sanne Cantová z Belgie. „Posledních deset kilometrů jsem už odpočítávala, bylo to na mě nezvykle dlouhé, ale čekala jsem to horší. Mám další zkušenost a kdyby byla možnost příští rok do zařadit do přípravy i gravelovou světovou sérii, ráda to udělám,“ dodala s nadějí Zemanová.

Kompletní výsledky jsou zde.

foto: Gravel WCh